ANKETA OHLEDNĚ TOHOTO WEBU FARNOSTI - prosím o vyplnění.

Příležitost ke svátosti smíření máte vždy v týdnu přede mší svatou. Někdy ale člověk potřebuje svátost smíření prožít ve větším klidu a v časové pohodě. Nebo se svěřit s životní či duchovní těžkostí. Nebo se spolu s knězem pomodlit za trápení, které Vás tíží. I když se snažím příliš "netoulat" a být k dispozici na faře, přesto Vám chci nabízet konkrétní příležitosti k osobnímu setkání. Více zde.

P. Petr Hofírek

Od 6/6/2011

clip_image002TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

6. 6. 2011 - 12. 6. 2011

motto týdne:

Nenechám vás sirotky, praví Pán.


PONDĚLÍ 6. 6. sv. Pavlíny, panny a mučednice

Sk 19,1-8 Jan 16,29-33

Komentář: Sk 19,1-8

„Ani jsme neslyšeli, že je nějaký Duch svatý.“ – My samozřejmě víme, že je Duch svatý. Ale jak je tomu ve skutečnosti – dá se na mém životě poznat, že žiji z moci Božího Ducha, z jeho obdarování?

ÚTERÝ 7. 6. sv. Roberta, opata

Sk 20,17-27 Jan 17,1-11a

Komentář: Sk 20,17-27

Pavel následuje vedení Ducha svatého, i když tato cesta vede přes „pouta a soužení“. Naplňovat Boží vůli je však pro něj přednější než vlastní prospěch…

STŘEDA 8. 6. sv. Medarda

Sk 20,28-38 Jan 17,11b-19

Komentář: Sk 20,28-38

„Blaženější je dávat než dostávat.“ – Jak moc žiji podle těchto Ježíšových slov, která nám Pavel předkládá?

ČTVRTEK 9. 6. sv. Efréma Syrského, jáhna a učitele církve

Sk 22,30; 23,6-11 Jan 17,20-26

Komentář: Sk 22,30; 23,6-11

„Kvůli naději ve vzkříšení z mrtvých!“ – Je Ježíšovo vzkříšení (i sedm týdnů po Velikonocích) živou skutečností, se kterou počítám ve svém životě? Vztahuji k této základní naději všechny své vlastní naděje a očekávání?

PÁTEK 10. 6. sv. Maxima

Sk 25,13b-21 Jan 21,15-19

Komentář: Sk 25,13b-21

Pro Festa jen sporná náboženská otázka, ale pro mne základní výpověď: Ježíš žije! Tato skutečnost má ovlivňovat a proměňovat celý můj život. Jak to mohu dnes – alespoň trochu – uskutečnit?

SOBOTA 11. 6. památka sv. Barnabáše

Sk 11,21b-26; 13,1-3 Mt 10,7-13

Komentář: Sk 11,21b-26; 13,1-3

Barnabáš byl ten, který povzbuzoval. V tom jej dnes mohu napodobit – koho mi Pán posílá, abych jej povzbudil? Kdo potřebuje dodat odvahy, koho mohu ocenit za jeho úsilí...?

Slavnost Seslání Ducha svatého – cyklus A 12.6.2011

Scházíme-li se k bohoslužbě, je na první pohled vidět, že jsme různí. Jak věkem, tak podobou a samozřejmě máme i různé zkušenosti a názory. Ale to, co nás může naprosto jedinečným způsobem spojovat, je obdarování Duchem svatým, který je slíben a dáván všem, kdo v Krista uvěřili. Tento jeden Duch nás vede Kristovou cestou k jednomu Otci. Nechce nás rozdělovat.

