18. 3. 2013 - 24. 3. 2013
motto týdne:
„Jdi a od nynějška už nehřeš!“
PONDĚLÍ 18. 3.
Dan 13,1-9.15-17.19-30.33-62
Jan 8,12-20
Komentář: Dan 13,1-9.15-17.19-30.33-62
„Její srdce doufalo v Pána.“ Jak je tomu s mým srdcem? Doufá ve svého Pána? A v čem mu doufat nejde, v co se mu doufat nedaří?
ÚTERÝ 19. 3. Slavnost sv. Josefa
2 Sam 7,4-5a.12-14a.16; Řím 4,13.16-18.22
Mt 1,16.18-21.24a nebo Lk 2,41-51a
Komentář: Lk 2,41-51a
Pros za všechny otce, zvláště v tvém okolí či v rodině: aby byli svědky nekonečné Boží lásky svým dětem, aby jim dodávali jistotu a povzbuzení, aby jim otvírali cesty do světa i
do církve.
STŘEDA 20. 3.
Dan 3,14-20.91-92.95
Jan 8,31-42
Komentář: Dan 3,14-20.91-92.95
„Náš Bůh, jehož ctíme, nás může vysvobodit.“ I tebe tvůj Bůh může a chce vysvobodit… Stojíš o to? Ctíš ho (= počítáš s ním ve svém životě, vzdáváš mu chválu, řídíš podle něj svoje cesty)?
ČTVRTEK 21. 3.
Gn 17,3-9
Jan 8,51-59
Komentář: Gn 17,3-9
Boží smlouva s Abrámem – Abrahámem se týká i tebe. On stál na počátku cesty lidí s Hospodinem, na jejím opačném konci stojíš i ty. Bůh je tvým Bohem, ty jeho učedníkem. Co to dnes konkrétně znamená, co bys měl udělat?
PÁTEK 22. 3.
Jer 20,10-13
Jan 10,31-42
Komentář: Jer 20,10-13
„Hospodin je se mnou jako silný bojovník … Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina.“ V těžkostech a utrpení je Bůh na tvé straně. A nejen prosby, ale i chvála a děkování vedou k Boží pomoci, k jeho přítomnosti v těžkostech tvého života.
SOBOTA 23. 3.
Ez 37,21-28
Jan 11,45-56
Komentář: Ez 37,21-28
Raduj se, že přislíbení Ezechielovy knihy se naplnily, že i ty můžeš zakoušet, že Hospodin je naším Bohem, že jsme jeho lidem. Nech se jím očistit a vysvobodit.
Květná neděle – cyklus C 24.3.2013
Dnešní slavnostní bohoslužba začíná svěcením ratolestí. Poté průvod vstupuje do kostela. Evangelium je dnes dlouhé, čtou se pašije – příběh o ukřižování. Tomu odpovídá i první čtení a žalm. Připomínáme si nejen hrozivé události Ježíšovi smrti, ale především význam jeho oběti – naše vykoupení.
1. ČTENÍ
Izaiáš od 49. kapitoly předkládá texty o „služebníku Hospodina“. V nich mluví o utrpení, ponížení, ale také vítězství tohoto služebníka. Tento text se naplní v události dnešního evangelia.
Iz 50,4-7
Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.
ŽALM 22
Tento žalm má zajímavý přelom. Do verše 22. vypráví o veliké opuštěnosti, bolesti a pronásledování toho, kdo žalm zpívá. Ale od 23. verše se vše obrací. Žalmista zakusil Boží vysvobození. Jako by tuto píseň rozezpíval Ježíš na kříži, ale dokončil až nedělního rána.
Odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, – šklebí rty, pokyvují hlavou: – „Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, – ať ho zachrání, má-li ho rád!“ Obkličuje mě smečka psů, – tlupa zlosynů mě svírá. – Probodli mi ruce i nohy, – spočítat mohu všechny své kosti. Dělí se o můj oděv, – losují o můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, – má sílo, pospěš mi na pomoc! Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, – uprostřed shromáždění budu tě chválit. – „Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, – slavte ho, všichni z Jakubova potomstva. – Boj se ho celé Izraelovo plémě!“
2. ČTENÍ
Tento hymnus je klíčovým novozákonním textem. Všimněme si spojení „sám sebe se zřekl“ (ř.: zmařil, oloupil), které vyjadřuje ono nejhlubší Kristovo sebevydání pro nás. Připojíme se i my k vyznání „Ježíš je Pán“?
Flp 2,6-11
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.
Zpěv před Evangeliem
Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.
EVANGELIUM
Dnes se čtou pašije Lk 22,14 – 23,56. My uvádíme jen zkrácenou verzi. V závěru pašijí je vidět reakci setníka, obyvatel, Josefa z Arimatie a žen. Ač Ježíš potupně zemře, přece jeho smrt okamžitě přináší plody.
Lk 23,1-9.11.13-21.24-47 (zkrácená verze)
Starší lidu, velekněží a učitelé Zákona odvedli Ježíše k Pilátovi. Tam na něj začali žalovat: „Zjistili jsme, že tento člověk rozvrací náš národ, brání odvádět císaři daně a vydává se za krále Mesiáše.“ Pilát se ho zeptal: „Ty jsi židovský král?“ Odpověděl mu: „Ty to říkáš!“ Pilát pak prohlásil velekněžím a lidu: „Neshledávám na tomto člověku žádné provinění.“ Ale oni naléhali a říkali: „Pobuřuje lid svým učením po celém Judsku, počínajíc Galileou až sem!“ Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se, zdali ten člověk je Galilejec; a když se dověděl, že je z Herodova území, poslal ho k Herodovi, který se také právě v těch dnech zdržoval v Jeruzalémě. Jakmile Herodes spatřil Ježíše, velmi se zaradoval. Už dávno si ho totiž přál uvidět, protože o něm slýchal a doufal, že uvidí, jak udělá nějaký zázrak. Kladl mu tedy mnoho otázek, ale on mu vůbec neodpovídal. Tu Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá, a ztropil si z něho posměch; dal ho obléci do bílých šatů a poslal ho nazpět k Pilátovi. Pilát svolal velekněze, členy velerady i lid a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka, že prý pobuřuje lid. Já jsem ho vyslechl ve vaší přítomnosti, ale neshledal jsem, že by se tento člověk provinil něčím z toho, co na něj žalujete. Ale ani Herodes ne, vždyť ho poslal nazpět k nám. Prostě nespáchal nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím.“ Ale oni se všichni dali do křiku: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“ Ten byl uvržen do žaláře pro nějakou vzpouru vzniklou v městě a pro vraždu. Pilát začal znovu na ně naléhat, protože chtěl Ježíše propustit. Ale oni odpověděli křikem: „Ukřižuj ho, ukřižuj!“ Pilát se proto rozhodl povolit jejich žádosti: propustil toho, který byl uvržen do žaláře pro vzpouru a vraždu a kterého si vyžádali, a Ježíše vydal, aby se jim stalo po vůli. Když ho odváděli, zadrželi jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem. Za ním šel velký zástup lidu, i ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi; přijdou totiž dny, kdy se bude říkat: ‘Blahoslavené neplodné, životy, které nerodily, a prsy, které nekojily!‘ Tehdy lidé začnou říkat horám: ‘Padněte na nás!‘ a pahrbkům: ‘Přikryjte nás!‘ Neboť když se toto děje se zeleným stromem, co se teprve stane se suchým!“ Spolu s ním byli vedeni na popravu také dva zločinci. Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Jeho šaty si rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený!“ Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ Nad ním byl totiž nápis: „To je židovský král.“ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal. „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“ Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se vpůli roztrhla. Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“ A po těch slovech vydechl naposled. Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl skutečně spravedlivý.“ A všichni ti lidé, kteří se tam shromáždili k této podívané, když viděli, co se stalo, bili se v prsa a vraceli se domů.
K ZAMYŠLENÍ
I když to nemusí být na první pohled patrné, dnešní bohoslužba je slavností. Nepřipomínáme si jen Ježíšovu smrt, ale především Boží moc, která přemohla smrt (kontext Žalmu 22). Mísí se tak dnes mnoho motivů: Ježíš je skutečný Král a Pán; jeho vítězství není v moci zbraní, ale moci nad smrtí; téma následování (ženy, Josef z Arimatie…); anebo téma odpuštění – lotr na kříži.
