TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
1. 11. - 7. 11. 2010
motto týdne:
„Pospěš mi na pomoc, Pane, má spáso!“
PONDĚLÍ 1. 11. slavnost Všech svatých
Zj 7,2-4.9-14; 1 Jan 3,1-3
Mt 5,1-12a
Komentář: Zj 7,2-4.9-14
Připoj se ke chvále velikého zástupu („chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla“) a spolu s ostatními, kteří už jsou u Pána, i s těmi, kteří tam směřují, oslavuj svého Pána.
ÚTERÝ 2. 11. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé
2 Mak 12,43-46; Řím 5,5-11
Lk 23,33.39-43
Komentář: 2 Mak 12,43-46
Modli se dnes za ty, kteří tě předešli na cestě k Pánu, za své blízké, za své sousedy, za ty, kteří sedávali kolem tebe v kostele...
STŘEDA 3. 11.
Flp 2,12-18
Lk 14,25-33
Komentář: Flp 2,12-18
Mám radost z toho, že jsem Boží, že mu patřím? Raduji se ze své cesty s ním? A umím se o tuto radost dělit s ostatními?
ČTVRTEK 4. 11.
Flp 3,3-8a
Lk 15,1-10
Komentář: Lk 15,1-10
Dokážu se radovat nad obrácením hříšníka, nebo si budu neustále připomínat jeho hříchy, jeho minulost, jeho bývalé jednání?
PÁTEK 5. 11.
Flp 3,17 – 4,1
Lk 16,1-8
Komentář: Flp 3,17 – 4,1
„Jejich Bůh je břicho.“ Jaký mám vztah ke svému tělu? Neotročím mu – svou náruživostí, přejídáním? A neničím je – špatnou životosprávou?
SOBOTA 6. 11.
Flp 4,10-19
Lk 16,9-15
Komentář: Flp 4,10-19
Pomoc Filipských je pro Pavla potřebná a vítaná. Komu já dnes mohu pomoci? Skutkem či modlitbou, činem či slovem?
32. neděle v mezidobí - cyklus C 07.11.2010
Každý křesťansky prožívaný život, pokud má být autentickým, zůstává pod znamením exodu, neustálé cesty. Naše víra tak dostává relativizující charakter; v konfrontaci se vším, co se na naší životní cestě jeví jako absolutní, trvalé a stabilní, mnohokrát nepřináší ani nepůsobí pokoj. Víme, že jako křesťané nemůžeme budovat pozice, které by nás odváděly od našeho cíle nebo brzdily v úsilí o jeho dosažení. Pro druhé jsme společníky na cestě a tam, kde se oni zastavují, je naším úkolem pokračovat. Cíl je totiž stále před námi!
1. ČTENÍ
Obě knihy Makabejské pojednávají o bojích Židů proti seleukovským vládcům za náboženskou a politickou svobodu ve 2. stol. před Kristem. Autor píše pro Židy z alexandrijské diaspory, aby v nich probudil pocit solidarity s bratry v Jeruzalémě. Tato kniha je obzvlášť významná proto, že v ní (poprvé ve SZ) nacházíme jasné učení o zmrtvýchvstání. Toto učení je formulováno v rámci mučení věrných Židů, kteří následují vzorné svědectví zákoníka Eleazara (6,28): děti i ženy jsou nyní ochotny zemřít kvůli věrnosti Božímu zákonu. Ve slovech sedmi mučených bratří je zřejmé postupné rozvinutí myšlenky „odplaty“: spravedliví raději umírají, než aby zhřešili (7,2), Bůh je pomstí (7,6), vzkřísí (7,9) a dá jim obnovené tělo (7,11).
