7. 4. 2014 - 13. 4. 2014
motto týdne:
„Odstraňte ten kámen!“
PONDĚLÍ 7.4.
Dan 13,1-9.15-17.19-30.33-62 Jan 8,1-11
Komentář: Dan 13,1-9.15-17.19-30.33-62
Danielovo jméno znamená „Bůh zjednává právo“. Kde ve svém životě mohu být Danielem, kde je potřeba, aby bylo zjednáno právo a já tomu mohu napomoci? A kdo z mého okolí (či na druhém konci světa) potřebuje moji modlitbu, aby se domohl práva?
ÚTERÝ 8.4.
Nm 21,4-9 Jan 8,21-30
Komentář: Nm 21,4-9
Za koho se dnes mohu přimlouvat (tak jako Mojžíš), aby byl zbaven jedu hříchu, aby byl zachráněn z moci zla?
STŘEDA 9.4.
Dan 3,14-20.91-92.95 Jan 8,31-42
Komentář: Dan 3,14-20.91-92.95
Moje poslušnost Božím příkazům i v protivenství a nepřízni světa může být pro někoho svědectvím o důležitosti Boha a jeho přikázání v mém životě...
ČTVRTEK 10.4.
Gn 17,3-9 Jan 8,51-59
Komentář: Gn 17,3-9
Padni spolu s Abramem na svou tvář (je-li to možné, tak opravdu padni při modlitbě na tvář jako výraz nejhlubší pokory) před Hospodinem, děkuj za jeho smlouvu s tebou, za odpuštění tvých hříchů, za obnovení smlouvy skrze Kristovu smrt na kříži...
PÁTEK 11.4.
Jer 20,10-13 Jan 10,31-42
Komentář: Jer 20,10-13
Navzdory všemu protivenství se Jeremiáš pevně spoléhá na Hospodina, připomíná si jeho sílu a jistou pomoc, a to ho vede ke chvále, ke zpěvu Hospodinu. Dokážeš také v trápeních a nejistotách svého života od nich odhlédnout a chválit svého Pána?
SOBOTA 12.4.
Ez 37,21-28 Jan 11,45-56
Komentář: Ez 37,21-28
I ty máš podíl na věčné smlouvě pokoje, na Božím požehnání, na jeho přebývání mezi lidmi... Je tvým Bohem, patříš do jeho lidu. Připomeň si ve svém srdci tyto skutečnosti a vezmi si je do všeho svého dnešního konání.
Květná neděle – cyklus A 13.4.2014
Květná neděle začíná připomínkou vjezdu Pána Ježíše do Jeruzaléma. Lidé před něj kladou snítky palem a on jako král vjíždí do města Davidova. Před průvodem se čte evangelium. Mše pokračuje jako obvykle, ale evangelium je mnohem delší, neboť se čtou pašije.
VSTUPNÍ ANTIFONA
Místo vstupní antifony se čte: Mt 21,1-11 (průvod s ratolestmi): Když se Ježíš a jeho učedníci přiblížili k Jeruzalému a přišli k Betfage u Olivové hory, poslal dva učedníky napřed a řekl jim: „Jděte do té vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco namítal, řekněte: ‘Pán je potřebuje a hned je pošle nazpátek.’“ To se stalo, aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: „Řekněte siónské dceři: Hle, tvůj král k tobě přichází pokorný, sedí na oslu, na oslátku, mláděti soumara.“ Učedníci šli a udělali, jak jim to Ježíš nařídil. Přivedli oslici a oslátko, prostřeli na oslátko své pláště a on se na pláště posadil. Veliké množství lidu pak prostřelo své pláště na cestu, jiní sekali ze stromů ratolesti a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Hosana na výsostech!“ Jakmile vjel do Jeruzaléma, vzrušení zachvátilo celé město a lidé se ptali: „Kdo je to?“ Ze zástupu jim odpovídali: „To je ten prorok, Ježíš z galilejského Nazareta.“
1. ČTENÍ Text Iz 40 – 55 vznikl v době babylónského zajetí. Vystupuje zde postava „služebníka Hospodinova“, který přichází zachránit svůj lid. Jeho role je však zvláštní, sám ponese mnohou bolest za svůj lid. Ale Boží moc není krátká na vykoupení, jak říkají verše předcházející našemu úryvku.
Iz 50,4-7 Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.
ŽALM 22 Tento žalm Ježíš začíná recitovat na kříži a jako by ho recitoval až do velikonočního rána, kdy zazní zlomový verš 23 (poslední recitovaná sloka).
Odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, – šklebí rty, pokyvují hlavou: – „Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, – ať ho zachrání, má-li ho rád!“ Obkličuje mě smečka psů, – tlupa zlosynů mě svírá. – Probodli mi ruce i nohy, – spočítat mohu všechny své kosti. Dělí se o můj oděv, – losují o můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, – má sílo, pospěš mi na pomoc! Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, – uprostřed shromáždění budu tě chválit. – „Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, – slavte ho, všichni z Jakubova potomstva, – boj se ho, celé Izraelovo plémě!“
2. ČTENÍ Svatý Pavel cituje hymnus, kterým chce povzbudit čtenáře. Tento text je však jedním z nejzásadnějších vyjádření, kterými Písmo popisuje obsah a význam Ježíšova kříže.
Flp 2,6-11 Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.
Zpěv před Evangeliem
Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.
EVANGELIUM V našem textu uvádíme zkrácenou verzi pašijí. Ježíšova misie by zcela ztratila smysl, pokud by nepřišly události Velikonoc. Jeho smrt a vzkříšení všechno vyřčené posouvají do úplně nové roviny. Ježíš na sebe vzal lidský hřích a smrt, ale tím jeho příběh nekončí!
Mt 27,33-54 Když došli na místo zvané Golgota, což znamená „Lebka“, dali mu pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale pít nechtěl. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty losováním. Potom si tam sedli a hlídali ho. Nad hlavu mu připevnili nápis s udáním jeho provinění: „To je Ježíš, židovský král.“ Zároveň s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici, druhý po levici. Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili. Potřásali hlavou a říkali: „Chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět. Zachraň sám sebe! Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“ Stejně tak se mu posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími a říkali: „Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Je prý to izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, a uvěříme v něho. Spoléhal na Boha, ať ho teď vysvobodí, má-li v něm zalíbení. Přece řekl: ‘Jsem Boží Syn!’“ Stejně ho tupili i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Od dvanácti hodin nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Kolem tří hodin zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“, to znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: „On volá Eliáše!“ Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít. Ostatní však říkali: „Počkej, chceme vidět, zdali ho přijde Eliáš zachránit.“ Ježíš však znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. Vtom se chrámová opona roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály se rozpukly, hroby se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých bylo vzkříšeno. Po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, vešli do Svatého města a ukázali se mnoha lidem. Když setník a jeho lidé, kteří měli u Ježíše stráž, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se polekali a říkali: „To byl opravdu Syn Boží.“
K ZAMYŠLENÍ Vstupujeme do Svatého týdne. Cílem není jen soustředění se na bolest Krista, ale rozjímání o Božím vítězství nad smrtí resp. lidským hříchem. Ježíšova smrt, byla nesmírně bolestnou a tragickou, ale díky ní jsme zachráněni: „Při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno… a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.“
