ANKETA OHLEDNĚ TOHOTO WEBU FARNOSTI - prosím o vyplnění.

Příležitost ke svátosti smíření máte vždy v týdnu přede mší svatou. Někdy ale člověk potřebuje svátost smíření prožít ve větším klidu a v časové pohodě. Nebo se svěřit s životní či duchovní těžkostí. Nebo se spolu s knězem pomodlit za trápení, které Vás tíží. I když se snažím příliš "netoulat" a být k dispozici na faře, přesto Vám chci nabízet konkrétní příležitosti k osobnímu setkání. Více zde.

P. Petr Hofírek

od 13/9/2010

clip_image002TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

13. 9. - 19. 9. 2010

motto týdne:

„Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

PONDĚLÍ 13. 9.
1 Kor 11,17-26.33
Lk 7,1-10
Komentář: 1 Kor 11,17-26.33
Neměl(a) bych si zvyknout na to, že se ve své farnosti bavím jen s někým, že pomíjím ty, kteří jsou jiní, kteří mi nejsou sympatičtí … Všichni patříme k sobě a nárok rostoucí jednoty je pro mne trvalou výzvou!

ÚTERÝ 14. 9. svátek Povýšení svatého Kříže
Nm 21,4b-9 nebo Flp 2,6-11
Jan 3,13-17
Komentář: Nm 21,4b-9
Pohled na vztyčeného měděného hada zachraňuje Izraelity ze smrti. Nás zachraňuje „pohled“ na Ježíše ukřižovaného, který nám svou smrtí zjednal život. Tím „pohledem“ je i tato modlitební chvíle, zde mohu čerpat sílu pro dnešní následování Krista.

STŘEDA 15. 9. památka Panny Marie Bolestné
Žid 5,7-9
Jan 19,25-27 nebo Lk 2,33-35
Komentář: Jan 19,25-27
Maria nezůstává v bolestné chvíli uzavřena do sebe, ale stává se zároveň matkou Janovou i nás všech. Je tak pro nás příkladem při službě druhým i v těžkých okolnostech našich vlastních životů.

ČTVRTEK 16. 9.
1 Kor 15,1-11
Lk 7,36-50
Komentář: 1 Kor 15,1-11
„Boží milostí jsem, co jsem“. Co je tou konkrétní Boží milostí v mém životě? Nenechávám ji ležet ladem? Sloužím jí svým bratřím a sestrám?

PÁTEK 17. 9.
1 Kor 15,12-20
Lk 8,1-3

Komentář: 1 Kor 15,12-20

V Kristu, v jeho vzkříšení, je moje jediná naděje. Bez tohoto základu, bez stavění na něm, by veškeré mé konání nemělo cenu.
SOBOTA 18. 9.
1 Kor 15,35-37.42-49
Lk 8,4-15
Komentář: Lk 8,4-15
Dnešní text pro mne může být povzbuzením k důvěře, že zvěstované Boží slovo vzejde a přinese svůj užitek – i přes mé hříchy a nedokonalosti, i přes tápání mých dětí, i přes „bezbožnost“ mých vnuků…

25. neděle v mezidobí - cyklus C 19.09.2010
Mnoho věcí, zdá se, je zbytečných. Chodit do kostela, modlit se, být dobrým a poctivým člověkem. Ani křesťanství se příliš „nenosí“. Je to neefektivní a momentálně to nepřináší žádný zisk. Pro křesťana však má velký význam nejen to, co je užitečné, prospěšné a výnosné aktuálně. Křesťan sleduje cíl! A tak to, co se jiným zdá zbytečné, je pro křesťana prozíravostí. A co jiní mají za velmi důležité, posuzuje křesťan s jistým odstupem.
1. ČTENÍ
Amos působí v severním království v době ekonomické prosperity (kolem r. 750 před Kristem). A ruku v ruce s blahobytem se objevil neduh utlačování chudších majetnými.
Am 8,4-7
Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země a říkáte: „Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí? A po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, nuzáka kupovat za stříbro a chudáka za opánky? I nejhorší obilí prodáme.“

Hospodin přísahal při Jakubově chloubě: „Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!“
ŽALM 113 Chvalte Hospodina, který povyšuje chudého.
Chvalte, Hospodinovi služebníci, – chvalte jméno Hospodinovo! – Buď velebeno Hospodinovo jméno – nyní i navěky! Povznesen je Hospodin nade všechny národy, – nad nebesa jeho sláva. – Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, – který trůní na výsosti – a shlíží dolů na nebe i na zem? Slabého zdvihá z prachu, – ze smetiště povyšuje chudého, – aby ho posadil vedle knížat, – vedle knížat svého lidu.
2. ČTENÍ
Bůh chce, aby všichni lidé došli záchrany, tedy života v plnosti. Tato věta je základem naší naděje, že Bůh dává každému člověku možnost dojít spásy, někdy třeba tajemnými cestami. V každém případě však platí, že jedině skrze Krista je možné dojít záchrany. To platí i o těch, kdo spolupracují s Boží milostí, tajemně působící v jejich srdcích, ačkoli nepoznali výslovně evangelium.
1 Tim 2,1-8
První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy. Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola – to mluvím pravdu a nelžu – za učitele víry a pravdy mezi pohany. Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.
EVANGELIUM
Poselstvím podobenství o nepoctivém správci je prozíravost (nepoctivost slouží jen k „okořenění“ příběhu). Toto téma je pak dále rozvedeno a aplikováno (v. 9-13): majetek máme investovat prozíravě, tj. vynaložit ve prospěch bližních (tím se získávají přátelé). Toto „prozíravé jednání“ je „věrností“ v malém (přívlastek „malé“ označuje „pozemské bohatství“, „velké a pravé“ bohatství je poklad v nebi). Takové jednání „pro druhé“ však vyžaduje svobodu od majetku: Kdo je připoután k majetku, nemůže jej „dávat“ druhým, a tak nemůže ani Bohu sloužit. Sloužit Bohu totiž znamená sloužit druhým: sloužit svými hmotnými (a duchovními) dary.
Lk 16,1-13
Ježíš řekl svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: ‘Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.’ Správce si řekl: ‘Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.’ Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: ‘Kolik jsi mému pánovi dlužen?’ Odpověděl: ‘Sto věder oleje.’ Řekl mu: ‘Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.’ Pak se zeptal druhého: ‘Kolik ty jsi dlužen?’ Odpověděl: ‘Sto korců pšenice.’ Řekl mu: ‘Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.’ Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla. A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste – až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“
K ZAMYŠLENÍ
Lidská spravedlnost prý všechno dělí na polovinu. Přesně. Proto má zavázané oči. A přesto je tak nespravedlivá, asi právě proto, že je má zavázané. Spravedlnost podle Písma – ta Boží – říká, že všechno patří Bohu! On vše stvořil a jemu to náleží. Nesmíme zapomenout, že Bůh nám všechno dal! Co je tedy víc: mít nebo se stát darem?

Category: