TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
13. 2. 2012 - 19. 2. 2012
motto týdne:
„Cokoli děláte, všecko dělejte k Boží oslavě.“
PONDĚLÍ 13.2. sv. Kateřina de´Ricci, řeholnice
Jak 1,1-11 Mk 8,11-13
Komentář: Mk 8,11-13
Ani ty nepotřebuješ žádná znamení k tomu, aby ses obrátil a zřekl se svých hříchů, abys uvěřil Kristu a následoval jej v dnešním dni.
ÚTERÝ 14.2. sv. Valentin Římský
Jak 1,12-18 Mk 8,14-21
Komentář: Mk 8,14-21
I já mám odložit zbytečné starosti a upnout své zraky ke Kristu a k těm, se kterými se dnes setkám, pro kterém mám být svědkem Kristovy lásky.
STŘEDA 15.2. sv. Jiřina
Jak 1,19-27 Mk 8,22-26
Komentář: Mk 8,22-26
Spolu s nechápajícími, nevidícími a neslyšícími učedníky (viz včerejší úryvek) chce Ježíš uzdravit i mne, chce projasnit můj zrak a posilnit mne na cestě následování.
ČTVRTEK 16.2. sv. Juliána z Nikomedie
Jak 2,1-9 Mk 8,27-33
Komentář: Mk 8,27-33
Co v mém životě, v mé současné situaci znamená mít „na mysli věci božské“?
PÁTEK 17.2. sv. Alexia a druhů, řeholníků
Jak 2,14-24.26 Mk 8,34 – 9,1
Komentář: Mk 8,34 – 9,1
Jsem i dnes na cestě následování Krista? Co je mým křížem? Neutíkám před ním? Nevymýšlím si nějaké svoje vlastní (náhradní) kříže?
SOBOTA 18.2. sv. Simeon Jeruzalémský, Ježíšův bratranec
Jak 3,1-10 Mk 9,2-13
Komentář: Mk 9,2-13
K následování a k nesení kříže patří i setkání s oslnivou Boží mocí a slávou. Nech se občerstvit na své cestě a v důvěře kráčej dál…
7. neděle v mezidobí – cyklus B 19.2.2012
Dnešní neděle je doslova nabitá Božím přáním dát najevo svoji touhu po člověku. Jak jen to naznačit a ukázat, že o člověka stojí a že člověk není mimo jeho zájem. Bůh nás dnes volá, abychom nebyli lhostejní k jeho pohledu na nás. Touží, aby si člověk všimnul a pozitivně zareagoval. Nestačí jen naslouchat Božímu slovu, je třeba „sestoupit“ či skočit hlava nehlava před Boha (viz evangelium). A na oplátku Bůh na toto naše „vstoupení“ reaguje. Proměňuje místo naší bezmoci v místo radosti a pokoje.
1. ČTENÍ
Text 43. kapitoly knihy Izaiáš patří do okruhu tzv. deuteroizaiáše, který píše v babylonském zajetí, povzbuzuje Izraelity sklíčené pocitem vykořenění a ztráty kontaktu s Bohem. Hřích a lhostejnost Izraele jsou důvodem vyhnanství. Ale Bůh čistě ze své lásky, bez zásluh Izraele, odpouští a obnovuje vztah.
Iz 43,18-19.21-22.24b-25
Toto praví Hospodin: „Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte? Cestu vytvořím na poušti a řeky na neschůdných místech. Ten lid jsem stvořil pro sebe, bude hlásat mou chválu. Ty však jsi mě nevzýval, Jakube, ano, odporem ke mně jsi byl stižen, Izraeli! Ale unavoval jsi mě svými hříchy, obtěžoval jsi mě svými nepravostmi. A přece já, já jsem to, který vymazávám kvůli sobě tvé nepravosti, nevzpomenu na tvé hříchy.“
ŽALM 41
Odpověď: Uzdrav mě, Pane, zhřešil jsem proti tobě.
