20. 9. - 26. 9. 2010
motto týdne:
„Nemůžete sloužit Bohu i mamonu“
PONDĚLÍ 20. 9.
Př 3,27-35
Lk 8,16-18
Komentář: Lk 8,16-18
Boží slovo má zaznívat pro všechny, nemůžeme si je schovávat jen pro sebe, jen pro naši farnost – pak by nám mohlo být odebráno i to, na co si myslíme, že máme nárok (Boží požehnání).
ÚTERÝ 21. 9. svátek sv. Matouše
Ef 4,1-7.11-13
Mt 9,9-13
Komentář: Ef 4,1-7.11-13
„Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali.“ Vědomí Božího povolání i Božího odpuštění má být stálým zdrojem proměny mého života. Jak si toto vědomí udržuji ve svém každodenním životě?
STŘEDA 22. 9.
Př 30,5-9
Lk 9,1-6
Komentář: Lk 9,1-6
Jsem Ježíšovým příbuzným, jsem jeho příbuznou? – To znamená: Naslouchám jeho slovu, slyším je? A naplňuji je?
ČTVRTEK 23. 9.
Kaz 1,2-11
Lk 9,7-9
Komentář: Kaz 1,2-11
Vše je omezené – marné. Nemám v to vkládat svou hlavní, základní naději. Ta má být směřována pouze k mému Pánu.
PÁTEK 24. 9.
Kaz 3,1-11
Lk 9,18-22
Komentář: Kaz 3,1-11
Jaký „čas“ teď prožívám? K čemu je nyní „čas“ v mém životě, co mám (u)dělat, kam se mám pohnout? Nebo mám vytrvat na místě, kde stojím?
SOBOTA 25. 9.
Kaz 11,9 – 12,8
Lk 9,43b-45
Komentář: Kaz 11,9 – 12,8
Umět se radovat ve svém životě a zároveň vše podřizovat konečnému cíli – setkání s Bohem na konci svého žití.
26. neděle v mezidobí - cyklus C 26.09.2010
Dnes už je nám jasné, že nelze oddělovat slavení eucharistie a modlitbu od života. Nejsme křesťany jenom v kostele. Pravá zbožnost se realizuje a ověřuje v každodenním životě. I mše je výrazem dokonalé lásky a zároveň pomocí pro nás, abychom účinně milovali naše bratry a sestry.
1. ČTENÍ
Bohatství může vést k zatvrzelosti srdce, k zanedbání chudých, k netečnosti vůči následkům bezstarostného a bezbožného života. Toto vše se ukazuje na prosperujícím severním království, které (přes varování proroka) skončí v ruinách: Asyřané jej zničí kolem r. 722.
Am 6,1a.4-7
Toto praví všemohoucí Pán: „Běda těm, kdo si zpupně žijí na Sióně, bezstarostně na samařské hoře! Léhají na ložích ze slonoviny, hoví si na divanech, jídají jehňata ze stáda a telata vykrmená v chlévě. Prozpěvují si za zvuku harfy, vymýšlejí si jako David hudební nástroje. Z misek pijí víno, nejlepším olejem se natírají, ale nad Josefovou zkázou se netrápí. Proto nyní půjdou v čele vyhnanců do zajetí, skončí jásot povalečů!“
ŽALM 146
Odpověď: Duše má, chval Hospodina!
Hospodin zachovává věrnost navěky, – zjednává právo utlačeným, – dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně.
Hospodin otvírá oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, – Hospodin miluje spravedlivé. – Hospodin chrání přistěhovalce.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, – ale mate cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnout na věky, – tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
2. ČTENÍ
V tzv. pastorálních epištolách (v listech Timotejovi a Titovi) se zračí starost o uchování pravé nauky. Kromě toho se klade důraz na morální bezúhonnost pastýře.
1 Tim 6,11-16
Boží muži, usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K němu jsi byl povolán, a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání.
Před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Ponciem Pilátem vydal slavnostní svědectví, ti nařizuji: Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Ten příchod nám ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle. Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže. Jemu patří čest a věčná moc! Amen.
EVANGELIUM
Bylo by svůdné redukovat toto podobenství jen na výzvu k milosrdenství a soucitu vůči chudým. Tato myšlenka je v našem příběhu jistě obsažena, ale není tím hlavním a stěžejním poselstvím. To je vyjádřeno v samotném závěru – „ať poslouchají Mojžíše a Proroky“. Závěr nějakého textu totiž často obsahuje „klíč k pochopení“ a tak je tomu i v tomto případě.
Lk 16,19-31
Ježíš řekl farizeům: „Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák – jmenoval se Lazar – plný vředů a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben.
V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: ‘Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň koneček prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.’ Abrahám však odpověděl: ‘Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.’
Boháč řekl: ‘Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.’
Abrahám odpověděl: ‘Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!’ On však odporoval: ‘Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.’
Odpověděl mu: ‘Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.’“
K ZAMYŠLENÍ
Kdo z lidí pochopí, že volit život znamená volit smrt? Řečeno jinými slovy: Abych mohl být já, volím tebe. Mám o tebe starost, chci tvé štěstí, pomohu ti. Zříkám se sebe pro tebe. Takovému postoji říkáme láska. A jaký je život bez smrti, tedy bez lásky? Smrt definitivní.
