Karel Komárek (1. 12. 1920-17. 12. 1940)

Karel Komárek (1. 12. 1920-17. 12. 1940)

Dlouholetým správce farnosti byl skromný, tichý, ale přitom nekompromisní duchovní Karel Komárek, který se narodil 2. 11. 1872 v Jamnici u Opavy v početné rodině. Vystudoval gymnázium v Opavě s dobrým prospěchem, byl uzavřené povahy, nevyhledával světské zábavy, nekouřil, naopak býval doma a věnoval se četbě. Pro stav kněžský se rozhodl sám, i když na výběr povolání mohl mít vliv příklad strýce P. Josefa Žídka, faráře v Moravské Ostravě-Přívozu. Studia na fakultě v Olomouci absolvoval s dobrým prospěchem a 5. července 1896 byl arcibiskupem ThDr. Theodorem Kohnem vysvěcen na kněze. Po vysvěcení byl nejprve pět let v Uh. Hradišti, poté byl přesazen do Spytihněvi, kde se mu líbilo a setrval zde dvacet let. Roku 1920 se stal kapitulním vikářem pozdější arcibiskup ThDr. Antonín Cyril Stojan, jenž vyhledal všechny usedlé kaplany a poslal je do nových působišť jako administrátory. P. Komárek viděl v tom rozhodnutí Boží vůli, a proto odcházel do svého nového působiště bez reptání, ba dokonce rád. Spytihněvští farníci jej neradi ztráceli a svou náklonnost mu prokázali i při stěhování. Plný vůz mouky, masa, špeku a dalších potravin nasbírali pro něj a 12 mužů doprovázelo tento vůz až do Horního Němčí. A tak od 1. prosince 1920 nastupuje u nás, místní farníci v domnění, že jejich administrátor je chudý, mu také po celý týden nosili potraviny. Začátkem března byl jmenován farářem a na Květnou neděli 20. března 1921 uhersko-brodským děkanem „instalován“. Slavnost byla velká, s bránou, družičkami, hudbou, a tak Komárek si Horní Němčí také oblíbil a zůstal zde po dalších dvacet let až do své smrti. I když období jeho působnosti 1920-1940, dalo by se říci, bylo nabito událostmi, které měly negativní vliv na jeho pastoraci. Ať vzpomeneme protikatolický boj ve dvacátých letech, či mnohdy nečestný nepřehledný boj politických stran o moc, jak ve státě, tak hlavně na místní úrovni. Těžké období bylo také v době hospodářské krize a počátky zřízení Protektorátu Čechy a Morava. V pastoraci řídil se tradicí svých předchůdců, ale přístup měl intenzivnější. Kázání míval zajímavá a vědecky podložená, přibližoval příběhy ze života světců, lidé rádi do kostela chodili a poslouchali jeho slova. Také byl zájem o jeho křesťanská cvičení, která organizoval hojně. Zavedl i další zajímavé věci, např. od roku 1934 pravidelný adorační den 1. prosince. V době jeho působení ve farnosti se v roce 1923 konaly svaté misie pořádané dominikány z Prahy a v roce 1930 a 1931 misie pořádané redemptoristy z Červenky u Litovle. Velký zájem o misie dokládají údaje - v roce 1923 při misiích ke zpovědi přistoupilo 1.668 a ke stolu Páně 2.487 věřících, v roce 1931 bylo u zpovědi 1.452 a u svatého přijímání až 3.212 osob. Ve škole byl na děti dost přísný, ale s učiteli vycházel dobře, zvláště se přátelil se správcem školy Bohdanem Vaňkem. Komárek bral za své služby nízkou odměnu (štólu), kronika uvádí, že snad nejnižší z okolí. A i tak mu někteří zůstávali peníze dlužni dlouhou dobu nebo nezaplatili vůbec. On sám vedl velmi skromný, prostý život, a tak i ušetřil. Jenže hodně peněz zaplatil za dlužníky, také peníze půjčoval, posílal na dobročinné účely nebo prostě rozdal. Ze záznamů je rovněž patrno, že spoustu věcí pro farnost pořídil z vlastních peněz, dále velmi nízce účtoval služby pro kostel, které obstarával ve vlastní režii, také získal daleko více financí pro farnost, než jeho předchůdci apod. Dalo by se říct, že byl dobrým hospodářem farnosti a ve finanční oblasti měl přehled. Přes všechno výše uvedené se všem farníkům nezavděčil, neulehčovali mu jeho práci a mnohdy pomlouvali a záviděli. Za jeho působení nadstavena věž kostela, postavena zvonice ve Slavkově a opraven hřbitov. Komárek pociťoval, že mu ubývá sil a proto pomýšlel na penzi, ale pořád své rozhodnutí odkládal. Jeho nemoc se zhoršovala, do 10. listopadu 1940 zastával všechny své funkce, ale poté byl nucen odejít do nemocnice v Uherském Hradišti. Poznal, že je to blížící se konec a tak se nechal převézt zpět na faru, kde 17. prosince 1940 umírá ve věku 68 let. Takže v Horním Němčí sloužil celých 20 let od 1. prosince 1920 do své smrti 17. prosince 1940. Dne 19. prosince se konal v Horním Němčí pohřeb za velké účasti věřících a 14 kněžích.

„Zemřel tichý, vytrvalý a nenáročný dělník na vinici Páně. Někdy nebyl pochopen za svoji přísnost, nekompromisnost. Věříme, že pravé odměny se mu dostalo na věčnosti.“

Tolik farní kronika jeho nástupce Jana Huňky, zpracovala Radmila Uhrová