16. 1. 2012 - 22. 1. 2012
motto týdne:
„Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.“
PONDĚLÍ 16.1. sv. Marcela I, papeže
1 Sam 15,16-23 Mk 2,18-22
Komentář: Mk 2,18-22
Ježíš není proti postu, ale proti držení se starého, když on přichází a nabízí věci nové – a to se týká i tebe.
ÚTERÝ 17.1. Památka sv. Antonína, opata
1 Sam 16,1-13 Mk 2,23-28
Komentář: Mk 2,23-28
Ježíš není proti dodržování přikázání, zvyklostí a nařízení, ale je proti stavění se nad lidskou svobodu, v které teprve je člověk schopen tyto příkazy dodržovat.
STŘEDA 18.1. Památka Panny Marie, Matky jednoty křesťanů
1 Sam 17,32-33.37.40-51 Mk 3,1-6
Komentář: Mk 3,1-6
Bůh není hlídačem přikázání a předpisů – tak jej vnímali farizeové – ale dárcem života, uzdravení a vysvobození…
ČTVRTEK 19.1. sv. Máriuse a Marty a jejich synové
1 Sam 18,6-9; 19,1-7 Mk 3,7-12
Komentář: Mk 3,7-12
Vyznej dnes svému Pánu: „Ty jsi Syn Boží“ a nech se jím uzdravit, nech si odpustit, otevři se proměně, nech se naplnit jeho Duchem…
PÁTEK 20.1. sv. Fabiána, papeže a mučedníka, sv. Šebestiána, mučedníka
1 Sam 24,3-21 Mk 3,13-19
Komentář: Mk 3,13-19
Ježíš vytváří ze svých následovníků společenství učedníků (aby byli s ním, aby je poslal…). I ty jsi zván žít svoji víru ve společenství. Jak to můžeš ve svém životě uskutečňovat?
SOBOTA 21.1. Památka sv. Anežky Římské, panny a mučednice
2 Sam 1,1-4.11-12.19.23-27 Mk 3,20-21
Komentář: Mk 3,20-21
Nepřijetí (tím spíše od blízkých) je jistě bolavé. Zvlášť když je to nepřijetí kvůli věcem dobrým, kvůli věcem Božím… Pros za lidi zklamané, odmítnuté…
3. neděle v mezidobí – cyklus B 22.1.2012
Dnešní nedělí vstupuje liturgie do souvislého čtení textů Markova evangelia. Protože je nejkratší ze všech evangelií, budeme ho prokládat některými texty z Janova evangelia (především v létě). Podstatnější ale je zahlédnout, že nás dnešní liturgie zve na cestu s Kristem: „Pojď za mnou!“ Především to znamená, že nás Bůh zahlédl, že o nás ví, že jsme vzácnými v jeho očích. Děkujme Bohu za možnost následovat ho a vyprosme sobě i druhým odvahu a sílu vydat se za ním.
1. ČTENÍ
Kniha Jonáš je koncipována jako literárně promyšlená novela. První scéna: Jonáš utíká před Hospodinem, klesá až na dno… Druhá scéna: Jonáš jde, i když nerad, do Ninive. Prochází jím pouze jeden den, ale Ninivští reagují. Jenže tohle právě Jonáš nechtěl. Jeho pohled na spravedlnost je jiný než Hospodinův.
Jon 3,1-5.10
Hospodin oslovil Jonáše: „Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam kázání, které ti ukládám.“ Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: „Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno!“ Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.
ŽALM 25
Odpověď: Ukaž mi své cesty, Hospodine!
Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, – na své milosrdenství, které trvá věčně. – Pamatuj na mě ve svém milosrdenství – pro svou dobrotivost, Hospodine! Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě.
2. ČTENÍ
První list Korinťanům je množstvím odpovědí na konkrétní nesourodé otázky položené Korinťany. Sedmá kapitola odpovídá na otázky manželství a celibátu. Liturgií užité verše ukazují na klíč k předporozumění, které bylo typické pro tehdejší křesťany: Pán brzy přijde, již žádné manželství a plození dětí není důležité. Čas ukázal, jak Pán myslel svůj „brzký“ příchod. Písmo se ale nemýlí! Výzva v 1 Kor 7 je stále aktuální: žijte, jako by věci tohoto světa měly zítra skončit.
1 Kor 7,29-31
Říkám, (bratři a sestry), toto: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Přiblížilo se Boží království, praví Pán; obraťte se a věřte evangeliu! Aleluja.
EVANGELIUM
Jsme na počátku Markova evangelia a začínáme číst o Ježíšově veřejném působení. Předně navazuje na cosi již rozběhnutého (Jan Křtitel, Starozákonní tradice, historická situace 1. st. n. l.). Za druhé: své působení spojuje Ježíš s konkrétními lidmi. Tedy napřed je povolal, aby následně mohli zažít jeho spásu.
Mk 1,14-20
Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“ Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.
K ZAMYŠLENÍ
Evangelium není jen záznamem o historických činech našeho Mistra. My sami se skrze Boží slovo stáváme účastnými oněch událostí. Tedy konkrétně MY jsme dnes znovupovoláni vyjít na cestu za Kristem. Na počátku evangelia apoštolové ještě nevědí, co všechno je čeká, co bude jejich posláním, co zažijí. Ani my v mnoha ohledech nevíme, co nás na cestě s Kristem čeká. To ale nesmí být důvod odmítnutí, váhání, … Jonáš z prvního čtení je příkladem učedníka, který slyší (!) Hospodinův hlas, ale nechce! Má svůj pohled na spravedlnost a ten se neshoduje s pohledem Božím. Toto nebezpečí je stále aktuální. Druhé čtení to vyjadřuje podobně, i když v jiném kontextu: jak snadno se člověk upne k věcem „tohoto světa“ a snadno ztratí z pohledu věčnost! Neznamená to rezignovat na konkrétní svět, ale žít s pohledem upřeným na Krista.
