15. 11. - 21. 11. 2010
motto týdne:
„Trpělivostí zachráníte svou duši.“
PONDĚLÍ 15. 11.
Zj 1,1-4; 2,1-5a
Lk 18,35-43
Komentář: Lk 18,35-43
Ježíšovy zázraky mají vést k obrácení a ke vzdávání chvály Bohu. Vzpomeň si na nějaký Boží zázrak (dotek) ve svém životě a vzdávej svému Pánu chválu.
ÚTERÝ 16. 11.
Zj 3,1-6.14-22
Lk 19,1-10
Komentář: Zj 3,1-6.14-22
Co by Pán napsal naší farnosti, za co by nás pochválil, co by u nás vyzdvihl, v čem by nás povzbuzoval k růstu, za co by nás pokáral? Mé přemýšlení se nemá zaobírat jen druhými, ale i mým podílem a přínosem. A mohu prosit o proměnu a růst (pro mne i pro všechny ostatní)!
STŘEDA 17. 11.
Zj 4,1-11
Lk 19,11-28
Komentář: Lk 19,11-28
Co by řekl Pán mně? Jak využívám hřivny, které mi svěřil?
ČTVRTEK 18. 11.
Zj 5,1-10
Lk 19,41-44
Komentář: Lk 19,41-44
„Nepoznalos čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň.“ Boží přízeň je z jednoho pohledu stálá, z druhého však konkrétní, vztahující se k dané situaci. A jako takovou ji mohu promeškat, nebudu-li naslouchat svému Pánu, odpovídat na jeho milost a každý den jej následovat...
PÁTEK 19. 11.
Zj 10,8-11
Lk 19,45-48
Komentář: Zj 10,8-11
Boží slovo pro mne má být sladkým – útěšným, povzbudivým, ale i hořkým – usvědčujícím mne z mých hříchů, slabostí. Obojí se děje k mému prospěchu…
SOBOTA 20. 11.
Zj 11,4-12
Lk 20,27-40
Komentář: Lk 20,27-40
I já mohu hledat to, co je na křesťanství nejasné, diskutabilní, o čem se dá pochybovat – nebo se plně nadchnout pro toho, který je Bohem živých a žít pro něj.
Slavnost Ježíše Krista Krále – cyklus C 21.11.2010
Když je řeč o království, připadáme si jako v jiném světě, snad v pohádce. Ještě vzdálenější nám připadá řeč o Božím království. A co teprve, když slyšíme, že Boží království se uskutečňuje skrze kříž – utrpení. Pro existenci takového království nemá naše logika vysvětlení. Jako křesťané vyznáváme Krista – Krále, který na dřevě kříže, obklopený veškerou nepřízní poddaných, dává z lásky svůj život za bratry a sestry. Vyznáváme ho jako toho, kdo se modlí za nepřátele a odpouští zločincům. Že by láska jdoucí do krajnosti a velkorysé odpuštění nebyly královskými gesty? Že by dokonce patřily do jiného světa?
1. ČTENÍ
Po skončených bojích mezi Davidem a vzdorovládci (Saulem a Išbošetem) se Izrael může dočkat ustálení vnitřní politické situace: David je konečně přijat jako král ode všech kmenů. Liturgické čtení se skládá ze dvou částí: první dva verše uvádějí důvody pro volbu Davida, třetí verš je pak souhrnnou zprávou o jeho uvedení do úřadu.
2 Sam 5,1-3
Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Hebronu a řekly: „Hle, jsme tvá kost a tvoje maso. Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem.“
Přišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem.
ŽALM 122
Odpověď: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.
Zaradoval jsem se, když mi řekli: – „Do domu Hospodinova půjdeme!“ – Už stojí naše nohy – v tvých branách, Jeruzaléme!
Tam vystupují kmeny, – kmeny Hospodinovy, – jak to zákon přikazuje Izraeli, – aby chválil Hospodinovo jméno. – Tam stojí soudní stolce, – stolce Davidova domu.
2. ČTENÍ
Druhé čtení má dvě části: vyznání (opakuje se často osobní zájmeno „my“, „nás“), a předpavlovský hymnus o Kristově svrchovanosti v celém vesmíru. Pohled na vykoupení zakoušené skrze osvobození od hříchů a „osvícení“ je pohnutkou pro oslavný chvalozpěv na Krista, původce této spásy. Hymnus můžeme rozdělit na Kristus jako svrchovaný Pán v díle stvoření a Kristus jako Pán v díle vykoupení.
Kol 1,12-20
(Bratři a sestry!) Děkujeme Bohu Otci, že vás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.
On je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj.
EVANGELIUM
Evangelní perikopa má dvě části: vysmívání se Ukřižovanému a rozmluva dvou zločinců s Kristem. V první části má dva odlišné postoje: zatímco postoj lidu k Ukřižovanému je neutrální (23,35a: „lid stál a díval se“), členové velerady a vojáci se vůči němu staví nepřátelsky, posměvačsky. Náboženští vůdcové uznávají Kristovy nadpřirozené dary („jiným pomohl“) a vybízejí ho, aby využil svých obdarování k záchraně vlastního života: je tu narážka na pokušení na poušti (Lk 4,1-13: Kristus je vyzýván k učinění zázraku, a to „kvůli sobě“ a pro sebe jako při ukřižování; i při té události se uvádí jako motivace údajné „mesiánské poslání“: „jsi-li Syn Boží…“, tj. Mesiáš).
Lk 23,35-43
Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený!“ Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ Nad ním byl totiž nápis: „To je židovský král.“
Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“
Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“
K ZAMYŠLENÍ
V závěru liturgického roku a prakticky už na prahu roku nového slyšíme číst texty Písma, které hovoří o Kristu Králi. V mysli nám zaznívají Ježíšova slova: „Hledejte nejprve Boží království, a ostatní vám bude přidáno“ (Mt 6,33). Bezpochyby denně opakujeme slova Modlitby Páně: „Přijď království tvé“ (Mt 6,10). Poctivě se můžeme ptát, kde toto Boží království hledat a taky zda náš život je znamením jeho přicházení. Pocity mohou být různé, někdy jako by Ježíš mlčel a Boží království se z mapy našeho života ztratilo. Zvlášť v okamžicích zápasů, proher, ponížení a bezmoci, především pak při umírání. A přece v čase tohoto našeho života zní i jiné Kristovo slovo: „Boží království už je mezi vámi!“ (Mt 12,28).
