20. 5. 2013 - 26. 5. 2013
motto týdne:
„Všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.“
PONDĚLÍ 20.5. sv. Klement M. Hofbauer
Sir 1,1-10
Mk 9,14-29
Komentář: Sir 1,1-10
Moudrost uděluje Pán „těm, kteří ho milují.“ Pros o prohloubení daru moudrosti, pros o růst v lásce a o pochopení svého poslání v Božím království.
ÚTERÝ 21.5. sv. Ondřej Bobola
Sir 2,1-13
Mk 9,30-37
Komentář: Sir 2,1-13
Vytrvalost a důvěra v Boží pomoc jsou cestami k překonávání pokušení. A stejně tak minulé zkušenosti s Boží pomocí a s jeho odpuštěním…
STŘEDA 22.5. sv. Julie
Sir 4,12-22
Mk 9,38-40
Komentář: Sir 4,12-22
Ze života podle moudrosti, ze služby moudrosti (která je zde chápána jako Boží vlastnost) vyrůstá radost, láska, požehnání, služba Svatému…
ČTVRTEK 23.5. sv. Jan Křtitel de Rossi
Sir 5,1-10
Mk 9,41-50
Komentář: Sir 5,1-10
Nespoléhej na majetek, na Boží shovívavost, na jeho odpuštění (ve smyslu: můžu hřešit, vždyť Pán mi vždy znovu odpustí) – spoléhej jen a pouze na svého Pána, který chce a má být opravdu tvým Pánem – v tom spočívá moudrost.
PÁTEK 24.5. sv. Vincent Lerinský
Sir 6,5-17
Mk 10,1-12
Komentář: Sir 6,5-17
Děkuj za své přátele, buď vděčný Pánu za jejich blízkost, za důvěrný prostor, který s nimi můžeš sdílet… Vyprošuj jim Boží požehnání.
SOBOTA 25.5. sv. Beda Ctihodný
Sir 17,1-13
Mk 10,13-16
Komentář: Sir 17,1-13
Děkuj za stvoření člověka, že i ty jsi Božím obrazem, děkuj za věčnou smlouvu, za rozum, rozvahu, poznání, za Boží světlo v mysli… a za to vše mu vzdej chválu.
Slavnost Nejsvětější Trojice – cyklus C 26.5.2013
Slavnost Nejsvětější Trojice navazuje na události Velikonoc a Letnic. Jako by se církev potřebovala ještě zvlášť soustředit na samotné tajemství Boží. Opustíme jednotlivé události a zadíváme se přímo do středu křesťanské víry: do tajemství našeho Boha. Ale nenechme se mýlit, nejde o jiného Boha, který mluvil k Izraelitům ve Starém zákoně a kterého potkáváme v Novém.
1. ČTENÍ
Kniha Přísloví je z větší části tvořena jen dvouveršovými výroky. Ale v 8. – 9. kapitole rozezpívá hymnus na moudrost. Nikde ve Starém zákoně se nevyskytuje jasné učení o Nejsvětější Trojici, ale postupně se formuje pojem „moudrosti“. V mnoha ohledech se blížící skutečnosti, kterou Ježíš nazve Duchem svatým (Jan 20,22).
Př 8,22-31
Toto praví Boží Moudrost: „Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, od pradávna před svými skutky. Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve než povstala země. Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země. Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi.“
ŽALM 8
Člověk je v mnoha ohledech velice limitován. Ale z druhé strany je neuvěřitelné, jak mnoho může svými silami či poznáním. Není to odraz moudrosti, která je zakotvena v samotném Bohu?
Odpověď: Hospodine, Pane náš, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!
Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, – na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: – Co je člověk, že na něho myslíš, – co je smrtelník, že se o něho staráš? Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, – ověnčils ho ctí a slávou, – dals mu vládnout nad dílem svých rukou, – položils mu k nohám všechno: Ovce i veškerý dobytek, – k tomu i polní zvířata, – ptáky na nebi a ryby v moři, – vše, co se hemží na stezkách moří.
2. ČTENÍ
List Římanům je velice propracovaným pojednáním o ospravedlnění z víry. Nicméně svatý Pavel v našem textu skoro mimochodem uvádí všechny osoby Trojice. Zajímavé je, v jaké souvislosti a s jakými vazbami.
Řím 5,1-5
Bratři! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, Bohu, který je, který byl a který přijde.
EVANGELIUM
Ještě jednou se vracíme do večeřadla před okamžik Ježíšovy smrti. Ježíš v řeči při poslední večeři otevírá tajemství Nejsvětější Trojice asi nejvíce ze všech novozákonních textů. Sledujme nejen pojmy Otec, Syn, Duch, ale také slovesa označující jednání jednotlivých osob Trojice.
Jan 16,12-15
Ježíš řekl svým učedníkům: „Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.“
K ZAMYŠLENÍ
Každý kazatel začíná slova o dnešním svátku poukazem, že jde o tajemství. Je to pravda, avšak s jedním zásadním dodatkem. Totiž Bůh nám darem Syna ukázal velmi mnoho ze svého nitra. A tak můžeme o jeho vnitřním životě s úžasem mluvit. Bůh žije v trvalém a nikdy nekončícím intenzivním vztahu mezi Otcem a Synem. Míra této intenzity vztahu je jasně patrná na daru, který Otec i Syn dávají: Ducha svatého. A protože jsme v Bohu, nejde o něco, ale o někoho – Duch svatý je rovnocennou božskou osobou, jako Otec a Syn. Jejich vzájemné sebedarování je tak absolutní, že mluvíme o jediné podstatě. Přesto neztrácí svoji jedinečnost osob. Možná na první pohled nerozumíme pojmům, ale snadno můžeme vstoupit do milujícího vztahu Otce a Syna a prosit, aby nám Bůh umožnil tento vztah zakoušet.
