TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
21. 11. 2011 - 27. 11. 2011
motto týdne:
„Cokoli jste udělali pro jednoho z mých
nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“
PONDĚLÍ 21. 11. Památka Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě
Dan 1,1-6.8-20 Lk 21,1-4
Komentář: Lk 21,1-4
Dokážu dávat ze svého nedostatku a spoléhat se přitom na Boží prozřetelnost? To je těžké, možná je proto na místě příhodnější otázka: Dokážu dávat alespoň ze svého nadbytku?
ÚTERÝ 22. 11. Památka sv. Cecílie, panny a mučednice
Dan 2,31-45 Lk 21,5-11
Komentář: Lk 21,5-11
Hlavní výpověď dnešního textu je: „Neděste se!“ Snažte se za všech okolností být Boží a Bůh bude s vámi.
STŘEDA 23. 11. sv. Klementa I., papeže a mučedníka, sv. Kolumbána, opata
Dan 5,1-6.13-14.16-17.23-28 Lk 21,12-19
Komentář: Lk 21,12-19
Žijeme v poklidném světě, bez příkoří a pronásledování. O to víc je třeba v modlitbě i skutkem pamatovat na ty jinde ve světě, kteří jsou pro svoji víru utlačováni, pronásledováni, jsou ve vězení...
ČTVRTEK 24. 11. Památka sv. Ondřeje Dung-Laca, kněze, a druhů, mučedníků
Dan 6,12-28 Lk 21,20-28
Komentář: Lk 21,20-28
Katastrofy a neštěstí nám mají být připomínkou blízkosti Božího příchodu, podnětem k vzpřímení se a ke zdvižení hlavy – k vytrvalému životu v lásce a ve víře v Syna Božího.
PÁTEK 25. 11. sv. Kateřiny Alexandrijské, panny a mučednice
Dan 7,2-14 Lk 21,29-33
Komentář: Lk 21,29-33
„Boží království je blízko.“ Jak moc se zakořenilo v mém srdci, jak moc prorostlo do mých slov i do mých činů?
SOBOTA 26. 11. sv. Silvestr
Dan 7,15-27 Lk 21,34-36
Komentář: Lk 21,34-36
Při trpělivém očekávání Božího příchodu se nemám utopit v pozemských starostech ani utíkat před realitou (nestřídmost, opilství), ale udržovat svoji bdělost modlitbou.
1. neděle adventní – cyklus B 27.11.2011
Dnešní nedělí vstupujeme do nového církevního roku. Advent není jen příprava na jesličky, Vánoce, … Po slavnosti Ježíše Krista Krále odkrýváme jakousi novou kapitolu našeho života, pro nás vymezeného času, s vědomím, že Kristus Pán a Král přijde. Jeho příchod není hrozbou, ale splněním našich nadějí! Proto nesmí přestat být stále aktuální, živý a očekávaný. Ale čas, který zbývá do jeho příchodu, máme využít „aktivním očekáváním“. Bůh spolutvoří toto bdělé očekávání v našich životech, událostech, církvi i světě. Nabídněme mu svůj čas, své obavy, dovolme mu jednat ve svém životě i v našem společenství či v církvi.
1. ČTENÍ
Po babylonském zajetí se mohli Izraelité vrátit domů. Ale lidé přišli do zničené země, každý se pustil do svého díla. Prorok Izaiáš povzbuzuje k obrácení, ale také jako by burcoval Pána, aby nenechal svůj lid v jeho pusté situaci.
Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7
Ty, Hospodine, jsi náš otec, „náš vykupitel“ je tvoje dávné jméno. Proč jsi dopustil, Hospodine, že jsme zbloudili z tvých cest, že nám ztvrdlo srdce, abychom před tebou neměli bázeň? Usmiř se kvůli svým služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní! Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory. Sestoupil jsi a před tvou tváří se rozplynuly hory. Od věků nikdo neslyšel, k sluchu nikomu neproniklo, oko nespatřilo, že by bůh, mimo tebe, tak jednal s těmi, kdo v něho doufají. Jdeš vstříc tomu, kdo s radostí jedná spravedlivě, těm, kdo na tvých cestách pamatují na tebe.
Hle, ty ses rozhněval, protože jsme zhřešili, byli jsme v hříších stále. Budeme zachráněni? Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravosti nás unášely jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas. A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme – ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!
ŽALM 80
Odpověď: Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Slyš, Izraelův pastýři, – skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, – probuď svou sílu – a přijď nás zachránit! Bože zástupů, vrať se, – shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! – Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, – výhonek, který sis vypěstoval! Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, – nad člověkem, kterého sis vychoval. – Už od tebe neustoupíme, – zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.
2. ČTENÍ
List Korinťanům je odpovědí na jiný dopis, v němž křesťané předložili Pavlovi řadu nesnadných a konfliktních témat. Řadu z nich již nyní zmiňuje! Ale také dává základní klíč ke své odpovědi: „abyste měli společenství s jeho Synem“.
1 Kor 1,3-9
(Bratři a sestry!) Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pane, ukaž nám své milosrdenství a dej nám svou spásu! Aleluja.
EVANGELIUM
Náš text zaznívá v Markově evangeliu jako poslední veřejné Ježíšovo slovo před zatčením a smrtí. Vrcholným bodem tohoto textu je svěření moci jednotlivým služebníkům, a tedy i nám. „Bděte“ zaznívá v atmosféře bolestného loučení, ale i velké naděje, že neztratíme Ježíšův odkaz.
Mk 13,33-37
Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer nebo o půlnoci nebo za kuropění nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte.
Co říkám vám, říkám všem: Bděte!“
K ZAMYŠLENÍ
Je paradoxní, že liturgové pro začátek adventu i liturgického roku volí poslední slova Ježíšova veřejného působení. Ale možná právě proto, že jsme mnozí z nás už mnohokrát události liturgického roku prošli a že nám Vánoce či Velikonoce zevšedněly. Je dobré vidět cíl a cestu. Cíl je, „abyste měli společenství s jeho Synem“ (Kor), a cesta je bělost – atmosféra očekávání: „Připrav se, právě přicházím!“ Někdy tuto bdělost vnímáme jako cestu – cestu zralosti, moudrosti, dospělosti. Jindy se nám více zdá, že jde o čekání – v trpělivosti a naději, i když okolo nás žádná naděje není. My tedy Pánu odpovídáme na jeho výzvu voláním naplněným vírou, nadějí a světlem: „Probuď svou sílu a přijď nás zachránit“ (Žl 80).
