TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
31. 3. 2014 - 6. 4. 2014
motto týdne:
„Jsme snad i my slepí?“
PONDĚLÍ 31.3.
Iz 65,17-21 Jan 4,43-54
Komentář: Iz 65,17-21
„Nebude se vzpomínat na to, co minulo.“ Bůh má i pro tebe připravené věci nové, dobré a lepší, než jsi dosud zažíval. Uvěříš mu?
ÚTERÝ 1.4.
Ez 47,1-9.12 Jan 5,1-3a.5-16
Komentář: Ez 47,1-9.12
Široká řeka Boží lásky a milosrdenství, řeka hluboká, dávající život...
STŘEDA 2.4.
Iz 49,8-15 Jan 5,17-30
Komentář: Iz 49,8-15
Ten, který se slitoval, který nezapomíná, který tě vyslyšel, v čas spásy ti pomohl a chránil tě; ten tě posílá, abys o jeho milosrdenství vydával svědectví, aby i druzí se mohli radovat tvojí radostí – radostí ze spásy a odpuštění.
ČTVRTEK 3.4.
Ex 32,7-14 Jan 5,31-47
Komentář: Ex 32,7-14
„Hospodin se nad nimi slitoval.“ Hospodin se nad tebou slitoval. Hospodin se nad tebou slitovává. Jaká bude tvoje odpověď v dnešní den?
PÁTEK 4.4.
Mdr 2,1a.12-22 Jan 7,1-2.10.25-30
Komentář: Mdr 2,1a.12-22
Text prorocky líčící Kristovu situaci je i pozváním k modlitbám za ty, kteří jsou kdekoli na světě za svoji víru trápeni a pronásledováni.
SOBOTA 5.4.
Jer 11,18-20 Jan 7,40-53
Komentář: Jer 11,18-20
Jeremiáš svoji při svěřuje Hospodinu, na něj spoléhá, kvůli němu je jako krotký beránek, kterého vedou na porážku. V čem si z něj mohu vzít příklad pro svůj život?
5. neděle postní – cyklus A 6.4.2014
Pátá postní neděle je zaměřena na zásadní velikonoční téma vzkříšení. Je vidět, jak pečlivě liturgové vybírali texty, aby zásadní velikonoční témata protkala celou postní dobu. Zastavíme se tedy nejen u pojmu vzkříšení, ale také u jeho důsledků, jak ukáže druhé čtení, podobně jako dlouhé vyprávění o vzkříšení Lazara, které především klade důraz na dialog Ježíše a Marty. Starozákonní text proroka Ezechiela nás sice vrátí o šest set let zpět, ale o to více zahlédneme, jak pojem vzkříšení již v této době vystupuje do povědomí Izraele.
1. ČTENÍ
Prorok Ezechiel vystupuje v babylonském zajetí (6. stol. př. Kr.). Jeho lid propadá zoufalství ze ztráty vlastní země i svého kultu. Ale prorok vidí situaci jinak. Ve vizi zahlédne údolí plné suchých kostí, které však dostanou znovu podobu lidí a ožijí Božím duchem (Ez 37,5-10). Stane se z nich mohutné vojsko. Ve verši 11 říká Izrael: „…zanikla naše naděje, jsme ztraceni.“ To Bůh odmítá, jak čteme v naší perikopě.
Ez 37,12-14
Toto praví Hospodin Bůh: „Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal“ – praví Hospodin.
ŽALM 130
Žalm koresponduje jak s prvním čtením, tak i s vyprávěním o vzkříšení Lazara, které zazní v evangeliu. Ale především je modlitbou plnou naděje.
Odpověď: U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.
Z hlubin volám k tobě, Hospodine, – Pane, vyslyš můj hlas! – Tvůj sluch ať je nakloněn – k mé snažné prosbě! Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, – Pane, kdo obstojí? – Ale u tebe je odpuštění, – abychom ti mohli v úctě sloužit. Doufám v Hospodina, – duše má doufá v jeho slovo, – má duše čeká na Pána – více než stráže na svítání. Více než stráže na svítání – ať čeká Izrael na Hospodina, – neboť u Hospodina je slitování, – hojné je u něho vykoupení. – On vykoupí Izraele – ze všech jeho provinění.
2. ČTENÍ
List Římanům předkládá propracovanou teologickou obhajobu ospravedlnění z víry. Vrcholem této argumentace je osmá kapitola. Je vystavěna na protikladu „těla“ a „Ducha“, kde tělem je míněno hříchem zasažené lidství podléhající znovu a znovu pádu, kdežto Duchem je míněn Boží duch.
Řím 8,8-11
Bratři! Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je plný života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás.
Zpěv před Evangeliem
Já jsem vzkříšení a život, praví Pán; kdo věří ve mne, neumře navěky.
EVANGELIUM
Velké vyprávění o vzkříšení Lazara předznamenává Ježíšovo vzkříšení. Je orámováno Ježíšovým úvodem (Lazarova smrt je ke slávě Boží) a na konci vyjádřením Kaifáše (lépe, když jeden člověk zemře za lid). Zásadním zlomem je víra Marty, která vyznává vzkříšení jako cosi velmi vzdáleného. Ježíš její teoretickou víru radikálně proměňuje.
Jan 11,1-45
Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.“ Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!“ Učedníci mu odpověděli: „Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat – a zas tam jdeš?“ Ježíš na to řekl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo.“ Po těch slovech ještě dodal: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil.“ Učedníci mu řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí. Ježíš jim tedy řekl otevřeně: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“ Tomáš – řečený Blíženec – vyzval ostatní učedníky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Mistr je tu a volá tě.“ Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: „Kam jste ho položili?“ Odpověděli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!“ Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?“ Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“ Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš vykonal, v něj uvěřilo.
K ZAMYŠLENÍ
Vzkříšení Lazara je velkolepou předehrou velikonočního příběhu. Něco je zde ale jinak. Lazar je vzkříšen zpět do života pozemského. Ježíšovo vzkříšení překračuje smrt definitivně a smrt již nad ním nemá vládu. Sledujme však Martu. Její rozhovor s Ježíšem je zcela logicky plný bolesti, ale Ježíš ji vede k zásadní víře: „Já jsem vzkříšení a život.“ Pro Martu se to stalo zcela reálným. Jak je to reálné pro nás?
