26. 11. 2012 - 2. 12. 2012
motto týdne:
„Jeho království nebude zničeno.“
PONDĚLÍ 26. 11. sv. Leonardo z Porto Maurizio, kněze
Zj 14,1-3.4b-5
Lk 21,1-4
Komentář: Zj 14,1-3.4b-5
Připoj se i ty vším svým dnešním konáním k oslavné písni Otce a Beránka…
ÚTERÝ 27. 11. sv. Virgilia, biskupa
Zj 14,14-20
Lk 21,5-11
Komentář: Zj 14,14-20
I dnešní den pracuješ na tom, aby tvé obilí, tvé hrozny byly zralé a připravené pro hodinu žně, pro setkání se Synem člověka…
STŘEDA 28. 11. sv. Miloslava, biskupa a mučedníka
Zj 15,1-4
Lk 21,12-19
Komentář: Zj 15,1-4
Přidej se ke zpěvu oslavné písně Beránkovy, doplň ji svou vlastní zkušeností, svým díkůvzdáním, svojí chválou…
ČTVRTEK 29. 11. sv. Saturnina, biskupa a mučedníka
Zj 18,1-2.21-23; 19,1-3.9a
Lk 21,20-28
Komentář: Zj 18,1-2.21-23; 19,1-3.9a
„Vítězství, sláva a moc“ opravdu patří našemu Bohu – v důvěře můžeš stát na těchto slovech i v situacích, kdy v očích tohoto světa prohráváš a ztrácíš.
PÁTEK 30. 11. Svátek sv. Ondřeje, apoštola a mučedníka
Řím 10,9-18
Mt 4,18-22
Komentář: Mt 4,18-22
Jak budu dnes následovat Ježíše? Jak mohu odložit vše zbytečné a následovat ho? Co mi v tom brání?
SOBOTA 1. 12. sv. Edmunda Kampiána, kněze a mučedníka
Zj 22,1-7
Lk 21,34-36
Komentář: Zj 22,1-7
I ty jsi pozván(a), abys čerpal(a) z těchto obrazů úryvku (řeka živé vody, strom života s plody a listím jako lék, Beránkovo jméno na čele) a v Beránkově moci a síle kráčel(a) dnešním dnem.
1. neděle adventní – cyklus C 2.12.2012
Vstupujeme do doby adventní. Na první pohled cosi minulého končí a začíná nový cyklus. Liturgie ale ve svých textech nestaví takto ostrou hranici. Advent plynule navazuje na témata konce předchozího liturgického roku a jeho čtení. Kristus je král, který přichází (adventus). Připravujeme se na Vánoce. To ale není jen vzpomínka na minulé události. Skutečné slavení Vánoc v sobě nese rozměr aktuálnosti. Cosi z této události je stále platné, stále se děje. A nejen to. Ježíšův příchod dostane ještě nový rozměr, jak o něm dnešní evangelium bude mluvit – na konci věků. To je nový advent. Tato víra se od počátku mezi křesťany vyznávala (zmínka v druhém čtení). Ale nejde o to, abychom se zbytek života třásli hrůzou, kdy to nastane. Naopak! Bůh touží dovést člověka do plnosti bytí, ve které zahodí všechno nesmyslné, podvodné a lživé. Takto očištěn bude člověk plnohodnotným partnerem dialogu, který s námi chce Bůh vést (první čtení).
1. ČTENÍ
Jeremiáš působí v posledním úseku dějin Izraele před pádem do Babylonského zajetí (587 př. Kr.). Jeremiáš varuje Izrael, ale ten neslyší. Přesto je v jeho proroctví úsek (kap. 30 – 35), kde se mluví o nové perspektivě. Bůh dá novou smlouvu, na troskách vznikne život. Tento text vysvětluje hrozby v dnešním evangeliu. Cílem Božího poselství není vylekání člověka, ale Bůh touží dovést nás k pravým hodnotám.
Jer 33,14-16
Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu. V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“
ŽALM 25
Žalm je odpovědí na Boží záměr s člověkem. Bůh chce s člověkem spolupracovat. Ale musíme chtít.
Odpověď: K tobě pozvedám svou duši, Hospodine.
Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě. Hospodinovo jednání je jen láska a věrnost – pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení. – Důvěrně se stýká Hospodin s těmi, kdo se ho bojí, – dává jim poznat svou smlouvu.
2. ČTENÍ
1 Sol (též 1 Tesalonickým) je zřejmě vůbec nejstarším textem NZ. Pavel vypráví o své cestě s Timoteem a těší se na návštěvu u Soluňanů. K tomu připojuje své přání či požehnání (náš text). Je zde zařazen kvůli zmínce o příchodu našeho Pána, který byl pro první křesťany samozřejmou součástí jejich víry.
1 Sol 3,12 – 4,2
Bratři! Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými. Nakonec pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pane, ukaž nám své milosrdenství a dej nám svou spásu! Aleluja.
EVANGELIUM
21. kapitolou vrcholí Ježíšova slova k zástupům. Od následující kapitoly se bude vyprávět o poslední večeři a Ježíšově smrti. Jako i Marek a Matouš na konci Ježíšových slov zařazuje autor eschatologickou řeč (o posledních věcech). Je to tedy jakési memento k nám – posluchačům. Víc už sděleno nebude.
Lk 21,25-28.34-36
Ježíš řekl svým učedníkům: „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den soudu nezastihl znenadání; přijde totiž jako léčka na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“
K ZAMYŠLENÍ
Téměř vždy při četbě eschatologických textů se člověk ptá, kde je hranice mezi obrazem a děsivou realitou. Hned se rodí představy, jak to všechno bude… Cíl textu je ale jinde. Správný posluchač nebo čtenář, který přijal Ježíše jako svého Pána, nemá propadat strachu. Vždyť čeká na svého Pána, až se vrátí domů (Lk 12,35-38), a jeho příchod je důvodem naděje. Proto Ježíš mluví o pozvednutí hlavy. Snad se zdá, že Ježíšův příchod na konci věků je asi hodně daleko… Ovšem docela často sami díky politickým, hospodářským či mezilidským situacím propadáme pocitu zmaru. Není to hrůza země vzhůru nohama, ale pocit prázdnoty, zklamání či zmaru, který nás drtí. Stejně tak ale právě v této chvíli znějí Pánova slova: Jsem blízko, nebojte se a pozdvihněte hlavu! Nesložme ruce do klína s pocitem, že svět má běžet bez nás. Naopak prosme, ať Pán posilní naše srdce (druhé čtení), aby jeho příchod byl i pro nás skvělým vítězstvím!
