TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
16. 4. 2012 - 22. 4. 2012
motto týdne:
„Jeho milosrdenství trvá navěky.“
PONDĚLÍ 16.4. sv. Bernadeta Soubiros, řeholnice
Sk 4,23-31 Jan 3,1-8
Komentář: Sk 4,23-31
Pros dnes za všechny křesťany (i za sebe), pros o Ducha svatého, aby Boží „slovo hlásali s veškerou odvahou“, aby se Boží moc projevovala i v této době, i skrze tebe…
ÚTERÝ 17.4. sv. Roberta z Molesme, opata
Sk 4,32-37 Jan 3,7b-15
Komentář: Sk 4,32-37
Jak moc toužím po jednotě se svými bratry a sestrami, jak moc usiluji o jednotu v mé farnosti? Zahrnuji do svého usilování všechny, nebo jen ty sympatické?
STŘEDA 18.4. sv. Atanasie, řeholnice
Sk 5,17-26 Jan 3,16-21
Komentář: Sk 5,17-26
Nejsem i já někdy plný žárlivosti? Na ty, kteří jsou jiní, kterým se daří to, co mně ne, na ty, kterým Bůh žehná (jinak než mně)?
ČTVRTEK 19.4. sv. Lva IX, papeže
Sk 5,27-33 Jan 3,31-36
Komentář: Sk 5,27-33
Bylo nám dopřáno „obrácení a odpuštění“. I o těchto Velikonocích jsme prožívali a slavili naši záchranu, naše vysvobození. Je na místě minulý čas? Jistěže ne, i dnes mám prožívat a slavit svou záchranu, své vysvobození!
PÁTEK 20.4. sv. Marcelína, biskupa
Sk 5,34-42 Jan 6,1-15
Komentář: Sk 5,34-42
Vytrvalost i přes příkoří (bičování, zákaz mluvení o Ježíšovi). V tom pro mne mohou být apoštolové příkladem nejen pro dnešní den.
SOBOTA 21.4. sv. Anselma, učitele církve
Sk 6,1-7 Jan 6,16-21
Komentář: Sk 6,1-7
Je u nás ve farnosti dostatečně postaráno o službu potřebným, nemocným, chudým…? Mohu v tom já být nějak nápomocen, nějak zapojen?
3. neděle velikonoční – cyklus B 22.4.2012
Církev se i dnešní nedělí ohlíží k událostem Velikonoc. Radost z vítězství nad smrtí a hříchem je veliká. Přesto ale církev otevírá další témata, která s touto událostí budou úzce souviset a z ní vyplývat. Především otázka přijetí Krista vzkříšeného (evangelium). Není těžké uvěřit ověřené informaci. Mnohem těžší je „uvěřit“ ve smyslu přizpůsobení celého svého života nové skutečnosti. Od této chvíle začít jednat ve jménu Vzkříšeného. Právě o tom bude vyprávět první čtení. V neposlední řadě pak svoji roli i nadále sehrává naše lidské selhávání – hřích. Co to znamená, že hřích i nadále v našem životě figuruje, a co s tím máme dělat? Na to odpoví druhé čtení.
1. ČTENÍ
3. kapitola popisuje první znaky doprovázející ty, kteří žijí v moci Ducha svatého. Petr a Jan „jen náhodou“ potkají chromého. Prosí za něj v Ježíšově jménu a Bůh jedná. Zde konkrétně uzdravením, ale především následnou reakcí mnoha lidí. To je okamžik, kdy má Petr svědčit o Kristu a hlásat evangelium.
Sk 3,13-15.17-19
Petr promluvil k lidu: „Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy však jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky. Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny.“
ŽALM 4
Odpověď: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!
Bože, zastánce mého práva, – vyslechni mě, když volám, – tys mě v soužení vysvobodil, – smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu! Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; – Hospodin vyslyší, když k němu zavolám. Mnoho lidí říká: „Kdo nám ukáže dobro?“ – Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! Usínám klidně, sotva si lehnu, – vždyť ty sám, Hospodine, – dáváš mi přebývat v bezpečí!
2. ČTENÍ
Tento de facto úvodní text 1 Janova listu je skvělým vysvětlením, jak se v křesťanské praxi žije úsilí o dokonalost a svatost s naší slabostí a sklonem k hříchu. Pravda, lítost a úsilí.
1 Jan 2,1-5a
Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pane Ježíši, odhal nám smysl Písma, učiň, ať naše srdce hoří, když k nám mluvíš. Aleluja.
EVANGELIUM
Každý z evangelistů vybral a literárně upravil závěr svého evangelia tak, jak se domníval, že bude na co nejmenším prostoru co nejvíce vystihovat události. Lukáš věnuje prostor dlouhému vyprávění o dvou učednících a jejich cestě do Emauz. A teprve po této „přípravě“ přichází Ježíš ke všem do večeřadla. Všimněme si, že jde o předposlední verše Lukášova evangelia, na které ale navazuje další kniha – Skutky apoštolů.
Lk 24,35-48
Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky.“
K ZAMYŠLENÍ
Stále trvá radost ze vzkříšení, ale do našeho slavení začíná prostupovat nový prvek, totiž otázka, co se bude dít dál, po vzkříšení. První čtení mluví s velkou lehkostí o Petrově kázání Izraelitům, kteří viděli uzdravení v Ježíšově jménu. Když si situaci představíme prakticky, asi bychom viděli velmi překvapeného Petra a Jana, kteří nečekali takovou reakci. Nejde ani tolik o senzaci, ale o to, že Boží moc doprovází ty, kteří uvěřili a přijali Krista, jak k tomu vybízí evangelium. To ale vyžaduje i nasazení. Petr mluví s odvahou. K tomu je však potřeba modlitba za Boží doprovázení (Žalm 4) naplněná důvěrou a současně pravdivé povědomí o vlastní hříšnosti (druhé čtení).
