11. 3. 2013 - 17. 3. 2013
motto týdne:
„Vstanu a půjdu k svému Otci.“
PONDĚLÍ 11. 3.
Iz 65,17-21
Jan 4,43-54
Komentář: Iz 65,17-21
Ani ty nevzpomínej na to, co minulo, ale nech se proměnit Kristem, který je ti nablízku, přináší spásu a uzdravení.
ÚTERÝ 12. 3.
Ez 47,1-9.12
Jan 5,1-3a.5-16
Komentář: Ez 47,1-9.12
Voda přinášející uzdravení a oživení, vláhu pro stromoví je připomínkou mého křtu a pozváním k jeho obnově, k obrácení, ke svlečení starého člověka, k opuštění mých hříchů.
STŘEDA 13. 3.
Iz 49,8-15
Jan 5,17-30
Komentář: Iz 49,8-15
Hospodin na tebe nezapomněl. Provází tě, chrání tě – v časech dobrých i zlých. Je ten, který se slitovává, ten, který tě chrání a vede.
ČTVRTEK 14. 3.
Ex 32,7-14
Jan 5,31-47
Komentář: Ex 32,7-14
Hospodin, který se slitovává nad Izraelem hřešícím na poušti, je ten, který se slitovává i nad tebou hřešícím… (konkrétní způsoby si doplň sám). I tebe chce vyvést a zachránit.
PÁTEK 15. 3.
Mdr 2,1a.12-22
Jan 7,1-2.10.25-30
Komentář: Mdr 2,1a.12-22
Tato slova, platící o Kristu i o mnoha těch, kteří jsou pro svoji víru pronásledováni. Jsou pozváním k vytrvalému vydávání svědectví o Kristu, i přes nejrůznější těžkosti, a zároveň pozváním k modlitbě za ty, kteří jsou pro svoji víru tupeni, pronásledováni, odsuzováni…
SOBOTA 16. 3.
Jer 11,18-20
Jan 7,40-53
Komentář: Jer 11,18-20
Hospodin, spravedlivý soudce, který rozsoudí skutky člověka, který zkoumá srdce i ledví. U něj mohu nalézt pomoc v těžkostech a protivenstvích. A u něj mohu nalézt sílu k naplňování Kristova nároku: Milujte své nepřátele.
5. neděle postní – cyklus C 17.3.2013
Postní doba vrcholí a naše příprava na Velikonoce vstupuje do poslední fáze. Poselství dnešních textů Písma nese tři základní témata: Bůh vyvede svůj lid z jakéhokoli zajetí. Žádná pouta proti němu nejsou pevná (první čtení). Ale zde jde o víc, nejen záchranu, ale o plné vydání svého života Bohu (druhé čtení). Základní skutečností, kterou však potřebujeme zakusit, je Boží odpuštění (evangelium).
1. ČTENÍ
Kniha proroka Izaiáše je složena zřejmě z více částí, které vznikly v různé historické situaci. Náš text patří do období babylonského zajetí (586-539 př. Kr.), kdy lid zlomený zajetím a vzdáleností domova přestal doufat, že se vrátí. Ale Bůh připomíná události přejití Rákosového moře, když je vyváděl z Egypta. Stejně bude jednat i dnes.
Iz 43,16-21
Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mohutných vodách stezku, který vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky; všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli. „Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte? Cestu vytvořím na poušti a řeky na neschůdných místech. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi, že jsem dal vodu na poušti, řeky na neschůdných místech, abych napojil svůj lid, svého vyvoleného. Ten lid jsem stvořil pro sebe, bude hlásat mou chválu.“
ŽALM 126
Tento žalm je přímou reakcí na první čtení. Také vzpomíná na události babylonského zajetí, ale i zde zaznívá životní zkušenost s Bohem.
Odpověď: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, – byli jsme jako ve snách. – Tehdy byla naše ústa plná smíchu – a náš jazyk plný jásotu. Tehdy se říkalo mezi pohany: – „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ – Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, – naplnila nás radost. Hospodine, změň náš osud, – jako se mění údolí na jihu země. – Kdo sejí v slzách, – žnout budou s jásotem. Vycházejí s pláčem, – když nesou semeno k setí: – přijdou však s jásotem – a přinesou své snopy.
2. ČTENÍ
Svatý Pavel na mnoha místech své misie naráží na hlasatele evangelia, kteří ovšem považují za nutné plnit příkazy Zákona, především obřízku. Pavel se v Flp 3 rozhorlil proti těmto kazatelům do té míry, že sám ukazuje na sobě, jak marné je spoléhat na Zákon a co je skutečně zásadní pro křesťana.
Flp 3,8-14
Bratři! Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých. Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.
Zpěv před Evangeliem
Praví Pán: Nyní se tedy obraťte ke mně celým svým srdcem, neboť jsem dobrotivý a milosrdný.
EVANGELIUM
Mnohé nejstarší rukopisy tuto perikopu neobsahují. Máme tedy před očima určitou vsuvku. Nic ovšem neztrácí na síle výpovědi. Pozoruhodné je, že Ježíš ženu na rozdíl od zákoníků nesoudí, ale vede ji k plnému obrácení.
Jan 8,1-11
Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je. Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: „Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat. Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když na něj nepřestávali dotírat otázkami, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první!“ A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?“ Odpověděla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“
K ZAMYŠLENÍ
Hříšník, který stojí před Bohem, se chvěje hrůzou. Tak by se asi dala popsat určitá tradiční představa setkání s Bohem. Ale není přesná. Bůh je nejen soudce, ale především je „Panovník milující život“ (Mdr 11,26). Obrácení ženy je pro něj cennější! Všem čtenářům i aktérům evangelijního příběhu je přitom jasné, že skutek ženy byl a stále je nepřijatelný a neoddiskutovatelný. Ale to není téma příběhu. Teprve člověk, který zakusí Boží odpuštění, objeví, kým Bůh skutečně je. A pak může se sv. Pavlem zvolat: „Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše.“
