12. 9. 2011 - 18. 9. 2011
motto týdne:
„Vzpomeň na přikázání a přestaň nevražit na bližního.“
PONDĚLÍ 12. 9. Jména Panny Marie
1 Tim 2,1-8 Lk 7,1-10
Komentář: 1 Tim 2,1-8
Pozvedám své ruce k modlitbě čisté – bez hněvu a sváru?
ÚTERÝ 13. 9. památka sv. Jana Zlatoústého, biskupa a učitele církve
1 Tim 3,1-13 Lk 7,11-17
Komentář: 1 Tim 3,1-13
Pomodli se dnes za církevní představené, za biskupa a za ty, kteří vedou tvoji farnost, aby rostli v lásce k Bohu i k lidem, aby se dobře starali o Boží obec.
STŘEDA 14. 9. svátek Povýšení svatého Kříže
Nm 21,4b-9; Flp 2,6-11 Jan 3,13-17
Komentář: Jan 3,13-17
Ježíš nepřišel, aby tě odsoudil, ale aby tě spasil. Všechny své hříchy mu nabídni k uzdravení, všechny své strachy a nejistoty k proměnění a raduj se z Božího obdarování.
ČTVRTEK 15. 9. památka Panny Marie Bolestné
Žid 5,7-9 Jan 19,25-27 nebo Lk 2,33-35
Komentář: Žid 5,7-9
Spolu s Kristem, který také prošel utrpením, který naplnil vůli Otcovu a stal se příčinou naší spásy, a spolu s Marií se mám učit poslušnosti utrpením a naslouchat Kristu – naplňovat jeho přikázání.
PÁTEK 16. 9. památka sv. Ludmily, mučednice
1 Tim 6,2c-12 Lk 8,1-3
Komentář: 1 Tim 6,2c-12
„Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.“ Která z těchto ctností mě bude provázet dnešním dnem, o kterou budu usilovat?
SOBOTA 17. 9. sv. Kornélia, papeže, a Cypriána, biskupa, mučedníků
1 Tim 6,13-16 Lk 8,4-15
Komentář: 1 Tim 6,13-16
Je pro mne důležité uchovat svoji víru „bez poskvrny a bez úhony až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista“? Jak velké pro to vynakládám úsilí, jakými způsoby o ni pečuji?
25. neděle v mezidobí – cyklus A 18.9.2011
Mše svatá je vždy táž. Ať jí předsedá papež ve velké římské bazilice, naplněné do posledního místa, či ať ji slaví kněz v malé vesnické kapli s nepatrným množstvím věřících. „Soukromá“ mše vlastně vůbec nemá být. Lze říci, že každá eucharistie je slavná, neboť každá má být ve společenství s věřícími. Alespoň pět prvních staletí nebyla v církvi zvláštní bohoslužebná roucha a zvláštní odznaky, nebyly monumentální chrámové stavby. Ve střízlivém prostoru – samozřejmě čistém a vkusném – slavil bohoslužbu biskup se svými kněžími a se svými jáhny. Všichni byli oděni v podstatě stejně – tak, jak se lidé ve středozemním prostoru odívali. Měli na sobě tuniku a plášť. Kdo je biskup, kdo kněz, jáhen a nositel některé jiné služby, se poznalo podle místa, které zaujal při oltáři. Všichni podle stupně svého svěcení konali společnou bohoslužbu, každý to, co mu podle jeho místa v křesťanské obci náleželo, a nic jiného. Dnes jsou biskupové, kněží, jáhni a ostatní asistující oblečeni do liturgických rouch podle stupně služby, kterou zastávají. Celá liturgie je pak obrazem života, vše v ní má být přímé a upřímné, nic se nemá předstírat, i kdyby byla slavena ve skromných podmínkách nebo naopak v katedrále. (Pokorný L., Prostřený stůl, ČKCH Praha, 1990, str. 40n).
1. ČTENÍ
Upřímně hledat Boží tvář znamená také opouštět „cesty bez Boha“ (postoje, smýšlení, slova, která jsou v disonanci s evangeliem). Boží záměry s naším životem jsou jiné: a nemusíme se obávat přijít „ve špinavých šatech“ k němu, vždyť on je slitovný, ochotně odpouští, daruje milost nového začátku, sílu kráčet po nové cestě.
Iz 55,6-9
Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští, neboť nejsou mé myšlenky myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému – praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho, mé smýšlení od smýšlení vašeho.
ŽALM 145
Odpověď: Blízký je Hospodin všem, kdo ho vzývají.
Každý den tě budu velebit – a chválit tvé jméno po všechny věky. – Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, – jeho velikost je nevystižná. Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory. Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách – a svatý je ve všech svých činech. – Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, – všem, kdo ho vzývají upřímně.
2. ČTENÍ
Úryvek z tohoto listu napsaného ve vězení nám dává nahlédnout do Pavlova nitra. Pavlovi, slavnému kazateli a apoštolu, nejde o oslavení sebe (jako jiným rádobyapoštolům), ale Krista (v. 20): činným životem nebo smrtí. A jeho apoštolát je opět „kvůli Kristu“ a „kvůli věřícím“ (v. 24-25) – ne kvůli sobě.
Flp 1,20c-24.27a
(Bratři a sestry!) Budu moci oslavit na sobě Krista, ať svým životem, ať svou smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit. Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem – a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě naživu. Jen se chovejte tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Otevři, Pane, naše srdce, abychom naslouchali slovům tvého Syna. Aleluja.
EVANGELIUM
Odměna za prokázanou službu je opět Božím darem. Ti, kteří kvůli této „Boží nespravedlnosti“ reptají, se staví do řady se závidějícím starším bratrem (podobenství „o marnotratném synu“, Lk 15,25n.) nebo s Jonášem (Jon 3,14 – 4,1). Kvůli této závisti a nespokojenosti se dostanou na poslední místo.
Mt 20,1-16
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: ‘Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.’ A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: ‘Co tu celý den nečinně stojíte?’ Odpověděli mu: ‘Nikdo nás nenajal.’ Řekl jim: ‘Jděte i vy na mou vinici!’ Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: ‘Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.’ Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: ‘Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik, co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.’ On však jednomu z nich odpověděl: ‘Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?’ Tak budou poslední prvními a první posledními.“
K ZAMYŠLENÍ
Jednání pána vinice je stejné jako jednání Krista. On k nám nepřistupuje především na základě našich zásluh, toho, co všechno jsme zvládli a vykonali. Bůh nejedná podle lidských měřítek. „O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho, praví Hospodin“ (Iz 55,9). Vždyť každý má svá neopakovatelná obdarování, každý dostal svůj prostor a čas jako jedinečnou a neopakovatelnou šanci. Ježíš k nám přistupuje se zcela nezištnou láskou, která dává příležitost každému a cení si i sebenepatrnějšího upřímného úsilí. Boží království se přece dá získat i pouhým podáním sklenice vody žíznivému. Rozhodně nemusíme ztrácet hlavu, když z našeho pohledu nevykonáme příliš mnoho, důležité je, abychom do oné konkrétní chvíle nebo jediné hodiny vložili všechno, co máme k dispozici. Naše láska se pak setká s naprostou a úplnou láskou, kterou má Bůh k nám, a stane se šťastnou odměnou, věčností.
