TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
3. 12. 2012 - 9. 12. 2012
motto týdne:
„Bděte a modlete se, abyste mohli obstát před Synem člověka.“
PONDĚLÍ 3. 12. Památka sv. Františka Xaverského, kněze
Iz 2,1-5
Mt 8,5-11
Komentář: Iz 2,1-5
„Choďme v Hospodinově světle!“ – co to pro mne konkrétně znamená? Kam potřebuji vpustit Hospodinovo světlo, kde je v mém životě tma, kterou potřebuji rozehnat?
ÚTERÝ 4. 12. sv. Barbory, panny a mučednice
Iz 11,1-10
Lk 10,21-24
Komentář: Iz 11,1-10
Spravedlnost je častým slovem v adventních úryvcích. O ni máš usilovat i ty, i na tobě záleží, aby se uskutečňovalo slovo: „Poznání Hospodina naplní zemi.“
STŘEDA 5. 12. sv. Saby, poustevníka a opata
Iz 25,6-10a
Mt 15,29-37
Komentář: Iz 25,6-10a
Doufám v Hospodina? Čekám od něj vůbec něco?
ČTVRTEK 6. 12. sv. Mikuláše, biskupa
Iz 26,1-6
Mt 7,21.24-27
Komentář: Iz 26,1-6
Téma naděje pokračuje: „Hospodin je skála navěky.“ – Jakou píseň zazpíváš ty o Bohu, o jeho spáse, o jeho pevnosti, o jeho péči o tebe?
PÁTEK 7. 12. Památka sv. Ambrože, biskupa a učitele církve
Iz 29,17-24
Mt 9,27-31
Komentář: Iz 29,17-24
Zaslíbení pro ty, kteří znají své slabosti, svoje hříchy a jsou ochotni se navrátit k Bohu, vrhnout se do jeho náruče a nechat se uzdravit, přijmout odpuštění.
SOBOTA 8. 12. Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu
Gn 3,9-15.20; Ef 1,3-6.11-12
Lk 1,26-38
Komentář: Ef 1,3-6.11-12
Chval spolu s Marií svého Pána za přijetí za jeho děti, za vyvolení „být svatí a neposkvrnění v lásce“ a pros o růst v uskutečňování tohoto vyvolení i na Mariinu přímluvu.
2. neděle adventní – cyklus C 9.12.2012
Advent je časem přípravy na příchod Pána. A to nejen ve smyslu Vánoc, dítěte, jesliček… Ale texty mluví o Kristově příchodu vůbec. Jak může vstoupit? První čtení je nádherným zaslíbením, co všechno Bůh připravuje těm, kteří jdou za ním. Také druhé čtení nese stopu eschatologie. A konečně evangelium se odehrává v pomyslném nádechu ranní mlhy, za níž lze tušit veliké události přicházející spásy. Jako bychom se ptali: „Co se asi bude dít?“
1. ČTENÍ
Tato kniha vznikla zřejmě mnohem později (1. stol. př. Kr.) než popisované události. Její příběh patří do období působení proroka Jeremiáše (6. stol. př. Kr.). Slibuje návrat Izraele do své vlasti. Verš 5,6 je citací Iz 40,4 a odrazí se nám v evangeliu. Text sám je však velice krásným zaslíbením, které platí i pro nás!
Bar 5,1-9
Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou ti dává Bůh. Přioděj se rouchem spravedlnosti od Boha a vstav si na hlavu korunu slávy Věčného. Každému, kdo je pod nebem, ukáže Bůh tvůj jas. Neboť navěky ti bude dáno jméno od Boha „Pokoj spravedlnosti“ a „Vznešenost bázně Boží“. Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině, pohleď na východ a podívej se na své děti, které se shromáždily na rozkaz Svatého od východu slunce až na západ. Jak se radují z toho, že Bůh na ně pamatoval! Neboť vyšly z tebe pěšky, vedeny od nepřátel, ale Bůh je přivede k tobě, nesené se slávou jako na královském trůnu. Bůh totiž rozkázal snížit každou vysokou horu, odvěké pahorky, a vyplnit údolí na rovnou zemi, aby Izrael kráčel bezpečně k Boží slávě. Také lesy a každý vonný strom zastíní Izraele na Boží rozkaz. Ano, Bůh přivede Izraele, který se bude radovat ve světle jeho velebnosti, s milosrdenstvím a se spravedlností, která z něho prýští.
ŽALM 126
Žalm navazuje na události 1. čtení, které popisuje návrat zajatců z babylonského zajetí. Tito lidé zakusili mnoho útrap, ale také Boží vysvobození. Nejde jen o převyprávění skutečnosti, ale o píseň, která opěvuje zážitek vykoupení Bohem.
Odpověď: Velkou věc s námi učinil Hospodin, naplnila nás radost.
Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, – byli jsme jako ve snách. – Tehdy byla naše ústa plná smíchu – a náš jazyk plný jásotu. Tehdy se říkalo mezi pohany: – „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ – Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, – naplnila nás radost. Hospodine, změň náš osud, – jako se mění údolí jihu země. – Kdo sejí v slzách, – žnout budou s jásotem. Vycházejí s pláčem, – když nesou semeno k setí: – přijdou však s jásotem – a přinesou své snopy.
2. ČTENÍ
Přeskočili jsme úvodní pozdrav listu Filipanům a čteme první verše této velice radostné epištoly. Všimněme si, že tyto verše jsou neseny tématem posledního dne (eschatologický prvek). Jde však o jakýsi úvod či úvodní klauzuli listu, proto má slavnostní ráz.
Flp 1,4-6.8-11
Bratři! Ve všech svých modlitbách s radostí prosím za vás za všechny. Vždyť od prvního dne až do této chvíle mi pomáháte v rozšiřování evangelia. Jsem totiž přesvědčen, že ten, který ve vás toto dobré dílo začal, přivede ho ke konci ke dni Krista Ježíše. Ano, Bůh je mi svědkem, jak po vás po všech toužím láskou Krista Ježíše. A za to se modlím: ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší, čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův, s plnou mírou dobrých skutků, vykonaných ve spojení s Ježíšem Kristem, k Boží chvále a slávě.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každý člověk uzří Boží spásu. Aleluja.
EVANGELIUM
Lukáš v prvních dvou kapitolách popsal dětství a původ Ježíše z Nazareta. Dnešním textem otevírá jeho veřejné působení. Jako první kapitoly začaly příběhem o narození Jana Křtitele, tak i nyní začíná vyprávění o Janově působení. Jeho slova jsou citací SZ (Iz 40,4), která se mají vzápětí naplnit na přicházejícím Kristu.
Lk 3,1-6
V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův. Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řečí proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.“
K ZAMYŠLENÍ
Dnešní texty by se daly shrnout pod pojem „obrácení“. Nemyslí se tím jen naše snaha „polepšit se“. Text to docela výstižně nazývá „připravením cesty Pánu“. Kolikrát se sami ptáme, co se dá změnit, posunout či udělat jinak, aby Bůh v našem životě skutečně figuroval. To může být zcela falešné. Bůh v našem životě figuruje už proto, že jsme jeho stvoření. Ale mnohdy mu nedovolíme jednat. Jednak svojí neochotou či strachem uvěřit, jednak množstvím představ, jak by to mělo být správně. V neposlední řadě si pak vlastní život zastavíme množstvím překážek, které se jen obtížně překonávají. Janovo volání: „Připravte cestu!“ potřebuje proniknout i k našim uším. Má-li přijít Pán, musí tu být cesta, po níž lze vstoupit. Jak vypadá tato cesta do našeho života?
