21. 1. 2013 - 27. 1. 2013
motto týdne:
„Aby všichni jedno byli.“
PONDĚLÍ 21. 1. Památka sv. Anežky Římské, panny a mučednice
Žid 5,1-10
Mk 2,18-22
Komentář: Žid 5,1-10
Kristus, skutečný velekněz, příčina naší věčné spásy, cítí s námi, s chybujícími a bloudícími. V důvěře odkládej skutky starého člověka a napodobuj Krista v jeho milosrdenství.
ÚTERÝ 22. 1. sv. Vincence Pallottiho, kněze a zakladatele SAC
Žid 6,10-20
Mk 2,23-28
Komentář: Žid 6,10-20
Vytrvat v lásce až do konce, být vytrvalí a horliví tak jako Abraham, otec všech věřících – to je pozvání dnešního úryvku.
STŘEDA 23. 1. sv. Emerenciány, panny a mučednice
Žid 7,1-3.15-17
Mk 3,1-6
Komentář: Žid 7,1-3.15-17
Ježíš je pravý Král spravedlnosti a pokoje „mocí života nezničitelného“. O tuto jistotu nezničitelného života se můžeš opřít i v dnešním dni a zde čerpat sílu pro vše, co tě dnes čeká...
ČTVRTEK 24. 1. Památka sv. Františka Saleského, biskupa a učitele církve
Žid 7,25 – 8,6
Mk 3,7-12
Komentář: Žid 7,25 – 8,6
Ježíš přináší navždy spásu nám, kdo skrze něho přicházíme k Bohu, stále je živ a přimlouvá se za nás. Pozvedni svoji hlavu a raduj se z této skutečnosti, která je reálná i v tvém životě!
PÁTEK 25. 1. Svátek Obrácení sv. Pavla
Sk 9,1-22
Mk 16,15-18
Komentář: Sk 9,1-22
Pavlův příběh obrácení nám stále znova připomíná, že Bůh i dnes jedná ve své moci a přivádí k obrácení hříšníky i protivníky církve. A já mám být připraven v pozici učedníka Ananiáše: naslouchat svému Pánu a nechat si otevírat – rozšiřovat – své srdce pro ty, ke kterým mne posílá.
SOBOTA 26. 1. Památka sv. Timoteje a Tita, biskupů
2 Tim 1,1-8
Lk 10,1-9
Komentář: 2 Tim 1,1-8
Vzpomeň na ty, kteří pomáhali oživovat „plamen Božího daru“ v tvém životě, děkuj za ně a pros, abys i ty mohl být takovým nástrojem v ruce Boží.
3. neděle v mezidobí – cyklus C 27.1.2013
Stejně jako každý příběh, jde i vyprávění o událostech spásy pěkně po pořádku. Začali jsme narozením Ježíše a všemi proroctvími i událostmi, které tomu předcházely. Připomněli jsme si Ježíšův vstup na veřejnost křtem v Jordánu a zázrakem v Káně Galilejské. A nyní je třeba zahlédnout, co všechno znamená, že Ježíš začal jednat. Dnešní neděle směřuje pohled právě k tomuto velkému „dnes“. Cosi zásadního v dějinách se mění! V prvním čtení se soustředíme na událost z poloviny 5. stol. př. Kr. Tehdy se jen pomalu a s mnohými problémy podařilo obnovit zničený chrám. Lidé po mnoha desítkách let mohou konečně začít žít tak, jak předpisoval Hospodinův zákon. Proto je tato skutečnost dojala opravdu až k slzám. A v evangeliu čteme o tom, na co se Izrael po celé dějiny připravoval – příchod mesiáše naplněného Duchem. Tento Duch ale neodešel s koncem Ježíšovy mise, on je nadále přítomen, jak říká druhé čtení.
1. ČTENÍ
Slavnost nového začátku – v 5. stol. př. Kr. se po více jak 100 letech daří obnovit nejen chrám, ale i celý kult. Lidé již nevědí, jak vypadala bohoslužba, ani co bylo obsahem Božího zákona. A tak se obnovuje nejen zasvěcení Hospodinu, ale také se vše vysvětluje.
Neh 8,2-4a.5-6.8-10
Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy a všechny, kdo byli schopni rozumět. Bylo to prvního dne sedmého měsíce. Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne před muži a ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím. Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu – stál totiž výše než všichni lidé – a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženýma rukama: „Amen, amen!“ Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi. Četlo se v knize Božího zákona, předkládali a vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: „Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!“ Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona. Ezdráš jim řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmouceni, neboť radost z Hospodina je vaše síla!“
ŽALM 19
Žalm 19 je oslavou Božího zákona, který jsme v 1. čtení připomněli. Dnes se můžeme připojit k radosti Izraele a chválit Boha za dar jeho „příkazů“. Vždyť vedou k životu.
