TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
30. 7. 2012 - 5. 8. 2012
motto týdne:
„Kdo dává, dostává, přijme stokrát více.“
PONDĚLÍ 30.7. sv. Petra Chryzologa, biskupa a učitele církve
Jer 13,1-11 Mt 13,31-35
Komentář: Jer 13,1-11
I mne si Hospodin připoutal k sobě, abych patřil k jeho lidu, abych byl jeho „jménem, chválou a slávou“. Jak to dnes mohu uskutečňovat, jak o tom dnes budu svědčit lidem kolem sebe?
ÚTERÝ 31.7. Památka sv. Ignáce z Loyoly, kněze
Jer 14,17-22 Mt 13,36-43
Komentář: Jer 14,17-22
Připoj se ke kající modlitbě Jeremiášově, uznej hříchy své i svého lidu, svého společenství a pros o pomoc, pros o to, abyste ty i tvá církev, tvůj lid obstáli v tomto světě a dostáli svému úkolu.
STŘEDA 1.8. Památka sv. Alfonsa z Liguori, biskupa
Jer 15,10.16-21 Mt 13,44-46
Komentář: Jer 15,10.16-21
Děkuji ti, Pane, za tvé slovo, děkuji, že i pro mne jsi pokrmem, radostí a potěšením srdce. Vždyť „mám tvé jméno, Hospodine, Bože zástupů!“
ČTVRTEK 2.8. Panny Marie Andělské z Porciunkule
Jer 18,1-6 Mt 13,47-53
Komentář: Jer 18,1-6
Být v Boží ruce neznamená obávat se, že si se mnou bude Bůh dělat, co se mu zachce. Znamená to jistotu, že mne stvořil jedinečným způsobem, že do mne vložil svá obdarování, že mne posílá a že je se mnou!
PÁTEK 3.8. blah. Augustina Kazotic
Jer 26,1-9 Mt 13,54-58
Komentář: Jer 26,1-9
Přesvědčení kněží a lidu o tom, že Bůh bude ochraňovat místo svého přebývání, je falešné. Nejde se spoléhat na prázdná slova a zvykové skutky, ale na živý a osobní vztah k Hospodinu, který je předpokladem proměny mého života.
SOBOTA 4.8. Památka sv. Jana Marie Vianneye, kněze
Jer 26,11-16.24 Mt 14,1-12
Komentář: Jer 26,11-16.24
Jeremiáš se spoléhá na Hospodina a je ochoten jít proti všeobecnému přesvědčení, proti většině, nikoli ze své povýšenosti, z touhy být originální, ale protože jej Hospodin poslal, protože je poslušný vůči Hospodinu, jeho slovu.
18. neděle v mezidobí – cyklus B 5.8.2012
Dnešní evangelní úryvek otevírá text 6. kapitoly Janova evangelia, kde se mluví o „chlebu života“. Po několik nedělí budeme tomuto textu naslouchat a sledovat diskusi, která bude mít řadu rovin. Nejdříve se ale zastavíme u základní události naší víry, totiž u Boží záchrany, a na příběhu o vyjití z Egypta si uvědomíme, že i zde víra hraje klíčovou roli. A ještě jedno téma by bylo dobré postřehnout: ve druhém čtení nahlédneme do textu, který vzniká jako určitá úvaha o životě uvnitř křesťanského společenství. Ale vždyť právě v takovém společenství slavíme eucharistii! Propojme tedy téma eucharistie, společenství, víry a modleme se, aby tato témata nalezla svoji plnost v naší farnosti a v našich vlastních životech.
1. ČTENÍ
Kniha Exodus vypráví o vyjití Izraele z egyptského otroctví (před rokem 1200 př. n. l.). V předchozí kapitole zní vítězná píseň o přechodu Rudého moře. A hned vzápětí Izrael pochybuje. A Bůh jejich pochybnost obrátí v požehnání, ba dokonce tak předznamená mnohem větší dar – eucharistii.
