TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
7. 2. 2011 - 13. 2. 2011
motto týdne:
„Vy jste sůl země, vy jste světlo světa.“
PONDĚLÍ 7. 2.
Gn 1,1-19 Mk 6,53-56
Komentář: Gn 1,1-19
Bůh tvoří svým slovem a je to dobré; dar řeči jsem od Něj dostal(a) i já. A tímto darem mohu budovat, povzbuzovat, ale také shazovat a ničit. Jak s ním zacházím?
ÚTERÝ 8. 2.
Gn 1,20 – 2,4a Mk 7,1-13
Komentář: Gn 1,20 – 2,4a
Vnímej velikost Božího stvoření, všeho, co Hospodin učinil pro tebe i pro každého člověka...
STŘEDA 9. 2.
Gn 2,4b-9.15-17 Mk 7,14-23
Komentář: Gn 2,4b-9.15-17
O Boží stvoření má člověk pečovat a chránit je. Čím k tomu mohu přispět?
ČTVRTEK 10. 2.
Gn 2,18-25 Mk 7,24-30
Komentář: Gn 2,18-25
Bůh nás nenechává samotné, dává nám možnost prožívat společenství, sdílet své životy. Jak užívám tohoto daru, neuzavírám se do sebe? Jsem otevřený(á) ke svému okolí?
PÁTEK 11. 2.
Gn 3,1-8 Mk 7,31-37
Komentář: Gn 3,1-8
První hřích – neposlušnost (touha po nezávislosti) – je zahnízděný v každém z nás. Otevři své oči a pochop, k čemu vede neposlušnost, kam směřuje tvoje touha po nezávislosti. A neschovávej se před Bohem, ale nech se jím uzdravit.
SOBOTA 12. 2.
Gn 3,9-24 Mk 8,1-10
Komentář: Gn 3,9-24
Adam chce být nezávislý, ale nedokáže to, schovává se před Bohem, na kterém však zůstává závislý. „Kde jsi?“ ptá se Bůh i mne. Co odpovím?
6. neděle v mezidobí - cyklus A 13.02.2011
Každou nedělní eucharistií se nejen dotýkáme tajemství, ale stáváme se i jeho spoluúčastníky. Současný postmoderní člověk chápe tajemství jako výzvu, nejen že se jím necítí být zaskočen, chce do něj proniknout, mít k němu snadný klíč, ovládat je, Boha nevyjímaje. Vzhledem k tajemství na tom chce být lépe než ostatní, privilegovaný, i tady se je snaží předstihnout. Klíčem k pochopení tajemství Božího je naopak přijetí a naplňování skutečností zcela běžných. K nadpřirozenému, člověka přesahujícímu Bohu, se dostaneme prostřednictvím přirozeného. Například přijetím a věrným zachováváním Božího zákona a jeho příkazů, jak nás o tom poučí liturgické texty dnešní neděle. Leckomu by se takový přístup zdál namáhavý, složitý a především zdlouhavý. Jako věřící křesťané se však učíme chápat, že právě takový způsob proniknutí do tajemství je ten nejlepší nejrychlejší a především nejspolehlivější.
1. ČTENÍ
Sirachovec se obrací proti dvěma omylům: Proti tvrzení, že se hříchu nelze vyhnout, a že je tudíž za něj odpovědný jen Bůh, a proti tvrzení, že se Bůh o člověka nestará a neví nic o jeho hříchu. Hřích má svůj kořen ve špatném užití lidské svobody. Bůh není za hřích člověka zodpovědný a člověk nekoná hříchy nedobrovolně, bez možnosti vyhnout se jim.
Sir 15,16-21
Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným. Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš. Před každým je život a smrt, každému dá Bůh to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí. Jeho oči hledí na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek. Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.
ŽALM 119
Odpověď: Blaze těm, kdo kráčejí v zákoně Hospodinově.
Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, – kteří kráčejí v zákoně Hospodinově. – Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, – hledají ho celým srdcem. Tys, Hospodine, dal svá nařízení, – aby se jich dbalo svědomitě. – Kéž jsou pevné mé cesty, – abych zachovával tvé příkazy. Prokaž dobro svému služebníku, abych byl živ – a zachovával tvé slovo. Otevři mé oči, – ať pozorují divy tvého zákona. Ukaž mi, Hospodine, cestu svých příkazů, – a budu ji věrně zachovávat. – Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon – a chráním ho celým svým srdcem.
2. ČTENÍ
Pavlova doba byla velmi ovlivněna gnozí, filozoficko-náboženským směrem, který stavěl na jakémsi plnějším poznání zasvěcenců, které bylo běžným lidem nepřístupné. Pavel tedy mluví také o poznání a moudrosti, ale důsledně jako o něčem, co člověk dostává od Ducha Božího, ne co si získá sám. Boží moudrost je pro něho tajemstvím, které Bůh odkrývá svým Duchem, které ale člověk nemůže dobýt svou snahou.
1 Kor 2,6-10
(Bratři a sestry!) Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena.
Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před lety pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale – jak stojí v Písmu – my zvěstujeme to, co ‘oko nevidělo, co ucho neslyšelo a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují’.
Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.
EVANGELIUM
Zákon a Proroci jsou základními sloupy židovského náboženství. Ježíš byl často osočován a podezírán z toho, že na ně nedbá nebo že je ruší. V delším úseku horského kázání ale na příkladech ukazuje, že je nezlehčuje. Že vlastně požaduje více, než jeho současníci a kritici byli ochotni respektovat a plnit. Toto „více“ sahá do hloubi lidského srdce, nedá se naplnit jen vnějším plněním příkazů.
Mt 5,17-37
Ježíš řekl svým učedníkům: „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání – a třeba i to nejmenší – a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký. Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‘Nezabiješ! Kdo by zabil, propadne soudu.’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni.
Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím vám: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Nezcizoložíš!’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla. Také bylo řečeno: ‘Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou – mimo případ smilstva – uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‘Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.’ Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým. Ale vaše řeč ať je: ano, ano – ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého.“
K ZAMYŠLENÍ
Ve snaze prožít co nejlépe, naplno a s úspěchem vlastní život je člověk schopen podstoupit jakékoliv rituály, vybavit je čímkoliv. Denně jsme svědky toho, jak naši vrstevníci podlehnou v naivitě podvodům, ať jde o krásný vzhled, rychlé půjčky, okamžitý a zaručený výsledek při aplikaci toho nebo onoho přípravku. Zklamání, rozpaky a snad i vztek jsou důsledky takového podlehnutí z té příznivější kategorie. Bůh dnes říká mladému králi Šalamounovi: „Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným.“ Zní to skoro pohádkově, jako by to bylo velmi prosté, podobně jako v lákavé reklamě. Člověk však si musí uvědomit, že vzhledem k životu jde před Bohem o závažnou volbu, ve které je třeba vědět, co chci, o co mám prosit, a v okamžiku, kdy jsem volbu učinil, za ní odpovědně stát. „Každému dá Bůh to, co kdo bude chtít ... život nebo smrt“ (srov. Sir 15,18).
