Od 14/11/2011

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

14. 11. 2011 - 20. 11. 2011

motto týdne:

„Den Páně přijde jako zloděj v noci.“

PONDĚLÍ 14. 11. Mikuláše Tavelic

1 Mak 1,10-15.41-43.54-57.62-64 Lk 18,35-43

Komentář: 1 Mak 1,10-15.41-43.54-57.62-64

Dnes mne nikdo nenutí měnit svou víru, přesto nemusí být jednoduché stát si za svým ve světě, jehož hodnoty jsou jiné… Jak si v tom vedu?

ÚTERÝ 15. 11. sv. Alberta Velikého, biskupa a učitele církve

2 Mak 6,18-31 Lk 19,1-10

Komentář: 2 Mak 6,18-31

Eleazarova statečnost je výjimečná, málokdo z nás se zřejmě dostane do takové situace. I já jsem však zván ke statečnosti každodenní, v maličkostech, ve věcech ne tak závažných a nebezpečných, přesto však něco stojících…

STŘEDA 16. 11. sv. Markéty Skotské, sv. Gertrudy, panny

2 Mak 7,1.20-31 Lk 19,11-28

Komentář: 2 Mak 7,1.20-31

Nejmladší syn i jeho matka mají naději na vzkříšení a ví, že utrpení spravedlivého má svoji hodnotu. A to jim je jistotou a pomocí v těžké situaci. Stejně tak může být i pro mne.

ČTVRTEK 17. 11. Památka sv. Alžběty Uherské, řeholnice

1 Mak 2,15-29 Lk 19,41-44

Komentář: 1 Mak 2,15-29

Komu, čemu jsem věrný ve svém životě?

PÁTEK 18. 11. Posvěcení římských bazilik svatých apoštolů Petra a Pavla

1 Mak 4,36-37.52-59 Lk 19,45-48

Komentář: 1 Mak 4,36-37.52-59

Po vítězství Makabejských následuje díkůvzdání, dobře ví, kdo je v jejich boji provázel a chránil, a připomínají si to každý rok (svátek Chanuka). Připomeň si i ty své vítězné boje a děkuj Hospodinu, svému Pánu a ochránci.

SOBOTA 19. 11. sv. Mechtildy

1 Mak 6,1-13 Lk 20,27-40

Komentář: 1 Mak 6,1-13

„Onemocnět zlostí“ – nesužuje i mne někdy tato nemoc? Jak se svou zlostí umím nakládat, jak ji dokážu zpracovat?

Slavnost Ježíše Krista Krále – cyklus A 20.11.2011

Dnešní slavnost Ježíše Krista Krále je nejmladším svátkem ke cti Páně, který svou encyklikou „Quas primas“ z 11. prosince 1925 zavedl papež Pius XI. Vnějším podnětem pro zavedení tohoto svátku právě v tom roce bylo 1600. výročí Prvního ekumenického koncilu v Niceji, jehož závěry týkající se Kristovy soupodstatnosti s Otcem jsou základem učení o Kristově královské vládě. Jejími plody jsou, řečeno slovy uvedené encykliky, „přiměřená svoboda, řád, klid, svornost a pokoj“. Papež určil za sváteční termín poslední říjnovou neděli, především s ohledem na následující slavnost Všech svatých, aby se, jak říká, „nahlas zvěstovala sláva toho, který triumfuje ve všech svatých a vyvolených“. Kristova sláva má tedy zazářit také na nás a na našich životech! Dnes však je tato slavnost zařazena na závěr liturgického roku. Tak více stojí v eschatologické souvislosti. Stává se tak jasnějším, že vyvýšený Pán a Král není pouze cílovým bodem liturgického roku, nýbrž našeho pozemského putování vůbec, „tentýž včera i dnes i na věky“ (Žid 13,8), „Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec“ (Zj 22,12). (Srov. A. Adam, Liturgický rok, Vyšehrad 1997, str. 170n).

1. ČTENÍ

Ve 34. kapitole Ezechiel vytýká pastýřům (králům a vůdcům izraelského národa), že se nestarali o svěřený lid. Na jejich místě se objeví pravý pastýř.

Ez 34,11-12.15-17 Tak praví Pán, Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvo­bodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase. Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek – praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě. Co se pak týká vás, moje stádo – tak praví Pán, Hospodin – budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly.“

ŽALM 23

Odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrá­dám, – dává mi prodlévat na svěžích pastvinách. Vodí mě k vodám, kde si mohu odpo­činout. – Občerstvuje mou duši, – vede mě po správných cestách – pro svoje jméno.Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš ole­jem, – má číše přetéká.Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.

2. ČTENÍ

V tomto textu Pavel dokazuje dvěma argumenty, jak pravda víry „Kristus z mrtvých vstal“ zahrnuje i naše vzkříšení: 1) je-li Kristus „prvotinou vzkříšení“, pak zřejmě bude následovat i vzkří­šení naše; 2) je-li Kristus vítězem nad smrtí, pak logicky bude i vítězem nad smrtí naší.

1 Kor 15,20-26.28 (Bratři a sestry!) Kristus vstal z mrt­vých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech možných knížat, mocností a sil. On totiž musí kralovat, „dokud mu Bůh nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám“. Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. A až mu bude všechno podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem.

EVANGELIUM

Chyba těch, kdo se ocitli „po levici“, nespočívala v tom, že by nepo­znali Krista v potřebných (ani ti „po pravici“ ho v nich nepoznali). Jejich chyba byla „elementárnější“: zavřeli své nitro a ruku před potřebnými. Na sklonku našeho života budeme souzeni podle lásky.

Mt 25,31-46 Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddě­lí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: ‘Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.’ Spravedliví mu na to řeknou: ‘Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?’ Král jim odpoví: ‘Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.’

Potom řekne i těm po levici: ‘Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě; byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.’ Tu mu na to řeknou také oni: ‘Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?’ On jim odpoví: ‘Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.’ A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“

K ZAMYŠLENÍ

Dnešní liturgie jakoby shrnuje obsah naší víry i našeho snažení a vše zaměřuje na Krista a na okamžik zmrt­výchvstání, oslavení. Podle slov svatého Pavla v jeho prvním listě Korinťanům bude ve zmrtvýchvstání, nebo jak on říká v povolání k životu, určitý pořádek: po Kristu vstanou i všichni ostatní – mučedník vstane k životu jako mučedník, učitel jako učitel, maminka nebo táta, osoba zasvěcená Bohu – každý bude oslaven natolik, nakolik byl a zů­stá­val věrný Bohu, nakolik se stal podobným Kristu. Milost, kterou jsme všichni obdrželi, je v nás zárodkem oslavení, láska, kterou jsme se snažili nebo nesnažili žít, se stane měřítkem naší věčné blaženosti. Na jedné straně tak v Ezechielově proroctví čteme o iniciativě Hospodina, hledajícího své stádo a pečujícího o ně, o jeho příkladné neustálé snaze zaměřené na naše dobro a na straně druhé slyšíme v Matoušově evangeliu, že před Kristem - soudcem budou zřetelně přítomny skutky naší mezilidské lásky nebo nelásky, které budou hodnoceny jako výraz našeho vztahu ke Kristu samotnému. Vždyť vše je na Krista zaměřeno.