2 Mak 7,1-2.9-14
Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso. Jeden z nich, který se stal jejich mluvčím, řekl: „Co se nás ptáš a o čem se chceš od nás poučit? Jsme odhodláni spíše zemřít než překročit božské zákony otců.“ Druhý pak v poslední chvíli řekl: „Ničemo, bereš nám přítomný život, ale král všehomíra vzkřísí nás k věčnému životu, protože umíráme za jeho zákony.“ Po něm byl týrán třetí. Když ho požádali, aby vyplázl jazyk, který mu chtěli uříznout, nebojácně vztáhl ruce na oheň a neohroženě řekl: „Dostal jsem je z nebe, ale kvůli Božím zákonům se o ně nestarám a doufám, že je znovu od něho obdržím.“ Sám král a jeho družina žasli nad duševní silou jinocha, který se vůbec nestaral o bolesti. Když zemřel, dali se do stejného mučení a týrání čtvrtého, který krátce před smrtí řekl: „Je dobré být poslán na smrt od lidí, když můžeme doufat od Boha, že znovu budeme od něho vzkříšeni. Pro tebe však vzkříšení k životu nebude!“
ŽALM 17
Odpověď: Až procitnu, Hospodine, nasytím se pohledem na tebe.
Slyš, Hospodine, spravedlivou žádost, – všimni si mého nářku, – popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů!
Mé kroky pevně setrvaly na tvých stezkách, – nezakolísaly mé nohy. – Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, – popřej mi sluchu, slyš mé slovo!
Opatruj mě jako zřítelnici oka, – do stínu svých perutí mě ukryj. – Já však ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, – až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
2. ČTENÍ
První dva verše jsou zakončením poučení o konkrétních znameních předcházejících druhý Kristův příchod. Toto poučení mohlo postrašit, proto se v našem úryvku dvakrát opakuje výzva k aktivnímu životu, nesvázanému zbytečnými obavami. Stojí za povšimnutí, že Pavel v obou případech vyslovuje přání, aby Bůh posílil Soluňany celostně: uvnitř (v. 17:originál má „ať potěší vaše srdce“; v. 5: „Pán ať řídí vaše srdce“) a navenek (v. 17: „v každém dobrém činu i slovu“; 3,4: „…s pomocí Páně budete dělat…“).
2 Sol 2,16 – 3,5
Náš Pán Ježíš Kristus i Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději – on sám ať potěší vaše srdce a utvrdí v každém dobrém činu i slovu. A tak, modlete se za nás, aby se slovo Páně dále šířilo a bylo přijímáno s úctou, jak je tomu i u vás, a abychom byli osvobozeni od lidí zvrácených a zlých, neboť věřit není dáno všem. Ale Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého. Spoléháme na vás, že s pomocí Páně děláte a budete dělat, co vám nařizujeme. A Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus.
EVANGELIUM
Ježíšova odpověď má dvě části: první zdánlivě nereflektuje pozici saduceů, protože předpokládá zmrtvýchvstání jako něco jistého a vypovídá o způsobu života vzkříšeného. Jen druhá část se týká otázky, zda je vzkříšení: podpůrným argumentem je Ex 3,6. Abychom lépe porozuměli Ježíšově argumentaci, je třeba poznamenat, že v první části se podkopává předpoklad v uvažování saduceů, tj. že vzkříšení je „vylepšeným“ pokračováním pozemské existence. Ne, vzkříšení je novostí, ve které už není manželství, protože lidé vzkříšení jsou jako andělé (nesmrtelní) a nepotřebují se rozmnožit jako na zemi, aby jejich rod a „jméno“ přetrvávaly.
Lk 20,27-38
K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: ‘Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.’ Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak všech sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!“ Ježíš jim řekl: „Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovni andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení. A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Pána ‘Bohem Abrahámovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým’. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho.“
K ZAMYŠLENÍ
Bylo by neodpovědné utíkat od přítomného života do budoucnosti. Stejně by bylo bláhové posuzovat věčnost podle našich leckdy naivních pozemských představ. Nicméně myšlenka na život s Kristem by naši přítomnost měla činit plodnou. Přijetí Kristova vítězství nad hříchem a smrtí nás vede k radostnému a odpovědnému prožívání přítomnosti.
