25. 4. 2011 -30. 4. 2011
motto týdne:
"Vstal jsem z mrtvých a jsem teď stále u tebe.“
PONDĚLÍ 25. 4.
Sk 2,14.22b-33
Mt 28,8-15
Komentář: Mt 28,8-15
Nech v sobě znovu zaznít radost z vykoupení, z obnovení smlouvy s Bohem, radost z očištění, z odpuštění hříchů, radost z poslání, z naplnění...
ÚTERÝ 26. 4.
Sk 2,36-41
Jan 20,11-18
Komentář: Jan 20,11-18
I mne Ježíš posílá, abych zvěstoval(a): „Viděla jsem Pána!“ Viděl jsem ho jednat ve svém životě, viděla jsem ho uzdravovat, osvobozovat, přivádět k Otci ...
STŘEDA 27. 4.
Sk 3,1-10
Lk 24,13-35
Komentář: Lk 24,13-35
Učedníci v krizi, ve smutku, v beznadějné situaci se setkávají s Ježíšem a jsou jím vyvedeni z ponoření do svého neštěstí. Ježíš jim otevírá oči a uschopňuje je ke službě – a oni svědčí o setkání se Zmrtvýchvstalým. I s tebou se chce dnes Ježíš setkat, dát ti naději, vést tě a poslat tě svědčit!
ČTVRTEK 28. 4.
Sk 3,11-26
Lk 24,35-48
Komentář: Lk 24,35-48
„Vy jste toho svědky.“ I tebe Ježíš posílá vydávat svědectví o něm samém, o životě s ním. Nejsi na to však sám/sama, máš svědčit spolu se svými bratry a sestrami a Ježíš vás k tomu vyzbrojuje „mocí z výsosti“.
PÁTEK Sk 4,1-12
Sk 4,1-12
Jan 21,1-14
Komentář: Jan 21,1-14
Jan si až do konce svého života pamatoval do podrobností (počet ulovených ryb) toto setkání s Ježíšem. Připomeň si i ty nějaké setkání s Ježíšem, jeho zásah, uzdravení a vysvobození … připomeň si jeho lásku k tobě a nech se občerstvit a povzbudit pro nesení (tíhy) dnešního dne.
SOBOTA 30. 4.
Sk 4,13-21
Mk 16,9-15
Komentář: Mk 16,9-15
Zpráva o Ježíšově zmrtvýchvstání má být hlásána celému světu, k tomu je třeba odložit vlastní nevíru a nedůvěru a nechat se proměňovat Zmrtvýchvstalým, nechat se naplňovat jeho Duchem.
2. neděle velikonoční – cyklus A 1.5.2011
Smrt a vzkříšení Pána Ježíše jsou tématem nejen celé velikonoční doby, ale také každé mše po celý rok. K pochopení hloubek tohoto tajemství tedy máme mnoho příležitostí. Nikdy nebudeme s cestou hlubšího a hlubšího chápání u konce, ale stále můžeme z tohoto Božího činu čerpat víc a víc pro vlastní život.
1. ČTENÍ Letniční Petrovo kázání mělo velký účinek: „ti, kdo jeho slovo přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí“ (v. 41). Tak vznikla jeruzalémská církev, která se inspiruje první komunitou, jež se scházela k modlitbám před Letnicemi. Velký důraz se zde klade na společenství: společné učení, společná bohoslužba (v modlitbě a „lámání chleba“, tj. eucharistie), společný majetek. Tento souhrn je nápadnou aplikací Pavlovy teologie o církvi, Kristově těle (1 Kor 11,23 – 12,30). Takové živé společenství bylo skutečně zpřítomněním vzkříšeného Krista, a proto přitahovalo další lidi.
Sk 2,42-47 Křesťané setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení. Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse a církvi.
ŽALM 118 Děkujte Hospodinu, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řekne dům Áronův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Vrazili do mě, abych padl, – avšak Hospodin mi pomohl. – Hospodin je má síla a statečnost, – stal se mou spásou. – Jásot ze spásy – zní ve stanech spravedlivých. Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. – Toto je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho!
2. ČTENÍ První Petrova epištola je adresována pronásledovaným pohanokřesťanům z provincií Malé Asie. Epištola začíná hymnickým chvalozpěvem, který vyjadřuje radost a vděčnost za dary přijaté ve křtu. Znovuzrození je počátkem oslavení a života v plnosti. Již přijatý dar spásy je nadějí na dědictví skvělé a trvalé, které nepomíjí, narozdíl od pozemského života či od hodnot tohoto světa (stříbro, zlato – 1 Petr 1,18). Toto dědictví nám náleží jakožto Božím dětem. Naděje na takové dědictví není prázdná, lichá, ale „živá“, protože je založená na živém Kristu. Pohled na tuto skvělou budoucnost je posilou k překonání současných těžkostí a zkoušek.
1 Petr 1,3-9 Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro nás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc a vede ke spáse, která se má ukázat nyní v poslední době. A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti; až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.
EVANGELIUM Evangelní perikopa obsahuje dvě zjevení Vzkříšeného: prvního dne v týdnu učedníkům bez Tomáše a týden nato Tomášovi spolu s ostatními učedníky. Na Tomášovi je nápadné, že nepřijímá zvěst ostatních apoštolů a klade si podmínky pro „uvěření“. Ježíš však zná myšlenky i srdce člověka a vychází mu vstříc právě tam, kde se nachází. Proto poskytuje Tomášovi znamení, které ho přivádí k vyznání víry a ke klanění. Jeho slova nejsou jen uznáním Ježíšova božství, ale uzavřením smlouvy: Tomáš přijímá Ježíše jako svého Boha a Pána.
Jan 20,19-31 Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.
K ZAMYŠLENÍ
Odpouštění je jistě příjemné. Jenže mnoho lidí ho považuje za slabost nebo za projev lhostejnosti. Nový zákon ale říká, že ti, kdo mají jménem Božím zprostředkovat odpuštění hříchů, přijímají nejprve Ducha svatého. Za odpuštěním tedy stojí tvůrčí moc Boží, nic menšího. A člověku, který chce přijmout výzvu modlitby Páně „odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“, nezbývá než se o obdarování Duchem také ucházet. Mocí Ducha nám odpouští v církvi Bůh sám. V síle téhož Ducha svatého se máme snažit Boha v odpouštění následovat.
