TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
5. 11. 2012 - 11. 11. 2012
motto týdne:
„Miluj svého bližního jako sám sebe.“
PONDĚLÍ 5.
11. sv. Geralda, biskupa
Flp 2,1-4
Lk 14,12-14
Komentář: Flp
2,1-4
Jak jsem na
tom se snahou druhé těšit, láskyplně je povzbuzovat, s touhou po společenství
a s účastí na životech (starostech i radostech) druhých?
ÚTERÝ 6.
11. sv. Leonarda od Limoges, poustevníka
Flp 2,5-11
Lk 14,15-24
Komentář: Flp
2,5-11
Napodobuj v
dnešním dni Krista – služebníka – pokorného a poslušného.
STŘEDA 7.
11. sv. Wilibrorda, arcibiskupa OSB
Flp 2,12-18
Lk 14,25-33
Komentář: Flp
2,12-18
„Držte se
pevně slova života“ – je pro mne Boží slovo opravdu slovem života? Jsou moje
víra a mé skutky odpovědí na toto slovo?
ČTVRTEK 8.
11. sv. Godfrida, biskupa
Flp 3,3-8a
Lk 15,1-10
Komentář: Flp
3,3-8a
Je moje
chlouba v Kristu? Anebo v mém postavení, v mojí práci, v mé rodině, v mém
majetku, v mé službě ve farnosti?
PÁTEK 9.
11. Svátek Posvěcení lateránské baziliky
Ez 47,1-2.8-9.12, 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22
Komentář: 1
Kor 3,9c-11.16-17
I tvůj chrám –
kostel, který je obvyklým místem bohoslužeb tvé farnosti – je místem, kde
prýští pramen, který uzdravuje, je pokrmem, dává růst. Napij se...
SOBOTA 10.
11. Památka sv.
Lva Velikého, papeže a učitele církve
Flp 4,10-19
Lk 16,9-15
Komentář: Flp
4,10-19
Komu v mém
okolí či někde daleko (na misiích) mohu pomoci, povzbudit ho a ujistit o společenství,
o Boží péči o něj?
32.
neděle v mezidobí – cyklus B 11.
11. 2012
S blížícím se
závěrem liturgického roku se vyhrocuje příběh evangelia, které po celý rok
čteme. Dnešní texty směřují k tvrdé kritice pokrytectví. Bůh ve SZ mnohokrát
vstoupí do života Izraelitů a tvrdě zasáhne v neprospěch Izraele, protože
to je jediný způsob, jak mohou pochopit svoji lhostejnost či bezohlednost (1.
čtení). Jak ale člověku pomoci pochopit a vnitřně přijmout, oč vlastně v celém
životě jde? Jak se vyhnout pokrytectví, sebestřednosti…? Nejen dnešní
evangelium, ale i naše modlitby nás otevřou těmto otázkám (vstupní modlitba).
Avšak nenechme se mýlit, Bůh nás vykoupil a to je zcela nezpochybnitelné (druhé
čtení)! Není třeba našich zásluh, je třeba žít to, co nám Pán nabízí.
1.
ČTENÍ
Příběh se
odehrává v 9. st .
př. Kr. v době, kdy v Severním Izraeli vládne král Achab a jeho pohanská
manželka Jezabel (původem ze Sidonu) zavádí pohanské kulty. Hospodin trestá
odpadnutí od víry suchem. Paradoxně ve vedlejší pohanské zemi (Sarepta patřila
k Sidonu, dnešní Libanon) žije žena – pohanka, která ctí Hospodina a
proroka si váží.
1
Král 17,10-16
Prorok Eliáš šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a
hle – jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: „Prosím, dej mi
trochu vody v nádobě, abych se napil.“ Když mu pro ni šla, zavolal na ni:
„Vezmi s sebou také kousek chleba!“ Ona odpověděla: „Jako že je živ Hospodin,
tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve
džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému
synu. Najíme se a umřeme.“ Eliáš jí řekl: „Buď bez starosti, jdi a udělej, jak
jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a
upečeš sobě a svému synu. Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se
hrnec s moukou a neubude ve džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť
na zemi!“ Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její
syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo
podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.
ŽALM
146
Žalm reaguje
nejen na čtení, ale vyjadřuje naši hlubokou víru, že Bůh se zastane těch, kdo
jsou mu věrni.
Odpověď: Duše má, chval Hospodina!
Hospodin zachovává věrnost navěky, – zjednává právo
utlačeným, – dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně. Hospodin otvírá
oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, – Hospodin miluje spravedlivé, –
Hospodin chrání přistěhovalce. Hospodin podporuje sirotka a vdovu, – ale mate
cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnout na věky, – tvůj Bůh, Sióne, po
všechna pokolení.
2.
ČTENÍ
List Židům
pokračuje ve své argumentaci obhajující Kristovu oběť. Srovnání se starozákonní
obětí smíření svátku Jom Kipur ukazuje, že Ježíšova oběť se již nikdy nemusí
opakovat.
Žid
9,24-28
Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma
rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď
staral o naše záležitosti u Boha. A není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe,
jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel
trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď na konci věků jednou
provždy, aby svou obětí odstranil hřích. A jako je lidem určeno, že musí jednou
umřít, a pak nastane soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán
v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé –
ne už pro hříchy – ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají.
Zpěv
před Evangeliem
Aleluja. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je
nebeské království. Aleluja.
EVANGELIUM
Tento text je
poslední Ježíšovou kontroverzí. Po tomto textu bude již pouze slovo o
posledních věcech a následně události Velikonoc. Proto je třeba význam daru
chudé vdovy dát do souvislosti celého evangelia.
Mk
12,38-44
Ježíš učil zástupy: „Varujte se učitelů Zákona!
Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v
synagogách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou
dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud.“ Potom se posadil proti
chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho
boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi
tolik jako pár halířů. Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám: tato
chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni
totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala
všechno, co měla, celé své živobytí.“
K
ZAMYŠLENÍ
„Dát či
nedat?“ Mnohokrát se člověk zastaví při různých charitativních sbírkách,
s pohledem upřeným na bezdomovce… a klade si tuto otázku. Příběh evangelia
ale směřuje jinam. Ježíš nevybíravým způsobem pranýřuje praktiky učitelů
Zákona. Oni by měli být vzorem pro Izrael. Vedle nich postaví člověka, který je
symbolem bezmoci a chudoby (žena bez manžela či otce neměla v právní oblasti
zastání, sama nic nemohla vyřizovat). A tato žena dává vše, co má. Je to na
jedné straně znamení úplného sebeodevzdání do moci Boží, ale mnozí teologové
také naznačují, že může jít o nejtvrdší důkaz bezohlednosti učitelů Zákona,
když takto bezmocného, chudého a poníženého člověka nechají dávat do
pokladnice, místo aby jí sami přispěli na pomoc. Tady se zračí jejich
nepochopení a de facto nepřijetí skutečného Božího Zákona. Pokud to ale platilo
tehdy, platí to podobně i dnes! A nejen na adresu skoupých kněží či oficiálních
představitelů církve, jak se snadno nabízí. Platí to na adresu každého
pokrytectví, které nevidí skutečnou nouzi. Kdo nemiluje bližního, nic z
evangelia nepochopil. Cílem dnešní neděle není láteření na adresu církve čí
nějakého patera. Směřujeme k jedinému: chceme žít pro Pána a nabízíme mu sami
sebe? Jak se to prakticky projeví? Vztahem k bližním – vidět a reálně pomoci.
