ANKETA OHLEDNĚ TOHOTO WEBU FARNOSTI - prosím o vyplnění.

Příležitost ke svátosti smíření máte vždy v týdnu přede mší svatou. Někdy ale člověk potřebuje svátost smíření prožít ve větším klidu a v časové pohodě. Nebo se svěřit s životní či duchovní těžkostí. Nebo se spolu s knězem pomodlit za trápení, které Vás tíží. I když se snažím příliš "netoulat" a být k dispozici na faře, přesto Vám chci nabízet konkrétní příležitosti k osobnímu setkání. Více zde.

P. Petr Hofírek

Od 12/11/2012


TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
12. 11. 2012 - 18. 11. 2012
motto týdne:
„Kdo dává, dostává, mnohem víc přijme.“



PONDĚLÍ 12. 11. Památka sv. Josafata, biskupa a mučedníka
Tit 1,1-9
Lk 17,1-6

Komentář: Tit 1,1-9
I my jsme „poznali pravdu, jak uctívat Boha.“ A i dnes ji mohu uskutečňovat – v setkání s ním i s druhými, svým životem…

ÚTERÝ 13. 11. Památka sv. Anežky České, panny
Tit 2,1-8.11-14
Lk 17,7-10

Komentář: Tit 2,1-8.11-14
 „Projevila se přece Boží dobrota“ – i vůči tobě, odpověz na ni svým díkůvzdáním a rozvážným, spravedlivým a zbožným životem.

STŘEDA 14. 11. sv. Mikuláše Taveliče a druhů, mučedníků
Tit 3,1-7
Lk 17,11-19

Komentář: Tit 3,1-7
Děkuj za znovuzrození a obnovení Duchem svatým, kterého „na nás vylil v hojnosti“ a v jeho síle kráčej dnešním dnem.

ČTVRTEK 15. 11. sv. Alberta Velikého, biskupa a učitele církve
Flm 7-20
Lk 17,20-25

Komentář: Flm 7-20
Pavel vyzývá Filemona k rozšíření srdce, k milosrdenství, k odpuštění, k přijetí – i já jsem dnes zván k témuž.

PÁTEK 16. 11. sv. Markéty Skotské
2 Jan 4-9
Lk 17,26-37

Komentář: 2 Jan 4-9
„Milujme se navzájem“ – tak oposlouchaná a tak potřebná výzva. Pro tebe a pro dnešní den. Tady a teď.

SOBOTA 17. 11. Památka  sv. Alžběty Uherské, řeholnice
3 Jan 5-8
Lk 18,1-8

Komentář: 3 Jan 5-8
Jednej v dnešním dni tak, „jak se sluší na věrného křesťana.“ Jak bude tvoje věrnost vyjádřena, čím se projeví?

33. neděle v mezidobí – cyklus B 18. 11. 2012

Blížící se závěr liturgického roku otevře eschatologické téma. Eschaton znamená „poslední věk“ a označují se tak poslední věci člověka a světa. Písmo neřeší otázku, kdy to nastane ani jak to bude přesně probíhat. K popisu těchto skutečností použije zvláštní literární druh, nazvěme ho eschatologický. Pomocí barvitého symbolického vyjadřování vzbudí ve čtenářích mnoho představ, obrazů, možná až zážitků, které zvláště tehdy musely vypadat skutečně hrozivě. Když takto vykreslí hrozivou atmosféru konce, pak teprve vyjadřuje základní poselství. Proto čtenář nesmí ustrnout u popisu jednotlivostí (slouží k probuzení fantazie), ale má objevit popis podstatného: co Pán říká či jak jedná.

1. ČTENÍ
Kniha Daniel pochází z 2. stol. př. Kr., patří mezi nejmladší v SZ. Má více částí, poslední z nich má charakter eschatologický. V jejím samém závěru (kap. 12.) se mluví o příchodu posledního dne, v němž zazáří vítězství spravedlivých. Na tento text bude navazovat dnešní evangelium.

Dan 12,1-3
Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize. Probudí se mnozí z těch, kteří spí v zemi prachu, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky. Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.

ŽALM 16
Nejen, že se Hospodin stará o své věrné, ale již SZ vyjadřuje naději na život po smrti (podsvětí). Uprostřed našich všedních starostí se i my k této naději připojme. Bůh nám chce dát život, život věčný!

Odpověď: Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, – ty mně zachováváš můj úděl. – Hospodina mám neustále na zřeteli, – nezakolísám, když je mi po pravici. Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, – i mé tělo bydlí v bezpečí, – neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, – nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. Ukážeš mi cestu k životu, – u tebe je hojná radost, – po tvé pravici je věčná slast.

2. ČTENÍ
Pokračujeme v četbě Listu Židům, který obhajuje a vysvětluje Ježíšovo kněžství. Zásadní je dnešní výpověď, že Ježíš přinesl jedinou oběť. Již žádná jiná oběť ani naše ani Boží není třeba k vykoupení! Jeho obětí jsme „dokonalí“ – můžeme přistoupit k Bohu.

Žid 10,11-14.18
Každý jiný kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak Kristus podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, „až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož“. Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil. Kde však je odpuštění hříchů, není už třeba oběti za hřích.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Bděte a modlete se v každé době, abyste mohli obstát před Synem člověka. Aleluja.

EVANGELIUM
Dnešním textem se loučíme s Markovým evangeliem, které jsme po celý rok četli. Třináctá kapitola je eschatologickou řečí (o posledních věcech). Po tomto textu se již vypráví o událostech Velikonoc. Důležitý je výrok: „Lidé uvidí Syna člověka přicházet“ (13,26). Ježíš je Syn Boží. Kdo vytrvá ve zkouškách do konce, uvidí ho na vlastní oči.

Mk 13,24-32
Ježíš řekl svým učedníkům: „V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“

K ZAMYŠLENÍ
Eschatologie je zvláštním literárním druhem. Pomocí barvitých, často symbolických obrazů popisuje skutečnosti, do kterých nemáme vhled. Cílem ale není popis budoucnosti (věštba), ale ubezpečení věrných, že Bůh na ně nezapomněl. On přes všechny těžké zkoušky přijde a zvítězí. Tyto texty většinou vznikaly jako povzbuzení, a nikoli jako nahánějící úzkost. Syn člověka jednou přijde ve své slávě. A my se na tento okamžik těšíme! Vždyť to máme být my, koho shromáždí andělé… Bude to přesně takto? Písmo neřeší přesný popis událostí. Vždyť „o tom dni a o té hodině neví nikdo“. Vlastně to není důležité, mnohem cennější je učinit vše pro to, abychom se s naším Pánem setkali. Nikoli strach, ale naděje na setkání s ním je naší motivací i radostí. Vždyť on nám odpustil, stačí jen říci své ANO.


Category: