TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
23. 4. 2012 - 29. 4. 2012
motto týdne:
„Pane Ježíši, odhal nám smysl Písma.“
PONDĚLÍ 23.4. svátek sv. Vojtěcha, biskupa a mučedníka
Sk 13,46-49 nebo Kol 1,24-29; 2,4-8 Jan 10,11-16
Komentář: Jan 10,11-16
Vojtěch napodobuje Ježíše – dobrého pastýře – a dává život za své ovce. Nejedná jako najatý za mzdu, záleží mu na nich. Za koho (za co) jsem zodpovědný, za koho mám pokládat svůj život? Jak mohu růst v tomto poslání?
ÚTERÝ 24.4. sv. Jiřího, mučedníka
Sk 7,51 – 8,1a Jan 6,30-35
Komentář: Sk 7,51 – 8,1a
Mohu i já být člověkem s „neobřezaným srdcem a neobřezanýma ušima“? O čem v mém životě vypovídá tento obraz, co mohu pro své „srdce“ či „uši“ udělat?
STŘEDA 25.4. svátek sv. Marka, evangelisty a mučedníka
1 Petr 5,5b-14 Mk 16,15-20
Komentář: Mk 16,15-20
Ježíšovo velké poslání, jež nám zachytil apoštol Marek, se netýká jen apoštolů, ale všech jejich následovníků… tedy i mne. Mohu (a mám) jít s odvahou a jistotou, že Ježíš je se mnou, že mne (a naše společenství i celou církev) provází svou mocí.
ČTVRTEK 26.4. sv. Richariusa, poustevníka
Sk 8,26-40 Jan 6,44-51
Komentář: Sk 8,26-40
Filipova poslušnost Božímu poslání („Vstaň a jdi – on vstal a šel.“) přináší vysvobození, přináší uzdravení. Jak dnes naplním poslání, které mi v mém životě dal Bůh?
PÁTEK 27.4. sv. Simeona Jeruzalémského, biskupa a mučedníka
Sk 9,1-20 Jan 6,52-59
Komentář: Sk 9,1-20
I tebe si Bůh vyvolil, jsi jeho milovaný syn, milovaná dcera a zároveň nástroj vyvolený k jeho oslavě, k vydávání svědectví, ke službě. Chval jej, děkuj mu a naplňuj své povolání.
SOBOTA 28.4. sv. Ludvíka Grignion de Montfort, kněze
Sk 9,31-42 Jan 6,60-69
Komentář: Sk 9,31-42
Církev měla pokoj a s úspěchem se vyvíjela.“ Pros za církev, která má pokoj, aby neusínala, ale rostla a vyvíjela se. A pros i za církev, která v různých zemích prochází pronásledováním, aby vytrvala a byla věrná.
4. neděle velikonoční – cyklus B 29.4.2012
Liturgie se během velikonoční doby postupně více začíná orientovat na život z víry po vzkříšení. Jako by více a více zaznívala otázka: A jak to bylo dál? Opět se bude mluvit o víře, ale v trochu jiného úhlu pohledu. Petr a Jan stojí před soudem a musí se hájit (první čtení), komunita prožívá první pokušení odpadu od pravé víry (druhé čtení). A v neposlední řadě otázka, zda vzkříšený Kristus odešel kamsi do nebes a zanechal nás bez pomoci. Ale on se sám označil za pastýře! Co to znamená?
1. ČTENÍ
Dnešní text navazuje na událost z minulé neděle, kdy Petr a Jan uzdravili v chrámě chromého. Vzbudilo to pozornost a oba byli zatčeni. Nyní musí svůj skutek obhájit. Petr mluví velmi otevřeně a svědčí o tom, kdo Kristus je a jaký má zásadní význam. To nepřestalo platit ani dnes.
Sk 4,8-12
Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý. On je ten ‘kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kámen nárožní’. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy.“
ŽALM 118
Odpověď: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v člověka. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v mocné. Děkuji ti, žes mě vyslyšel – a stal se mou spásou. – Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu. – Žehnáme vám z Hospodinova domu. – Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; – budu tě slavit, můj Bože! – Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky.
2. ČTENÍ
Janovská komunita zažila silné pokušení myslet si, že uvěřením a přijetím Krista křtem již dosáhla cíle. Již znají Boha. Domnívali se, že jde o zvláštní vyvolení, které je jen pro zasvěcené, a ti už všechno vědí. Tento přístup se nazývá gnózí. Jan ale brání křesťanství: Ano, máme velikou výsadu – jsme děti Boží! Ale u cíle ještě nejsme.
1 Jan 3,1-2
Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Já jsem dobrý pastýř, praví Pán, znám svoje ovce a moje ovce znají mne. Aleluja.
EVANGELIUM
Jan 10,1-21 – vyprávění o pastýři je pokračováním dialogů a příběhu o uzdravení slepého od narození. Farizeové ho vyhnali, ale Ježíš mu zjevil mesiáše. Všimněme si v našem úryvku klíčových slov: Dobrý pastýř – synonymum spasitele; zná – Otce i svoje ovce; má moc – život dát a život přijmout. A také si povšimněme jasného vztahu k Otci.
Jan 10,11-18
Ježíš řekl: „Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk – a vlk je uchvacuje a rozhání – vždyť kdo je najatý za mzdu, tomu na ovcích nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř. Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce.“
K ZAMYŠLENÍ
Odpověď na otázku „Jak to bylo dál?“ vidíme načrtnutou v dnešních textech. Petr a Jan stojí před soudem a musí víru nikoli hlásat (viz Sk 3), ale hájit (Sk 4). Musí používat argumenty (citují Písmo)… Podobně i v druhém čtení gnóze, která se stala velkým pokušením prvního století, ale hraje roli i dnes, není správnou perspektivou na cestě po vzkříšení. Nejsme u cíle! Patříme Bohu – jsme Boží děti, ale to neznamená, že můžeme rezignovat na spravedlnost, dobro a život podle přikázání. Janovo evangelium vyhrocuje roztržku mezi Židy a Kristem. Přes zdánlivý antisemitismus je však třeba vidět neochotu přijmout Krista jako pastýře. Zve nás, abychom se s důvěrou nechali vést. To není problém farizeů, Židů, … To je stále aktuální otázka. Uvěřili jsme, že on je pastýř, který za nás vydal i svůj život? Dal-li všechno, je pastýř dobrý, který neublíží. On „ví“ i to, co my neznáme (mám i jiné ovce…). Jistota obrazu pastýře, který zná nejen ovce, ale i Otce, je velkou posilou.
