TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
24. 10. 2011 - 30. 10. 2011
motto týdne:
„Miluj svého bližního jako sám sebe.“
PONDĚLÍ 24. 10. sv. Antonína Marie Klareta, biskupa
Řím 8,12-17 Lk 13,10-17
Komentář: Řím 8,12-17
Nemusím „žít, jak chce tělo“, jsem přece Boží syn, Boží dcera. (Pavlovi přitom nejde jen o hříchy tělesné, ale o vše, co odvádí od Boha, co se staví proti Bohu.) S pomocí Ducha nemusím otročit hříchu a mohu počítat s Boží mocí a pomocí!
ÚTERÝ 25. 10. sv. Kryšpína
Řím 8,18-25 Lk 13,18-21
Komentář: Řím 8,18-25
Pozvání k vytrvalé naději na vykoupení, na Boží vysvobození. Pozvání k radosti ze spásy a k zakoušení prvních darů Ducha...
STŘEDA 26. 10. sv. Rustika, biskupa
Řím 8,26-30 Lk 13,22-30
Komentář: Řím 8,26-30
Láska je cestou k Bohu, vede mne i přes všechny překážky, skrze bolesti, utrpení a nejistoty. Vždyť jsem povolán a ospravedlněn Bohem.
ČTVRTEK 27. 10. sv. Evarista, papeže
Řím 8,31b-39 Lk 13,31-35
Komentář: Řím 8,31b-39
Nic mne nemůže „odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ – Jen já sám, když přestanu Bohu důvěřovat v nejrůznějších okolnostech svého života.
PÁTEK 28. 10. svátek sv. Šimona a Judy
Ef 2,19-22 Lk 6,12-19
Komentář: Lk 6,12-19
Naslouchej dnes svému Pánu a „dotkni“ se jej, nech se od něho uzdravit.
SOBOTA 29. 10. blah. Marie Restituty Kafkové, panny a mučednice
Řím 11,1-2a.11-12.25-29 Lk 14,1.7-11
Komentář: Řím 11,1-2a.11-12.25-29
„Když Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné.“ Navazujeme na čtvrteční čtení: Bůh se rozhodl mne milovat a obdarovávat a nic jej od toho neodvrátí a neodradí – ani já sám.
31. neděle v mezidobí – cyklus A 30.10.2011
Střízlivý a skromný člověk může mít nedůvěru ke každému, kdo mluví o svém velkém životním úkolu a poslání, jako by byl jedním ze zachránců světa nebo alespoň své rodné země. Přesto by bylo velkou škodou, kdyby i ten nejskromnější křesťan nechápal, že si ho Bůh vyvolil také k tomu, aby přinesl do světa trochu Božích darů. I dnešní bohoslužba může zvýšit naši pozornost vůči darům, kterými nás Bůh vybavil pro křesťanský život.
1. ČTENÍ
Malachiáš je už poexilním prorokem. Po obnově chrámu (516 před Kr.) bohužel nedošlo k obnově duchovního života izraelského lidu. Proto přicházejí slova napomenutí, adresovaná lidu i kněžím. V tomto úryvku máme slova určená kněžím: opustili smlouvu a zákon, a tak se stali pro ostatní kamenem úrazu (tj. kámen, o který se po cestě klopýtá).
Mal 1,14b – 2,2b.8-10
Jsem mocný Král – praví Hospodin zástupů – moje jméno je obávané mezi pohany. Nyní platí vám, kněží, tento příkaz: Jestliže neposlechnete a nevezmete si k srdci, abyste vzdávali úctu mému jménu – praví Hospodin zástupů – stihnu vás kletbou. Vy jste sešli z cesty, mnohé jste pohoršili, že opustili Zákon, a porušili jste smlouvu s Levim – praví Hospodin zástupů; proto i já jsem vás vydal v potupu a ponížení u všech lidí, protože jste nezachovávali mé příkazy a byli jste straničtí ve výkladu Zákona. Nemáme snad všichni jednoho otce? Nestvořil nás jeden Bůh? Proč tedy jeden s druhým jedná věrolomně, a tak znesvěcuje smlouvu našich otců?
ŽALM 131
Odpověď: Opatruj, Pane, mou duši ve svém pokoji!
Hospodine, mé srdce se nevypíná, – nevyvyšují se mé oči, – neženu se za velikými věcmi, – pro mě nedostižnými. Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši – jako dítě na matčině klíně; – jako dítě, tak je má duše ve mně. Doufej, Izraeli, v Hospodina, – nyní i navěky.
2. ČTENÍ
V tomto textu je až zarážející Pavlova něžnost, doprovázená nezištnou službou. Lidský faktor (srdečnost, upřímná láska až do krajnosti) se u něj podivuhodně snoubí s faktorem božským (nefalšované Boží slovo).
1 Sol 2,7b-9.13
(Bratři a sestry!) Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti. Tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za vás i vlastní život. Tak velice jsme si vás oblíbili. Přece si ještě vzpomínáte, (bratři a sestry), na naši vyčerpávající námahu: ve dne v noci jsme pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám hlásali Boží evangelium. A proto i my bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží – vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi; jenom jeden je váš Učitel – Kristus. Aleluja.
EVANGELIUM
Ježíš převrací tehdejší konvence – ti, kdo jsou „nejvýš“, se mají dostat nejníž. Tak má vyniknout, že Kristus je ten pravý Učitel a Mistr: ten „nejvyšší“.
Mt 23,1-12
Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: „Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají ‘mistře’. Vy však si nedávejte říkat ‘mistr’, jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno ‘otec’, jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat ‘učitel’, jenom jeden je váš Učitel – Kristus. Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
K ZAMYŠLENÍ
Když přestaneme užívat slova „otec“ nebo „učitel“, bude tím požadavek evangelia naplněn? Vůbec ne! Protože nejde o to, jak komu říkáme, ale o to, kdo je pro nás vrcholnou autoritou, nebo přesněji: zda je pro nás křesťany Ježíš autoritou, nad kterou není. Zda je učitelem života, zkrátka tím, kdo je pro řešení velkých a i malých životních úkolů směrodatnější než kdokoliv jiný. Vždyť Ježíš není Mesiášem – Vykupitelem, který by se ujal svého úkolu až po naší smrti. Je Vykupitelem, který je schopen vykoupit z moci zla naše každodenní skutky. Proto je musíme svěřovat k proměně jemu a ne kdekomu jinému. Bylo by neúnosné držet se kdejaké autority, a Ježíše si ponechávat jen jako pomocníka pro beznadějné situace.