1. ČTENÍ

Podle pozdní židovské tradice byly Letnice vzpomínkou na předání Zákona na hoře Sinaj (Ex 19-20). Sestoupení Ducha svatého silně připomíná Boží zjevení na Sinaji: zemětřesení a oheň doprovázely také odevzdání Zákona. Duch svatý sestoupil právě o Letnicích, aby ukázal, že on je nový, duchovní zákon. Tento zákon není vepsán na kamenné desky, ale do srdce. Není to vnější zákon, ale vnitřní. Tak se naplnila slova: „Svůj zákon jim dám do nitra“ (Jer 31,33), „dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha“ (Ez 36,26). Duch sestoupil v podobě ohnivých jazyků a apoštolové roznícení tímto ohněm začali v nových jazycích chválit Boha. Jejich mlčení se stalo slovem, jejich strach se stal odvážným svědectvím o Bohu, jejich chlad se proměnil v horlivost. Nový Duch, nové srdce, nový jazyk.

Sk 2,1-11

Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali: „Ti, co tak mluví, nejsou to všichni Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“

ŽALM 104

Odpověď: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země!

Veleb, duše má, Hospodina! – Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! – Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! – Země je plná tvého tvorstva. Hynou, když vezmeš jim život, – a vracejí se do svého prachu. – Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, – a obnovuješ tvář země. Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, – ať se Hospodin těší ze svého díla! – Kéž se mu líbí má píseň: – má radost bude v Hospodinu.

2. ČTENÍ

Úryvek z listu Korinťanům je výstižným komentářem Skutků apoštolů. Jenom Duch svatý dává odvahu k víře v Krista, odvahu k vyznání. Ježíšův Duch neodkazuje ke Kristu jenom skrze slovo vyznání, ale také skrze jiné projevy (např. uzdravení, rozlišování duchů, srov. 1 Kor 12,8-11). Všechny tyto dary dosvědčují, že Ježíš opravdu žije. Zároveň jsou tyto projevy k prospěchu a „budování“ Kristova těla. Mnohost darů tedy nepřispívá k rozdělení, ale k jednotě církve. Duch svatý není jen oživující silou jednotlivého křesťana, ale je také oživující „duší“ celého Kristova Těla.

1 Kor 12,3b-7.12-13

(Bratři a sestry!) Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: „Ježíš je Pán.“ Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky.

EVANGELIUM

Ježíš dává svého Ducha právě v den vzkříšení: dar Ducha je totiž „plodem“ Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání. Letnice tedy „zpřítomňují“ Velikonoce, „zpřítomňují“ v srdcích apoštolů Ježíšovu smrt a vzkříšení. Proto Ježíš ukazuje nejprve probodený bok: je to ten bok, z kterého vyprýštily krev a voda symbolizující nový život! Duch zpřítomňuje Ježíšovu smrt tím, že odumírá „staré“: strach, uzavřenost, hřích (v. 19). Místo toho Duch vzkříšeného přináší do nitra nový život: pokoj, radost, odpuštění, otevřenost vůči druhým, odvahu k přijetí Ježíšova poslání (v. 20-23). Tohoto stvořitelského Ducha Ježíš dává vdechnutím a slovem, podobně jako Hospodin stvořil Adama slovem a vdechnutím (Gn 2,7). O Letnicích se konečně uskutečňuje nové stvoření!

Jan 20,19-23

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

K ZAMYŠLENÍ

Dnešní den můžeme považovat za oslavu vrcholného obdarování těch, kdo v Krista uvěřili. Duch svatý byl dán a je dáván, Bůh trvale uskutečňuje to, co slíbil. Tváří v tvář světu bude církev vždy slabá politickou, ekonomickou a jakoukoliv jinou světskou silou, ale může být silná Duchem, který v ní chce působit. Síla Ducha ovšem nepřemáhá především ty, kdo chtějí církvi škodit, ale hřích, který napadá jak křesťany, tak všechny ostatní. Zatímco lidé jsou někdy silní proti svým protivníkům, tedy jedni proti druhým, je Bůh silný vůči hříchu v nás. Nepřemáhá ho ovšem likvidací protivníka, ale odpuštěním. A pozemšťanu se tento způsob zdá být mnohdy velmi slabý. Proto potřebuje i věřící člověk nejednou obrácení k pravdě evangelia, aby toužil víc po odpouštějící moci Boží než po lidských vítězstvích.

Category: