TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
24. 1. 2011 - 30. 1. 2011
motto týdne:
„Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky.“
PONDĚLÍ 24. 1.
Žid 9,15.24-28
Mk 3,22-30
Komentář: Mk 3,22-30
Ježíš je vítězem nad každým zlem – i ve tvém životě. Nech jej skrze jeho Ducha působit, dotýkat se tě, nech se uzdravovat jeho láskou.
ÚTERÝ 25. 1. svátek Obrácení sv. Pavla
Sk 22,3-16 nebo Sk 9,1-22
Mk 16,15-18
Komentář: Mk 16,15-18
Ježíšovo Velké poslání trvá až do dnešního dne. A svatý Pavel nám může být vzorem i přímluvcem při jeho naplňování…
STŘEDA 26. 1. památka sv. Timoteje a Tita
2 Tim 1,1-8 nebo Tit 1,1-5
Lk 10,1-9
Komentář: Tit 1,1-5
K Božím vyvoleným, kteří „důkladně poznali pravdu, jak uctívat Boha“, patřím i já. I já mám naději na věčný život, i mně se dostalo stejné víry jako Pavlovi, Timoteovi či Titovi. A tak jako oni jsem i já Kristem poslán(a)…
ČTVRTEK 27. 1.
Žid 10,19-25
Mk 4,21-25
Komentář: Mk 4,21-25
Jakou mírou měřím? Vždyť já sám/sama jsem dostal(a) z Boží lásky vrchovatě! Neschovávám si ji jen pro sebe?
PÁTEK 28. 1.
Žid 10,32-39
Mk 4,26-34
Komentář: Mk 4,26-34
Boží království, vložené do mne jako semeno, má růst a (jednou) přinést své plody. Růst je Božím darem, ale vyžaduje také moji ochotu dát se do služby, nechat se použít!
SOBOTA 29. 1.
Žid 11,1-2.8-19
Mk 4,35-41
Komentář: Mk 4,35-41
Skrze utišení bouře učedníci více poznávají Ježíše a jeho moc. I já, skrze bytí s ním, jej mohu více poznávat, moje víra může růst...
4. neděle v mezidobí - cyklus A 30.01.2011
Potřebujeme opravdu druhé křesťany, když máme Krista? I tak se můžeme ptát. Jako spasitele je jistě nepotřebujeme, tím je jen a jen Kristus sám. Ale Bůh zřejmě chce a potřebuje jak mne, tak ty druhé. On nás shromažďuje a my tomu máme rozumět. Když chápu, že Bůh chce mé bližní, najdu k nim i lepší vztah.
1. ČTENÍ
Chudobou se v tomto textu nemíní ani tak pouhá materiální chudoba, podobně jako slovem „pokora“ není míněna pouhá „skromnost“ či poníženost: prorok má na mysli spíš postoje člověka vůči Hospodinu. Chudoba a pokora jsou typickými vlastnostmi starozákonních „zbožných“, kteří hledají své útočiště (své bohatství) v Hospodinu a ne ve své moci. Jsou si vědomi toho, že si sami nevystačí a že ve všem závisejí na Hospodinu: a v tom spočívá skutečná pokora.
Sof 2,3; 3,12-13
Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hněvu.
Uprostřed tebe zanechám lid pokorný a chudý. Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu ti, kdo zbudou z Izraele. Nebudou konat nepravost, nebudou lhát, v jejich ústech se nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.
ŽALM 146
Odpověď: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
Hospodin zachovává věrnost navěky, – zjednává právo utlačeným, – dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, – Hospodin miluje spravedlivé. – Hospodin chrání přistěhovalce. Hospodin podporuje sirotka a vdovu, – ale mate cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnou na věky, – tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
2. ČTENÍ
Jen ten, kdo je před Bohem chudý, se může stát „bohatým v Kristu“, tj. může přijmout Kristův dar moudrosti, spravedlnosti a posvěcení. Proto si Bůh volí především „neurozené“, slabé, bezmocné: takoví jsou spíš disponovaní nechat se obohatit. A tímto jednáním Bůh chce také zlomit sebejistotu i soběstačnost silných či úspěšných. Nejprve je třeba, aby se člověk stal před Bohem „ničím“: pak se může stát „někým“ a chlubit se v Pánu.
1 Kor 1,26-31
Jen se podívejte, (bratři a sestry), komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých lidí podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených.
A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.
A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmu: ‘Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.’
EVANGELIUM
Blahoslavenství patří do žánru „mudroslovné literatury“ a vyskytují se už ve SZ (velmi známý je např. Ž 1). Jsou především příslibem, druhotně pak i požadavkem. Člověk, který jedná podle nich, je blahoslavený čili „šťastný“: blahoslavenství totiž ukazují cestu k šťastnému, pravému životu, i když někdy protkanému utrpením a bolestí, jak nám dosvědčuje závěrečné blahoslavenství o pronásledovaných.
Mt 5,1-12a
Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je:
„Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.
Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.
Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“
K ZAMYŠLENÍ
Spojit se s mocnými a významnými, a tak se stát také mocnějším a významnějším – to je prastaré pokušení. Ale je i jiné pokušení: pohrdnout všemi, kdo jsou mocnější, úspěšnější nebo důležitější než my anebo já sám a tak si pozvednout sebevědomí. Ani jedno pro nás není. Protože křesťan může a má být tím, kdo se s důvěrou připojil k tomu, kdo je největší a nejmoudřejší, i když jím mnozí pohrdají, tedy k Bohu. A právě Bůh je tak veliký a mocný, že si může dovolit i blízké přátelství s pohrdanými a ve světě nic neznamenajícími lidmi. Čím větší je naše vědomí o velikosti a moci Boží a čím větší je naše důvěra v něho, tím jsme svobodnější vůči mocným, úspěšným, bohatým a významným lidem tohoto světa. A tím lépe můžeme milovat ty malé a bezvýznamné, ať už se k nim počítáme nebo ne.