Blaze tomu, kdo si všímá chudáka a ubožáka, – za to ho vysvobodí Hospodin v nouzi. – Hospodin ho bude chránit, zachová ho naživu, – učiní ho šťastným na zemi, – nevydá ho zvůli jeho nepřátel. Hospodin mu pomůže na bolestném lůžku, – v nemoci sejme z něho veškerou slabost. – Volám: Hospodine, smiluj se nade mnou, – uzdrav mě, zhřešil jsem proti tobě. Mne však zachováš bez úhony, – navěky mě postavíš před svou tvář. – Požehnaný Hospodin, Bůh Izraele, – od věků až na věky!
2. ČTENÍ V textu vstupujeme do rozehrané diskuse, možná hádky, mezi Korinťany a Pavlem. Oni zřejmě vyčítají Pavlovi vedlejší úmysly v jeho misijní činnosti, Pavel se hájí. Krom této diskuse se zde ale objevuje zásadní sdělení: Bůh v Kristu řekl své definitivní Ano člověku. Pravý misionář se k tomu může jen připojit svým Amen.
2 Kor 1,18-22
(Bratři a sestry!) Bůh je věrný: když k vám mluvíme, neznamená to zároveň „ano“ i „ne“. Vždyť přece Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás hlásali – já totiž, Silván a Timotej – nebyl zároveň „ano“ i „ne“, u něho je pouze „ano“. Všechna Boží zaslíbení našla v něm svoje „ano“. Proto skrze něho voláme „amen“ k Boží slávě. Bůh upevňuje nás i vás, abychom byli vždycky spojeni s Kristem: posvětil nás, vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.
EVANGELIUM
Pokračujeme ve čtení začátku evangelia podle Marka. Ježíš nejprve potřebuje ukázat lidem, kdo je: On přináší radikální změnu vztahu Boha a člověka. Evangelium ukazuje příklad, jak skrze fyzické uzdravení vysvětluje Ježíš svoji moc nad hříchem-duchovní nemocí. Je to pro něj stejně jednoduché!
Mk 2,1-12
Když se Ježíš po několika dnech vrátil do Kafarnaa, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už nestačilo ani místo přede dveřmi, a on jim hlásal Boží slovo. Tu k němu přicházeli s ochrnulým, čtyři ho nesli. Pro množství lidí se s ním nemohli k němu dostat. Proto nad tím místem, kde byl Ježíš, odkryli střechu, udělali otvor a spustili dolů lehátko, na kterém ochrnulý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Seděli tam však někteří z učitelů Zákona a ve svém srdci uvažovali: „Jak může ten člověk tak mluvit? Vždyť se rouhá! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh.“ Ježíš hned svým duchem poznal, že tak u sebe uvažují, a řekl jim: „Proč tak ve svém srdci uvažujete? Co je snadnější – říci ochrnulému: ‘Odpouštějí se ti hříchy’, nebo říci: ‘Vstaň, vezmi své lehátko a choď?’ Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy“ – řekl ochrnulému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů!“ On vstal, ihned vzal lehátko a přede všemi odešel, takže všichni žasli, velebili Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“
K ZAMYŠLENÍ
Bůh vstupuje do světa. Není to bůh vzdálený, lhostejný či z dálky pozorující. Po celé dějiny Bůh hledá způsob, jak člověka oslovit a uvést ho na správnou cestu. Tedy není to ani otázka změny Božího jednání až v době Nového zákona. Ale právě v Kristu je Boží Ano k člověku nejintenzivnější a nejlépe viditelné. Zaslíbení ze 43. kapitoly knihy Izaiáš dostává v Ježíši zcela konkrétní podobu. Zde je Bůh „kvůli sobě“ odpouštějící, sklánějící se k člověku (začátek Iz 43), tady zní Ježíšovo: „Vstaň, vezmi své lože a jdi…“ Jak nejjednodušeji sdělit nevěřícím venkovanům, kam zasahuje Boží touha uzdravit lidskou bezmoc a učinit ji schopnou jednat? Lehátko – znamení či místo naší nemoci – se proměňuje v symbol zdraví, života a akceschopnosti.
