TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
13. 12. - 19. 12. 2010
motto týdne:
„Pane, přijď, a zachraň nás!
PONDĚLÍ 13. 12.
Nm 24,2-7.15-17a
Mt 21,23-27
Komentář: Nm 24,2-7.15-17a
Bileám, ač pohan, zasažen Duchem svatým žehná Izraeli, zaslibuje Mesiáše („vyjde hvězda z Jakuba“). – Trvá ještě mé odhodlání ze začátku adventní doby připravovat se na jeho příchod? A už jsem pro to něco udělal?
ÚTERÝ 14. 12.
Sof 3,1-2.9-13
Mt 21,28-32
Komentář: Sof 3,1-2.9-13
I mne chce Bůh obnovit a očistit, je to jeho nabídka, nejen pro dnešní den, nejen pro tuto dobu adventní. Důležitá je moje touha, moje odpověď.
STŘEDA 15. 12.
Iz 45,6b-8.18.21b-25
Lk 7,19-23
Komentář: Iz 45,6b-8.18.21b-25
„Já jsem Hospodin, a nikdo jiný“ – třikrát se v dnešním textu opakuje tato věta – pevné ujištění o tom, který je Stvořitelem, jistotou, záchranou, spásou, vítězstvím… i pro mne!
ČTVRTEK 16. 12.
Iz 54,1-10
Lk 7,24-30
Komentář: Iz 54,1-10
Hospodinova věčná, slitovná láska, jež neustupuje, nekolísá, dává pokoj ... je zde i pro mne, právě teď, tam kde se nacházím, se vším, co si nesu, i s tím, z čeho mám radost či starost.
PÁTEK 17. 12.
Gn 49,1a.2.8-10
Mt 1,1-17
Komentář: Gn 49,1a.2.8-10
Vládce již přichází, je nablízku. Přichází v nevinnosti a zranitelnosti, jako služebník. Otevřu mu své srdce? Propůjčím mu své ruce? Nechám se poslat?
SOBOTA 18. 12.
Jer 23,5-8
Mt 1,18-24
Komentář: Jer 23,5-8
„Blíží se dni“, kdy budeme slavit narození našeho Vykupitele. Připrav pro tento veliký dar své srdce, připrav se na setkání s tím, jehož jméno je „Hospodin je naše spravedlnost“.
4. neděle adventní – cyklus A 19.12.2010
Obohacením liturgie dnů mezi 17. a 23. prosincem jsou tzv. „Ó antifony“ z denní modlitby církve (antifony k Magnificat), které slouží také při mši jako zpěvy před evangeliem. Každá z nich spojuje hold očekávanému Mesiáši s prosbou o jeho spásonosný příchod. Nemohly by jejich texty posloužit jako inspirace pro naši osobní modlitbu v tomto týdnu? Pán je blízko, ale pořád ještě není pozdě…
1. ČTENÍ
V r. 735 př. Kr. efrajimský král Pekach a aramejský král Resín vytáhli do boje proti Achazovi, králi judskému. Bůh skrze Izaiáše ujišťuje Achaza o nezdaru jejich vpádu (Iz 7,3-9) a pak sděluje Boží znamení: narodí se syn s ohlášeným jménem Emanuel („S námi Bůh“). Během jeho života Bůh totiž potvrdí, že je blízko svému lidu. Proto vpád Resína a Pekacha skončí neúspěchem (Iz 7,16). Církev pochopila hlouběji dosah tohoto Božího zaslíbení a viděla jeho naplnění v Ježíšově narození z Panny.
Iz 7,10-14
Hospodin promluvil k Achazovi skrze proroka Izaiáše: „Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí či nahoře na výšinách!“
Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“
Tu pravil Izaiáš: „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel, to je ‘Bůh s námi’.“
ŽALM 24
Odpověď: Ať vejde Hospodin, on je král slávy!
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, – svět i ti, kdo jej obývají. – Neboť on jej založil nad moři, – upevnil ho nad proudy vod.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, – kdo smí stát na jeho svatém místě? – Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, – jehož duše nebaží po marnosti.
Ten přijme požehnání od Hospodina, – odměnu od Boha, svého spasitele. – To je pokolení těch, kdo po něm touží, – kdo hledají tvář Jakubova Boha.
2. ČTENÍ
V těchto verších je shrnuto takřka celé evangelium. Nejprve apoštol představuje sebe: „Kristův služebník“, „povolaný za apoštola“, „určený k hlásání radostné zvěsti“. Pak říká nejpodstatnější o adresátech: „milovaní Bohem“, „povolaní ke svatosti“. Nakonec načrtává v hlavních rysech obsah dopisu: Ježíš Kristus, Syn Boží a syn Davidův, vzkříšený a oslavený. On je Pánem a je mocně přítomný ve společenství křesťanů. A právě toto „credo“ musí přijmout a hlásat každý apoštol, aby všichni lidé dosáhli spásy.
Řím 1,1-7
Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný za apoštola, určený k hlásání radostné zvěsti. Bůh ji už předem slíbil ústy svých proroků ve svatém Písmě o svém Synu. Ten pochází jako člověk z rodu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží Syn tím, že vstal z mrtvých: Ježíš Kristus, náš Pán. Od něho jsme dostali milost i apoštolské poslání, abychom na oslavu jeho jména přivedli k ochotnému přijetí víry všecky národy. K nim patříte i vy, protože si vás Ježíš Kristus povolal.
Všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
EVANGELIUM
Záměrem této perikopy je prokázat, že Ježíš je Mesiáš. Ten měl pocházet z Davidova rodu, proto se uvádí, že Josef (otec z právního hlediska) byl synem Davidovým (v. 20). Dalším znamením Ježíšova mimořádného poslání je jeho nadpřirozené početí z Ducha svatého (zároveň je plně synem Marie!). Tak se naplnilo Izaiášovo prorocké zaslíbení o Emanueli: „Bůh je s námi“, proto „spasí svůj lid od hříchů“ (v. 21). Immanuel: Bůh s námi, se mnou. Se mnou v mých problémech, hledáních, starostech…
Mt 1,18-24
S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít.
Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“ To všechno se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel“, to znamená „Bůh s námi“. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.
K ZAMYŠLENÍ
Celé Matoušovo evangelium se odehrává mezi dvěma pomyslnými uvozovkami, které zvěstují tutéž skutečnost. Na začátku tohoto evangelia (Mt 1,23) je tvoří slova známého výroku Izaiášova o Emanueli: „Bůh s námi.“ V jeho závěru (Mt 28,20) pak zmrtvýchvstalý Kristus zdraví svou církev – nás – příslibem: „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Doba církve a život křesťanů jsou oslavou Boha přítomného a blízkého, oslavou společenství Boha a člověka. Radostná zvěst evangelia je nám svěřena; svým životem ji píšeme a hlásáme. Ani na konci našeho života – stejně jako na jeho začátku – nebude chybět ono, už citované, Kristovo ujištění „Já jsem s vámi…“.
