Farnost Dolní Němčí uspořádala kurz o předávání víry v rodině. Přednášela Mgr. Jarmila Škrdlíkoá z centra pro rodinu v Uherském Brodě. Kurz měl 4 setkání, kdy se probírala různá témata: důvěra, úcta, slavení, autorita, úcta k životu, úcta k lidské důstojnosti, odpuštění, důležitost slova.
Jako rodiče a vychovatelé nemůžeme v dané chvíli zásadně ovlivnit, kdy a v jaké míře dá Bůh milost víry našim dětem, ale jistě nám dává sílu ke snaze o srozumitelné jednání. O takové jednání, které bude co nejvíc oproštěné od nekřesťanských vlivů, které nás obklopují a ve větší či menší míře ovlivňují. Předávání víry není otázkou techniky, ale otázkou postoje rodiče, který dar víry společně s dětmi stále znovu hledá a objevuje v těch situacích, které připravil Bůh sám. Víru nelze v pravém slova smyslu předat, ale lze o ní svědčit. Svědčit o víře v Boha lze jen láskou, tedy vztahem ke konkrétnímu člověku v konkrétní všední situaci. Svědčíme běžnými slovy i celým vystupováním, osobními postoji v naší víře, naději a lásce k Bohu. Pomáhají nám i úryvky Písma svatého o Božím jednání.
Základem výchovy jsou 4 “P”:
1) Pravdivost (pravdivá slova a jim odpovídající činy)
2) Přijetí (přijímáme dítě takové, jaké je a očekáváme od něho to nejlepší)
3) Prostor svobody: Dát dětem pravou – biblickou – svobodu znamená vytvářet vzájemný vztah, který je založen na úctě k jinakosti druhého. Dítě nikdy nemá pociťovat, že je středem rodinného dění, ale že středem je to, co všechny přesahuje – Bůh. Rodiče by měli respektovat individualitu dítěte, podporovat vzájemné dobré vztahy a umět vystihnout biologické potřeby dítěte.
4) Přátelství: Najít přátele, kteří jsou v podobné situaci.
Víra a její psychologický předpoklad. Rodič připravuje cestu k přijetí daru víry tím, že se snaží:
- napodobovat Boží jednání
- dát dětem všechny důvody k důvěře v naší lásku k nim
- obnovovat vlastní živou víru, tedy i dovednosti, které o takové víře svědčí
Vztahem rodičů k dítěti získává dítě schopnost
- důvěřovat
- jednat s vědomím vlastní ceny na základě sebedůvěry
- odpouštět a důvěřovat jako první
- přijímat bezpodmínečně sebe i druhé
- učit dítě nezaměřovat se na sebe, ale navazovat vztahy (komunikovat), smysluplně jednat a umět se vnitřně ztišit.
Tyto přednášky nás oslovily a zároveň jsme zažili pěkné společenství rodičů, kde jsme se navzájem sdíleli. Škoda jen, že nás bylo tak málo a že si rodiče nenajdou čas na hodnotné věci o výchově dětí.
Daníčková F. a Kadlčková J.
Když jsem plánoval tento kurz, tak jsem si myslel, že v naší farnosti, kde děti jsou, se najde dost rodičů, kteří by o tento kurz měli zájem. Byl jsem hodně zklamán, když se z mladých rodičů kurzu nezúčastnil nikdo. Marně přemýšlím proč. otec Petr
