TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
19. 9. 2011 - 25. 9. 2011
motto týdne:
„Poslední budou prvními a první posledními.“
PONDĚLÍ 19.9.
Ezd 1,1-6 Lk 8,16-18
Komentář: Lk 8,16-18
Být křesťanem znamená vydávat svědectví, svoji víru si neschovávat jen sám pro sebe či žít ji jen se svými spolubratry a spolusestrami!
ÚTERÝ 20.9.
Ezd 6,7-8.12b.14-20 Lk 8,19-21
Komentář: Lk 8,19-21
I já patřím k Ježíšovi, jsem jeho bratr či jeho sestra. Jsem však také ten, „kdo slyší a plní Boží slovo“?
STŘEDA 21. 9. svátek sv. Matouše
Ef 4,1-7.11-13 Mt 9,9-13
Komentář: Mt 9,9-13
Matoušova cesta ke Kristu je i naší cestou, byť nejspíš nejsme celníky. Jsme ale nemocní a hříšní a Ježíš přichází a říká: „Pojď za mnou!“
ČTVRTEK 22.9.
Ag 1,1-8 Lk 9,7-9
Komentář: Lk 9,7-9
Na rozdíl od Heroda, který se snažil Ježíše uvidět z falešných důvodů, máš šanci jít svým dnešním dnem s Ježíšem – snaž se jej uvidět v událostech tohoto dne.
PÁTEK 23.9.
Ag 1,15b – 2,9 Lk 9,18-22
Komentář: Lk 9,18-22
I já jistě pokládám Ježíše „za Božího Mesiáše“. Odpovídá tomu však mé mluvení i mé jednání? Je opravdu cílem mého života, měřítkem mého jednání, Pánem mého života?
SOBOTA 24.9.
Zach 2,5-9.14-15a Lk 9,43b-45
Komentář: Zach 2,5-9.14-15a
Zachariášovo proroctví můžeme zažívat naplněné – Bůh přebývá uprostřed svého lidu, jehož součástí se staly mnohé národy. Raduj se z daru spásy, z daru církve, z daru společenství.
26. neděle v mezidobí – cyklus A 25.9.2011
Dnes už je nám jasné, že nelze oddělovat slavení eucharistie a modlitbu od života. Nejsme křesťany jenom v kostele. Pravá zbožnost se realizuje a ověřuje v každodenním životě. I mše je výrazem dokonalé lásky a zároveň pomocí pro nás, abychom účinně milovali naše bratry a sestry.
1. ČTENÍ
Tento text představuje určitý průlom ve starozákonní teologii. Zatímco předtím převažovalo pojetí kolektivní viny a odpovědnosti (Ez 18,2), nyní se jasně ohlašuje, že každý je odpovědný za skutky své, a ne svých předků (18,2-4).
Ez 18,25-28
Toto praví Hospodin: „Říkáte: ‘Pán nejedná správně!’ Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíše vaše? Jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil. Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť proto, že se bál a odvrátil se od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře.“
ŽALM 25
Odpověď: Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování.
Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel, – nepřestávám v tebe důvěřovat. Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, – na své milosrdenství, které trvá věčně. – Nemysli na hříchy mého mládí, na má provinění, – pamatuj na mě ve svém milosrdenství – pro svou dobrotivost, Hospodine! Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě.
2. ČTENÍ
Jednomyslnost, stejná láska – to není nabádání k uniformitě, ale ke stejnému postoji nezištné lásky, která hledá to, co prospívá druhému (pokora zde není míněna jako sebepodceňování, ale jako ponížení ke službě). V tom je vrcholným příkladem sám Kristus, a proto je připojen chvalozpěv o jeho ponížení kvůli člověku, v jeho prospěch.
Flp 2,1-11
(Bratři a sestry!) Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých. Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ježíš Kristus stal se chudým, ačkoli byl bohatý, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Aleluja.
EVANGELIUM
Po několik týdnů se budeme zabývat texty zaznívajícími několik dní před Kristovou smrtí. Ježíš mluví velmi otevřeně! Již není čas na opatrné přesvědčování. V rozjímání lze nejen srovnat, který „typ syna“ mi je podobnější, ale především se zamyslet, zda beru Ježíšova slova vážně.
Mt 21,28-32
Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: ‘Synu, jdi dnes pracovat na vinici.’ On odpověděl: ‘Mně se nechce,’ ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: ‘Ano, pane,’ ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ Odpověděli mu: „Ten první.“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu.“
K ZAMYŠLENÍ
Kdo z lidí pochopí, že volit život znamená volit smrt. Řečeno jinými slovy: abych mohl být já, volím tebe. Mám o tebe starost, chci tvé štěstí, pomohu ti. Zříkám se sebe pro tebe. Takovému postoji říkáme láska. A jaký je život bez smrti, tedy bez lásky? Smrt definitivní.
