7. 10. 2013 - 13. 10. 2013
motto týdne:
„Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.“
PONDĚLÍ 7.10. Památka Panny Marie Růžencové
Jon 1,1 – 2,1.11
Lk 10,25-37
Komentář: Lk 10,25-37
Spolu se znalcem zákona polož otázku: „A kdo je můj bližní?“ A dívej se do svého života, jakou ty sám na ni svým jednáním dáváš odpověď.
ÚTERÝ 8.10. sv. Pelágie, panny a mučednice
Jon 3,1-10
Lk 10,38-42
Komentář: Lk 10,38-42
Co mne znepokojuje, o co si dělám zbytečné starosti? Mám vůbec čas sednout si k Pánovým nohám a naslouchat mu?
STŘEDA 9.10. sv. Dionýsia, biskupa, a druhů, mučedníků
Jon 4,1-11
Lk 11,1-4
Komentář: Lk 11,1-4
Vyber si jednu z proseb „modlitby Páně“, zůstaň u ní při svém dnešním setkání s ním a zůstaň u ní při všem svém dnešním konání.
ČTVRTEK 10.10. sv. Daniela Comboni, misionáře
Mal 3,13-20a
Lk 11,5-13
Komentář: Lk 11,5-13
„Proste... hledejte... tlučte.“ Pozvání ke každodenní důvěře, ke spolehnutí se na nebeského Otce, k vytrvalé prosbě o Ducha svatého...
PÁTEK 11.10. sv. Kanika, opata
Jl 1,13-15; 2,1-2
Lk 11,15-26
Komentář: Lk 11,15-26
Být s Kristem, spolu s ním shromažďovat je mnohem víc než všechno lidské pomlouvání, obracení dobrých úmyslů naruby či neochota přijmout pravdu, vyžadující změnu mého života.
SOBOTA 12.10. sv. Radima, biskupa
Jl 4,12-21
Lk 11,27-28
Komentář: Lk 11,27-28
Nezáleží na příbuzenství, nezáleží na stycích a známostech. Záleží na naslouchání Božímu slovu a na jeho zachovávání – na jeho každodenním uskutečňování – mnou!
28. neděle v mezidobí – cyklus C 13.10.2013
Předchozí neděli jsme si položili otázku pokory a víry. Bude dobré toto spojení ještě lépe vysvětlit, a proto evangelista připojí praktický příklad. Abychom dokumentovali tento příklad i ve Starém zákoně, vydáme se v prvním čtení k proroku Elizeovi. Druhé čtení pak postaví jednoduché pravidlo, které je klíčem ke spáse.
1. ČTENÍ
Příběh se odehrává v 9. stol. př. Kr., oblast ovládají Asyřané a Izrael žije ve značném politickém napětí s tímto sousedem. Tu přichází významný asyrský politik Náman do Izraele, aby vyléčil svoje malomocenství. Král Izraele to chápe jako provokaci. Prorok Elizeus však ví, co dělat. Náman je podroben zkoušce víry, ale nechá se přesvědčit a sestoupí do řeky…
2 Král 5,14-17
Náman sestoupil k Jordánu a ponořil se do něho sedmkrát podle nařízení Božího muže Elizea a jeho tělo se obnovilo jako tělo malého dítěte a byl čistý. Náman se vrátil k Božímu muži s celým svým doprovodem, stanul před ním a řekl: „Hle, už vím, že není Boha po celé zemi, jen v Izraeli. Nyní vezmi, prosím, dar od svého služebníka.“ Elizeus odpověděl: „Jako že je živ Hospodin, jemuž sloužím: Nic nevezmu!“ Ačkoli na něj naléhal, aby vzal, odepřel. Náman pak řekl: „Když tedy opravdu nechceš, dovol mi vzít tolik prstě, kolik unese spřežení mezků, neboť tvůj služebník nebude už obětovat celopaly a žertvy jiným bohům, jen Hospodinu.“
ŽALM 98
Zpívat o podivuhodných Božích činech může jen ten, kdo je zahlédl či zaslechl. „Nová píseň“ je velké teologické téma. Je to píseň o záchraně, která se již netýká jen kohosi vzdáleného, ale přímo nás, mne.
Odpověď: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, – neboť učinil podivuhodné věci. – Vítězství je dílem jeho pravice, – jeho svatého ramene. Hospodin uvedl ve známost svou spásu, – před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. – Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost – Izraelovu domu. Všechny končiny země uzřely – spásu našeho Boha. – Jásejte Hospodinu, všechny země, – radujte se, plesejte a hrejte!
2. ČTENÍ
Pokračujeme v četbě pastorálních listů. Pavel povzbuzuje mladšího spolupracovníka jednoduchou zá-sadou formulovanou jako hymnus či slogan (11-13): Připomíná náš křest (zemřeli s Kristem), naši smrt (vytrváme) a logický důsledek. Toto pravidlo (přijmout Krista a vytrvat) je jednoduché.
2 Tim 2,8-13
Milovaný! Mysli na Ježíše Krista, Davidova potomka, který byl vzkříšen z mrtvých. To je moje evangeli-um. Právě kvůli němu trpím, dokonce jako zločinec v poutech. Ale Boží slovo spoutáno není. Proto kvůli vyvoleným snáším všecko, aby také oni došli spásy a věčné slávy skrze Ježíše Krista. Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít. Když vytrváme, budeme s ním i kralovat. Když ho zapřeme, zapře také on nás. Ale i když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ve všech životních pod-mínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši. Aleluja.
EVANGELIUM
Text opět navazuje na předchozí neděle (víra jako hořčičné zrno, postavení služebníků Lk 17,5-10). Tato vyprávění i příběhy se dějí kvůli učedníkům, aby pochopili. Příběh tedy prakticky vysvětluje, co znamená víra (spolehnutí se na Boha) a pokora projevená jako vděčnost.
Lk 17,11-19
Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš mezi Samařskem a Galilejí. Když přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál a volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A jak odcházeli, byli očištěni. Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl Ježíšovi k nohám tváří až k zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán. Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ A jemu řekl: „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila.“
K ZAMYŠLENÍ
Pokora a víra nejsou otázkou vědy ani složitého cvičení. Uvěřit Bohu znamená opřít se o něj. Prosba deseti malomocných byla jasná: „Smiluj se nad námi!“ Ale to není celé! Věřit znamená žít s Bohem stálý vztah, komunikaci, a tedy i ochotu vidět, co nám Bůh dává. Z otevřených očí se rodí vděčnost. Pokora tedy neznamená falešné umenšování se či hraní si na posledního. Ale znamená otevřené oči, které vidí pravdivě sebe, Boha, lidi okolo nás a rozeznávají úžasné Boží jednání.