Ex 16,2-4.12-15
Celé společenství synů Izraele reptalo na poušti proti Mojžíšovi a Árónovi. Synové Izraele jim řekli: „Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme seděli u hrnců masa a jedli chléb dosyta. Vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste umořili celé shromáždění hladem!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, jako déšť vám sešlu chléb z nebe. Lidé vyjdou a každý den si nasbírají dávku na den. Chci je zkoušet, zda půjdou v mém zákoně, nebo ne. Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim toto: K večeru budete jíst maso a zrána se nasytíte chlebem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh.“ Když nastal večer, přilétly křepelky a pokryly celý tábor. Zrána padla rosa na tábor kolem dokola. Pokrývka z rosy se rozplynula, a hle – na povrchu pouště bylo cosi drobného, šupinatého, jemného jako jíní na zemi. Když to synové Izraele viděli, ptali se navzájem: „Co je to?“ – neboť nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám Hospodin dává k jídlu.“
ŽALM 78
V Žalmu 78 žalmista nejen vzpomíná, ale také ukazuje Boží jednání na konkrétních událostech exodu. Mimo jiné vzpomíná i na manu. Zkusme tuto modlitbu rozvinout a chválit Pána za všechny okamžiky, kdy jsme i my zažili velké věci s Bohem, zvláště v eucharistii.
Odpověď: Nebeský pokrm dal jim Hospodin.
Co jsme slyšeli a poznali, – co nám otcové vyprávěli, – příštímu pokolení budeme vypravovat – slavné Hospodinovy činy i jeho moc. Poručil mrakům nahoře – a otevřel brány nebes, – seslal na ně déšť many, aby se najedli, – a dal jim nebeský pokrm. Člověk jedl chléb silných, – pokrm jim poslal do sytosti. – Přivedl je do své svaté země, – k horám, které získala jeho pravice.
2. ČTENÍ
Ef 4 je kapitola věnovaná životu ve společenství. Pavel zná realitu a nekreslí žádný naivní obraz. Naopak! Snaží se přivézt čtenáře, kteří donedávna žili pohanskými mravy, k plnému rozhodnutí pro Boha, a tedy zřeknutí se pohanských praktik. Co pro nás osobně znamená „obléci nového člověka“?
Ef 4,17.20-24
Bratři! Říkám vám a zapřísahám vás ve jménu Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné. Takhle jste se tomu přece o Kristu neučili! Vy jste přece o něm slyšeli a jako křesťané jste byli poučeni podle pravdy, která je v Ježíšovi, že máte odložit starého člověka s dřívějšími způsoby života, který je chtivý rozkoší a žene se do zkázy. Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svatý.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst. Aleluja.
EVANGELIUM
V 6. kapitole se otevře velké téma „chleba života“. V první části kapitoly se vypráví o nasycení pěti tisíc. Lidé viděli zázrak a jsou fascinováni. A právě to otevře diskusi, kterou budeme sledovat po několik nedělí! Tématem bude víra a „nová mana“, kterou je sám Kristus.
Jan 6,24-35
Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou na břehu, nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: „Mistře, kdy jsi sem přijel?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí.“ Zeptali se ho: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“ Řekli mu: „Jaké tedy ty děláš znamení, abychom ho viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‘Chléb z nebe jim dal jíst.’“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ Prosili ho tedy: „Pane, dávej nám ten chléb pořád.“ Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“
K ZAMYŠLENÍ
Uprostřed prázdnin se církev znovu vrací k důležitému tématu eucharistie skrze 6. kapitolu Janova evangelia. Mana je silným předobrazem eucharistie: především je to skutečný pokrm, který Izrael zachránil před smrtí hlady, podobně jako je eucharistie reálný a nikoli jen symbolický pokrm. Ale manu také Izraelité dostávají jako znamení, že Bůh posiluje člověka v jeho nouzi a umí ji řešit, podobně jako je eucharistie skutečnou posilou a nikoli jen jakousi odměnou pro „hodné“. Navíc mana je „chléb“, který si sami nevyrábějí, podobně jako Ježíšova oběť je zcela zdarma nabídnuta, abychom ji přijali. A tak lze v úvahách pokračovat a nacházet řadu paralel… Nechme se dnes inspirovat těmito obrazy, ale zkusme nejen rozvířit fantazii, ale především posílit víru. Vždyť právě k tomu Ježíš posluchače vede!
