TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
3. 3. 2014 - 9. 3. 2014
motto týdne:
„Nejprve hledejte Boží království.“
PONDĚLÍ 3.3.
1 Petr 1,3-9 Mk 10,17-27
Komentář: 1 Petr 1,3-9
Přidej se k Petrovu chvalozpěvu, veleb spolu s ním Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista! Veleb jej za naději, za to, co je pro nás připraveno v nebi, za to, že nás vede ke spáse, že budeme „jásat v nevýslovné a zářivé radosti“.
ÚTERÝ 4.3.
1 Petr 1,10-16 Mk 10,28-31
Komentář: 1 Petr 1,10-16
Petrova výzva: Buďte svatí v celém svém chování a svoji naději upínejte k Božímu daru spásy; má být uskutečňována a naplňována i v dnešním dni.
STŘEDA 5.3. Popeleční středa
Jl 2,12-18; 2 Kor 5,20 – 6,2 Mt 6,1-6.16-18
Komentář: 2 Kor 5,20 – 6,2
„Smiřte se s Bohem“ – pozvání pro celou postní dobu, která se přede mnou otevírá. Skrze Ježíšovu smrt jsem před Bohem ospravedlněn, tak proč bych měl váhat s návratem do Otcovy náruče, proč bych měla setrvávat ve svých hříších?
ČTVRTEK 6.3.
Dt 30,15-20 Lk 9,22-25
Komentář: Dt 30,15-20
„Vyvol si život“ – Mojžíšova výzva je výzvou k opětovnému potvrzení rozhodnutí. Rozhodnutí komu bude patřit mé srdce, koho budu následovat, milovat a poslouchat, ke komu budou lnout.
PÁTEK 7.3.
Iz 58,1-9a Mt 9,14-15
Komentář: Iz 58,1-9a
Kde ve svém životě, ve svých vztazích mám „rozvázat nespravedlivá pouta, uvolnit uzly jha, utiskované propustit na svobodu, zlomit každé jařmo“?
SOBOTA 8.3.
Iz 58,9b-14 Lk 5,27-32
Komentář: Iz 58,9b-14
Lékem na moji hříšnost je také milosrdenství, sycení hladových a lačných. I tudy vede cesta k obnovení (trosek) mého života, k opětovnému nalezení radosti v Hospodinu, k nalezení světla v temnotě.
1. neděle postní – cyklus A 9.3.2014
Jsme na počátku postní doby. Tam, kde nebyl udílen popelec na Popeleční středu, uděluje se dnes na začátku mše svaté na znamení pokání. V postní době budeme v prvních čteních sledovat důležité okamžiky z dějin spásy. Tuto neděli to bude vyprávění o prvotním hříchu. Druhé čtení reaguje popisem důsledků dědičné viny. Žalm představí modlitbu kajícníka. Nakonec v evangeliu otevřou první kapitoly, v nichž začíná vyprávění o Ježíšově veřejném poselství zážitkem pokušení na poušti. Cílem těchto textů je připomínka významu pravého pokání, které vede člověka k plnému prožití Velikonoc.
1. ČTENÍ
Ve druhé kapitole Genezis vysvětluje starozákonní teolog pomocí příběhu skutečnost Božího díla stvoření. Bůh tvoří člověka (hebrejsky adam znamená člověk) a dává mu úkol střežit zahradu. Ve třetí kapitole pojednává o zkoušce, ve které člověk selhává. Z obou kapitol čteme jen vybranou část.
Gn 2,7-9; 3,1-7
Hospodin Bůh uhnětl člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí. Potom Hospodin Bůh vysázel zahradu v Edenu na východě a usadil tam člověka, kterého uhnětl. Hospodin Bůh dal z půdy vyrůst rozmanitým stromům, líbezným na pohled, jejichž ovoce je chutné k jídlu, i stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra a zla. Had byl nejlstivější ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh udělal. Pravil ženě: „Řekl skutečně Bůh: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?“ Žena odpověděla hadovi: „Smíme jíst ovoce každého stromu v zahradě, jen ovoce stromu, který je uprostřed zahrady – pravil Bůh – nesmíte jíst a ani se ho nedotýkejte, abyste nezemřeli.“ Had nato ženě: „Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro i zlo.“ Žena viděla, že ovoce stromu je chutné k jídlu, vábné na pohled, lákavé pro poznání moudrosti, a proto si z něho utrhla a jedla, a dala též svému muži; byl s ní a jedl. Tu se jim oběma otevřely oči a zpozorovali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listy a udělali si zástěry.
ŽALM 51
Kajícnost je asi nejsilněji vyjádřena v žalmu 51. Tento text je reakcí krále Davida na vlastní selhání. Ač si je vědom své fatální chyby, přeci neztrácí důvěru v Boha a naději na odpuštění.
Odpověď: Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.
Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, – pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. – Úplně ze mě smyj mou vinu – a očisť mě od mého hříchu. Neboť já svou nepravost uznávám, – můj hřích je stále přede mnou. – Jen proti tobě jsem se prohřešil, – spáchal jsem, co je před tebou zlé. Stvoř mi čisté srdce, Bože! – Obnov ve mně ducha vytrvalosti. – Neodvrhuj mě od své tváře – a neodnímej mi svého svatého ducha. Vrať mi radost ze své ochrany – a posilni mou velkodušnost. – Otevři mé rty, Pane, – aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
2. ČTENÍ
List Římanům vysvětluje velice systematicky, proč musel přijít Ježíš jako zachránce a jaký význam má ospravedlnění jeho obětí. V našem textu se popisují klíčové důsledky dědičného hříchu a jeho odstranění Kristovou obětí.
Řím 5,12-19
Bratři! Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili. Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem – jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít. Ale s Božím darem není tomu tak, jako to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista. A není tomu s darem tak, jako s hříšným skutkem onoho jednoho člověka. Neboť rozsudek nad proviněním toho jednoho přinesl odsouzení, kdežto Boží dar vede z mnoha provinění k ospravedlnění. Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho člověka vládnout smrt, tím spíše v síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění. Nuže tedy: jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život. Jako se totiž celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.
Zpěv před Evangeliem
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.
EVANGELIUM
Ježíšovo veřejné působení začíná křtem v Jordánu. Vzápětí Ježíš odchází na poušť. Teprve po této postní přípravě na poušti vystoupí se svým poselstvím.
Mt 4,1-11
Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: ‘Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.’“ Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: ‘Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.’“ Ježíš mu odpověděl: „Také je psáno: ‘Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.’“ Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: „To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: ‘Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.’“ Potom ho ďábel nechal – i přistoupili andělé a sloužili mu.
K ZAMYŠLENÍ
V praxi víry se setkáváme se dvěma krajnostmi. Častokrát se při čtení textů o hříchu či pokušení pomyslně vzdálíme a texty zní, jako by se nás vůbec netýkaly. Anebo se hned snažíme zkoumat konkrétní pokušení v našem vlastním životě. Tak nám snadno unikne, jak zásadní význam má skutečnost prvotního hříchu a jaký rozdíl je mezi pokušením a hříchem. Díky dědičné vině se každý člověk, ba celý svět, ocitl v situaci ohrožení zlem a smrtí. Ale tato „nemoc“ má lék. Všimněme si, že nejde nejprve o bravurní zvládnutí osobních pokušení, ale nejdůležitějším prvkem celé zvěsti víry je přijetí záchrany, kterou Bůh člověku nabídl. Teprve jejím přijetím dostává význam a také sílu náš osobní boj s pokušeními.