Odpověď: Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život.
Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, – Hospodinův příkaz je spolehlivý, – nezkušenému dává moudrost. Hospodinovy předpisy jsou správné, –působí radost srdci, – Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči. Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, – Hospodinovy výroky jsou pravdivé, – všechny jsou spravedlivé. Nechť se ti líbí slova mých úst – i smýšlení mého srdce, – Hospodine, má Skálo, vykupiteli můj!
2. ČTENÍ
Pokračujeme ve čtení 12. kapitoly o duchovních darech. Nesrovnalosti v komunitě přiměly sv. Pavla, aby pečlivě vysvětlil, jak se jednotliví lidé vzájemně doplňují, a stejně pracuje i Duch v nás. Každému dává jiný dar. To ale není důvod k pohrdání méně významnými lidmi, ani jejich dary.
1 Kor 12,12-30
Bratři! Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů, ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem. Ani tělo se přece neskládá z jednoho údu, ale z mnoha. Kdyby řekla noha: „Nejsem ruka, a proto nepatřím k tělu,“ proto ještě k tělu patří! A kdyby řeklo ucho: „Nejsem oko, a proto k tělu nepatřím,“ proto ještě k tělu patří! Kdyby bylo celé tělo jenom oko, kde by byl sluch? Kdyby bylo celé tělo jenom sluch, kde by byl čich? Takto však umístil Bůh každý z údů v těle, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jeden úd, kam by se podělo tělo? Takto však je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo. Oko tedy nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“, nebo zase hlava nohám: „Nepotřebuji vás!“ Spíše naopak: tělesné údy zdánlivě nejslabší jsou nejpotřebnější. A zrovna těm údům, které na těle pokládáme za méně ušlechtilé, právě těm v oblékání projevujeme větší pečlivost, a údy, za které se stydíme, tím slušněji se zakrývají, kdežto údy ušlechtilé takové ohledy nepotřebují. Bůh sestavil tělo tak, že se údům podřadnějším věnuje větší pečlivost, aby nenastal v těle nepořádek, ale aby se údy vzájemně staraly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny ostatní údy, je-li některý úd vyznamenán, všechny ostatní údy se s ním radují. Vy jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd. Bůh ustanovil, aby v církvi jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří dále mají moc dělat zázraky, jiní dar uzdravovat, pomáhat, řídit, mluvit rozličnými jazyky. Jsou snad všichni misionáři? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc dělat zázraky? Mají všichni moc uzdravovat? Mluví všichni jazyky? Umějí všichni ty řeči v neznámém jazyku pronesené vykládat?
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.
Lk 1,1-4; 4,14-21
Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Theofile, uspořádaně vypíšu, aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen. Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagogách a všichni ho velmi chválili. Ježíš přišel do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagogy. Povstal, aby předčítal z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo: ‘Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.’ Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagoze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“
K ZAMYŠLENÍ
Za pozornost stojí hned několik momentů z této neděle. Předně je to ono „dnes“, jak jsme zmínili v úvodu. Důležité je ale také to, že Kristus vystupuje v moci Ducha. Tato drobná poznámka je velmi důležitá. Není to jen Kristova dobrá snaha, píle, odvaha… Je to moc Otce projevená Duchem svatým, která nyní skrze něj působí. A svědkové to vnímají. Ježíš v Nazaretě nevystupuje jako pyšný či ješitný mladík, ale konstatuje historický a klíčový fakt: Duch Páně je nade mnou! Přesto lze upnout pozornost ještě jinam. Liturgové nám v evangeliu dopřáli nahlédnout do úvodu Lukášova evangelia. Je zajímavé zastavit se nad tím, proč, jak a komu Lukáš svůj text věnuje. Jde o pečlivou práci, protříbenou řadou reakcí. Není zdaleka první či jediný, kdo takto postupuje. I to svědčí o Ježíšově významu v jeho době, i když se nám řada pokusů, o kterých se zmiňuje, již nezachovala. Bůh jednal nejen v osobě Krista, ale jedná stále! Ať jde o Boží milost, která provází Lukáše asi padesát let po Ježíšově smrti při psaní evangelia, či v korintské komunitě, kde přes mnohou osobní nezralost lidé zakouší Boží moc v podobně duchovních darů. Pán jedná a stará se o svůj lid. Jak bychom tuto velkolepou skutečnost mohli nevidět!
