26. 12. 2011 - 1. 1. 2012
motto týdne:
„Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha.“
PONDĚLÍ 26. 12. svátek sv. Štěpána
Sk 6,8-10; 7,54-60 Mt 10,17-22
Komentář: Mt 10,17-22
Modli se za ty, kteří jsou pro svou víru (v tomto pro nás tak idylickém a pokojném čase) pronásledováni …
ÚTERÝ 27. 12. svátek sv. Jana
1 Jan 1,1-4 Jan 20,2-8
Komentář: 1 Jan 1,1-4
Život se zjevil i nám, jej následujeme, jeho narození oslavujeme. A jsme zváni zvěst o něm předávat dál, aby rostlo naše společenství i naše radost.
STŘEDA 28. 12. svátek sv. Mláďátek
1 Jan 1,5 – 2,2 Mt 2,13-18
Komentář: Mt 2,13-18
Vzpomeň na všechny oběti zvůle a násilí, modli se za mír a pokoj ve světě, pros za konkrétní lidi či země ...
ČTVRTEK 29. 12. sv. Tomáše Becketa, biskupa a mučedníka
1 Jan 2,3-11 Lk 2,22-35
Komentář: Lk 2,22-35
Spolu se Simeonem si připomeň „spásu, kterou (Pán) připravil pro všechny národy“, která proměnila a proměňuje i tvůj život, a chval Boha.
PÁTEK 30.12. svátek Svaté rodiny
Gn 15,1-6; 21,1-3 nebo Žid 11,8.11-12.17-19 Lk 2,22-40
Komentář: Gn 15,1-6; 21,1-3
Abra(ha)mův příběh v kostce – uvěřil Hospodinu a (po mnoha letech doufání a bojování s nedůvěrou) se plní jeho sen – narodí se mu syn. Uvědom si Boží zaslíbení ve svém životě a jak je Hospodin naplnil, naplňuje či chce ještě naplnit.
SOBOTA 31.12. sv. Silvestra I., papeže
1 Jan 2,18-21 Jan 1,1-18
Komentář: Jan 1,1-18
Podívej se na uplynulý rok, na světlo, které ti v něm zářilo, na chvíle, kdys je následoval, kdy ses ubíral jiným směrem ..., a vše slož před našeho milosrdného Pána.
Slavnost Matky Boží, Panny Marie – cyklus B 1.1.2012
Osmý den po narození Krista se připomíná v Lukášově evangeliu obřízka novorozeného mesiáše. Je to židovský obřad, který vyjadřuje zasvěcení Bohu. Navíc všechny tradiční liturgie pamatují ve vánočním okruhu na Pannu Marii. Naše liturgie připojuje v prvním čtení požehnání: vyprošujeme Boží přítomnost – jeho dobro, aby s námi přebývalo po celý rok. Nejde tedy čistě o mariánský svátek, spíše se zde propojuje téma vánoční (Kristus-člověk) s mateřstvím Marie. A protože je Marie znamením církve, pak i její mateřství hraje významnou roli pro celou církev.
1. ČTENÍ
Áronské požehnání je exkluzivním textem SZ. Takto svoláváme Boží dobro na člověka. Je to součást kněžského konání v židovské i křesťanské liturgii. Ale i laici mají žehnat – vyprošovat, aby Boží dobro bylo přítomno v lidech blízkých i vzdálených.
Nm 6,22-27
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: ‘Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!’ Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám.“
ŽALM 67
Odpověď: Bože, buď milostiv a žehnej nám!
Bože, buď milostiv a žehnej nám, – ukaž nám svou jasnou tvář, – kéž se pozná na zemi, jak jednáš, – kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. Nechť se lidé radují a jásajÍ, – že soudíš národy spravedlivě – a lidi na zemi řídíš. Ať tě, Bože, velebí národy, – ať tě velebí kdekterý národ! – Kéž nám Bůh žehná, – ať ho ctí všechny končiny země!
2. ČTENÍ
List Galaťanům rozebírá otázku povinnosti plnit předpisy Mojžíšova zákona. Přirovnává Izraelity k dětem. Ty plní rozkazy stejně jako otroci, protože jsou nedospělé. Ale skrze Krista jsme přijati za dospělé syny, tedy jsme svobodni. Úryvek z Gal 4 je zde zařazen kvůli zmínce narození ze ženy, jak to vyznává již Pavlova komunita v Galácii.
Gal 4,4-7
(Bratři a sestry!) Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“ Už tedy nejsi otrok, ale syn, a jako syn také dědic skrze Boha.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Aleluja.
EVANGELIUM
V evangeliu telegrafickým způsobem Lukáš popisuje závěr vyprávění o narození. Pastýři potvrzují význam události. Maria hraje jakýsi protiklad ostatních, kteří se „divili“. Uchovává vše v srdci. Obřízka je pak podtržením naplněných zaslíbení.
Lk 2,16-21
Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než bylo počato v mateřském lůně.
K ZAMYŠLENÍ
Když se v 5. století zápasilo o dogma upřesňující Kristovo lidství, byl zásadním faktorem pojem „bohorodička“. Maria porodila člověka a zároveň Boha. Výraz „bohorodička“ se stal tedy termínem pro označení pravdy víry o Kristu. Ale zároveň je vznešeným titulem pro Marii. Skrze obyčejnou ženu vstupuje do světa Bůh a současně člověk! Ale Mariina role je ještě vznešenější. Naše společenství víry v ní spatřuje symbol sebe – církve. Skrze obyčejné přichází na svět Bůh. Je vzorem k následování jak v pokoře, naslouchání, modlitbě, tak v poslušnosti a jasném „ano“, které dává Bohu. A ona stojí před Bohem a přimlouvá se za nás. Proto je označena nejen jako Matka Boží, ale i matka církve.
