4. 7. 2011 - 10. 7. 2011
motto týdne:
„Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi,
a já vás občerstvím.“
PONDĚLÍ 4. 7. Památka sv. Prokopa, opata
Gn 28,10-22a Mt 9,18-26
Komentář: Gn 28,10-22a
Hospodin – Bůh sestupující, sklánějící se k Jákobovi, zaslibující ochranu („budu tě chránit kamkoliv půjdeš“) – je i tvým Bohem, i pro tebe platí jeho zaslíbení, i tobě dává své požehnání.
ÚTERÝ 5. 7. slavnost sv. Cyrila a Metoděje, biskupa, patronů Evropy
Iz 61,1-3a; 2 Kor 4,1-2.5-7 Lk 10,1-9
Komentář: Iz 61,1-3a
Cyril a Metoděj napodobují Krista v jeho poslání. Jdou k potřebným – zvěstovat jim radostnou zprávu, potěšit je a povzbudit. Dnes spočívá toto Kristovo poslání i na mně.
STŘEDA 6. 7. sv. Marie Goretti, panny a mučednice
Gn 41,55-57; 42,5-7a.17-24a Mt 10,1-7
Komentář: Gn 41,55-57; 42,5-7a.17-24a
Hospodin obrací věci špatné (prodej Josefa do otroctví) v dobro (jídlo pro Josefovy bratry i jejich rodiny). A chce to dělat i v tvém životě...
ČTVRTEK 7. 7. sv. Wilibalda
Gn 44,18-21.23b-29; 45,1-5 Mt 10,7-15
Komentář: Gn 44,18-21.23b-29; 45,1-5
Josef odpouští svým bratrům a navíc je ochoten pro ně udělat mnoho dobrého. V tom je mi příkladem pro můj život.
PÁTEK 8. 7. sv. Kiliána
Gn 46,1-7.28-30 Mt 10,16-23
Komentář: Gn 46,1-7.28-30
Hospodin provází svůj národ i zdánlivými odbočkami a „nelogickými“ kroky (opuštění zaslíbené země, přestěhování do Egypta). Jakub naslouchá Božímu hlasu, a tak se nepohybuje „logicky“, ale tak, jak jej Hospodin vede...
SOBOTA 9. 7. sv. Veroniky Giuliani, panny a řeholnice
Gn 49,29-32; 50,15-26a Mt 10,24-33
Komentář: Gn 49,29-32; 50,15-26a
Josefovým bratřím je zatěžko uvěřit Josefovu odpuštění, žádají o ně znovu... I já někdy potřebuji uvěřit Bohu, že jeho odpuštění je platné, že mi odpustil vše, co jsem v životě zbabral, vše, kvůli čemu jsem jej o odpuštění prosil...
15. neděle v mezidobí – cyklus A 10.7.2011
Středem našeho bohoslužebného prostoru je oltář. Obětní stůl symbolizující samotného Krista, k němuž se soustřeďuje pozornost všech, kteří do kostela vejdou, je místem, kde se přináší oběť a slaví hostina, tedy křížem i večeřadlem. Druhým významným místem je ambon. Vyvýšený stupeň, ze kterého se hlásá slovo Boží. Jestliže se na oltáři uskutečňuje nejposvátnější děj, jaký duchovní dějiny poznaly, pak z ambonu zaznívá slovo Boží tak, aby bylo slyšet a bylo srozumitelné. To slovo, které zvěstovali proroci, které jako své hlásá Kristus a které apoštolové přinesli do celého světa. I my je slyšíme! Třetím bodem v presbytáři kostela je předsednické sedadlo, které pěkně vyjadřuje myšlenku, že i předsedající náleží ke společenství. Není z něj vyloučen ani nad ně vyvýšen. Kněz se za shromáždění a spolu s ním modlí, jemu hlásá evangelium a za ně a s ním se obětuje. Nad tímto seskupením tří základních míst bohoslužebného prostoru se tyčí kříž. Je znamením Kristova vítězství, které touto eucharistií začínáme slavit. (Srov. Pokorný L., Prostřený stůl, ČKCH Praha, 1990, str. 27).
1. ČTENÍ
Boží slovo má úžasnou moc, která může překonat všechny možné překážky a naplnit Boží záměry. Účinnost tohoto slova je zde přirovnána k dešti, v Jer 23,29 ke kladivu a ohni, kdežto v Žid 4,12 k dvojsečnému meči. Opravdu mocné je slovo Boží!
Iz 55,10-11
Toto praví Hospodin: „Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“
ŽALM 65 Odpověď: Semeno padlo na dobrou půdu a přineslo užitek.
V milosti jsi navštívil zem a napojils ji, – velmi jsi ji obohatil. – Boží strouhou se hrne voda, – lidem nachystals obilí. Takto jsi zemi připravil: – zavlažils její brázdy, – rozmělnils její hroudy, – zkypřils ji dešti, – požehnals tomu, co vyrašilo. Rok jsi korunoval svou dobrotou, – kudy jsi prošel, prýští hojnost. – Pastviny na stepi mokvají vláhou, – pahorky se ovíjejí radostí. Nivy se odívají stády, – údolí se přikrývají obilím: – ozývají se jásotem a zpěvem.
2. ČTENÍ
Vykoupení se netýká jen člověka, ale celého tvorstva – postiženého disharmonií způsobenou hříchem. Smrt a rozklad, jakožto důsledky Adamova přestoupení (viz Řím 5), zasáhly člověka a zároveň celé tvorstvo. Nejen člověk, ale celá země očekává pak novost a proměnu.
Řím 8,18-23
(Bratři a sestry!) Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.
EVANGELIUM
Zatímco v podobenství je na prvním místě velkorysé rozsévání Božího slova, v jeho výkladu je důraz položen na podmínky jeho přijetí. Podobenství je odpovědí na dvě otázky Matoušovy obce – zaprvé: Proč nepřijímají všichni Boží království? Zadruhé: Proč někteří odcházejí?
Mt 13,1-23
Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vzklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. Jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši, slyš!“ Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On odpověděl: „Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno – a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a přece nevidí, a slyší, a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: ‘Budete stále poslouchat, a neporozumíte, budete se ustavičně dívat, a nic neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je neuzdravím.’ Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o Božím království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek; a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný.“
K ZAMYŠLENÍ
Boží slovo, o kterém je dnes v liturgii řeč, shromáždilo naše společenství. Ježíšovo podobenství v Matoušově evangeliu nám znovu ukázalo neúnavné jednání Boha – rozsévače slova, které se více setkává s naším nepřijetím než s účinnou pozorností a ochotnou připraveností. Boží moc se však nezastaví ani před tímto naším postojem. On ví, že jsme utvořeni z prachu země. A jediným slovem Bůh stvořil celý svět. Právě země je nejvhodnější pro přijetí semene a svět se má ve spolupráci stát odpovědí svému Tvůrci. Jak připomněl prorok Izaiáš, Hospodinovo slovo se k němu nevrátí bez účinku. Jako lidé jsme tedy dostali velkou moc: Boha v jeho slovu přijmout nebo odmítnout, a je jen na nás, zda se naše otevřená srdce stanou onou očekávanou odpovědí, úrodnou půdou pro Boží výzvu a zda nakonec popřejeme spolupráci tak velkolepému stvořitelskému jednání ve světě.
