1. 4. 2013 - 7. 4. 2013
motto týdne:
„Není tu, byl vzkříšen!“
PONDĚLÍ 1. 4.
Sk 2,14.22b-33
Mt 28,8-15
Komentář: Mt 28,8-15
Raduješ se z Kristova zmrtvýchvstání? Vede tě tato skutečnost ke zvěstování spásy? Setkej se ve své modlitbě se vzkříženým Kristem a nech se povzbudit a poslat.
ÚTERÝ 2. 4.
Sk 2,36-41
Jan 20,11-18
Komentář: Jan 20,11-18
Setkání s Kristem proměňuje, vede ke zvěstování. Pozvi jej v modlitbě do svého života, nabídni mu své smutky, nech se oslovit a nazvi jej svým Rabbuni – Mistrem.
STŘEDA 3. 4.
Sk 3,1-10
Lk 24,13-35
Komentář: Lk 24,13-35
Nabídni Kristu svůj život, své otázky, své tápání a hledání, pozvi jej do svého srdce a naslouchej jeho odpovědím.
ČTVRTEK 4. 4.
Sk 3,11-26
Lk 24,35-48
Komentář: Lk 24,35-48
Vydávání svědectví nemá být z tvé vlastní síly, má vyrůstat ze setkání se Zmrtvýchvstalým a z přijetí „moci z výsosti“. Pros o Ducha svatého pro svůj život, pro svoji službu...
PÁTEK 5. 4.
Sk 4,1-12
Jan 21,1-14
Komentář: Jan 21,1-14
Připomeň si i ty nějaké setkání s Kristem, které proměnilo či posunulo tvůj život s Pánem. A načerpej ze vzpomínky na toto setkání s Kristem sílu pro svůj dnešní den, pro jeho tíhu a „obyčejnost“.
SOBOTA 6. 4.
Sk 4,13-21
Mk 16,9-15
Komentář: Mk 16,9-15
Ježíš Zmrtvýchvstalý nepřichází hned k těm „nejdůležitějším“, ke svým nejbližším spolupracovníkům. Jeho cesty vedou přes slabé, hříšné a obyčejné lidi. To je naděje i pro mne – i se mnou se chce setkat, i mne chce povzbudit, i mne chce poslat.
2. neděle velikonoční – cyklus C 7.4.2013
Až do dnešní neděle trvá velikonoční oktáv, tedy osm dní radosti, každý den jako bychom se opět vraceli do veliknočního rána. V této radosti chceme setrvat i dnes a ještě jednou nahlédnout do celého sledu událostí velikonočních dní, jak to bude připomínat evangelium a také Žalm 118. Avšak jako při prohlížení fotografií, i my máme sice mysl upnutou k nedávným událostem, přesto se věci dějí již dál. Proto nám v prvním čtení liturgové nabídli pohled do nově vzniklé církevní obce. A konečně druhé čtení otevře možná ne zcela snadnou knihu Zjevení. Přesto právě tato kniha vysoce obrazným textem vysvětluje události vzkříšení a všech důsledků Božího jednání. Vstupme tedy do velikonoční radosti.
1. ČTENÍ
Shrnující zpráva následuje po dlouhém vyprávění o prvním zázraku apoštolů, následném vyšetřování před radou a příběhem o Ananiášovi a Safiře, kteří chtěli první komunitu církve ošidit. Následovat bude opět zázrak a vyšetřování. Naše shrnující zpráva tedy ukazuje, že evangelium nelze zastavit a povědomí o něm bude stále růst.
Sk 5,12-16
Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v Šalomounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé o nich mluvili s velkou úctou. Stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru v Pána. Dokonce i na ulici vynášeli nemocné a kladli je na lehátka a na nosítka, aby, až půjde Petr okolo, alespoň jeho stín padl na někoho z nich. Také z okolních měst se sbíhalo do Jeruzaléma mnoho lidí a přinášeli nemocné i trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni.
ŽALM 118
Tento „žalm vzkříšení“ opakujeme po celé Velikonoce. S očima upřenýma na vzkříšení se tento text stává zásadním výkladem událostí Ježíšova činu. My se ale máme také připojit svým děkováním za vykoupení.
Odpověď: Děkujte Hospodinu, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řekne dům Áronův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. – Toto je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho! Hospodine, dej spásu, – Hospodine, popřej zdaru! – Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! – Žehnáme vám z Hospodinova domu. – Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.
2. ČTENÍ
Knihu Zjevení nelze číst jako běžný popis událostí. Jan zvláštním jazykem, plným barevných obrazů a přirovnání, vykládá skutečnost Božího vítězství a lidského zápasu o spásu. Hned na začátku po úvodním pozdravu popisuje již tímto jazykem své povolání k sepsání této knihy a také toho, kdo ho povolal.
Zj 1,9-11a.12-13.17-19
Já, Jan, váš bratr, účastník vašich soužení, Království i trpělivosti v Ježíši, dostal jsem se pro hlásání Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. A jednou v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: „Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím.“ Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů postavu podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem. Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: „Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle – jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později.“
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi, praví Pán; blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili. Aleluja.
EVANGELIUM
Vyprávění Janova evangelia dostalo v posledních kapitolách velký spád: Ježíš byl ukřižován, na začátku dvacáté kapitoly však přijdou ženy ke hrobu… Nyní poprvé potkává učedníky. V takto vypjatém okamžiku zaznívá nejzásadnější poselství Vzkříšeného. Následný týden a přítomný Tomáš otevírají otázku, jak mají uvěřit ti, kdo Ježíše nikdy neviděli.
Jan 20,19-31
Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.
K ZAMYŠLENÍ
Asi každý, kdo prochází Janovo evangelium, je stržen posledními kapitolami. Jedinečným způsobem uchopené vyprávění sděluje na několika málo řádcích zcela zásadní skutečnosti. Ježíš přichází k učedníkům, kteří bez moci Ducha svatého jsou zcela uzamčeni nejen před světem, ale především svým vlastním strachem. Vzkříšený Ježíš přichází, ale nic nevyčítá! Naopak, přináší největší plod svého vítězství nad smrtí: pokoj. Nejde jen o klid či nerušení. Jde o stav srdce, který dává Bůh odpuštěním. Ale ještě mnohem víc. Ježíš dává zásadní moc – svěřuje apoštolům Ducha svatého. Od této chvíle budou jednat v moci Ducha svatého. Víme, že plnost Ducha ke službě je vylita při Letnicích. Ale vzkříšení a Letnice spolu velmi úzce souvisí. Podobně jako křest a biřmování jsou spojené nádoby, kde biřmování neoddělitelně souvisí se křtem. Ježíš dává apoštolům moc odpouštět hříchy. Je to Boží moc, která je apoštolům pouze svěřena, ale je to právě ten nejzásadnější bod v celém programu Velikonoc – odpuštění, které bylo překážkou na cestě k Bohu. Nyní – svobodni od hříchu – může s radostí přistoupit k Bohu.
