31. 12. 2012 - 6. 1. 2013
motto týdne:
„ Kdo ctí otce, usmiřuje své hříchy,
kdo si váží matky, jako by sbíral poklady.“
PONDĚLÍ 31. 12.
1 Jan 2,18-21
Jan 1,1-18
Komentář: 1 Jan 2,18-21
Jsou tu poslední hodiny roku, kterým tě provázel Svatý svým Duchem – vzdej mu chválu, předlož před něj celý tento rok a děkuj za všechny milosti, za jeho péči a doprovázení.
ÚTERÝ 1. 1. Slavnost Matky Boží, Panny Marie
Nm 6,22-27; Gal 4,4-7
Lk 2,16-21
Komentář: Gal 4,4-7
V důvěře jako syn či dcera, v Duchu přebývajícím v tvém srdci veleb svého Otce a vydej se na cestu novým rokem...
STŘEDA 2. 1.
1 Jan 2,22-28
Jan 1,19-28
Komentář: 1 Jan 2,22-28
„Zůstávejte v něm, jak jste o tom byli poučeni.“ Zůstávat neznamená ustrnout či zakopat se na svých pozicích, ale v radostné důvěře „přebývat“ v Boží blízkosti a nechat se vést a poslat všude tam, kam mne Duch povede.
ČTVRTEK 3. 1.
1 Jan 2,29 – 3,6
Jan 1,29-34
Komentář: 1 Jan 2,29 – 3,6
Uvědom si znovu, v koho skládáš svou naději, z koho ses narodil, „jak velikou lásku nám Otec projevil“, a proměňuj podle toho svůj život.
PÁTEK 4. 1.
1 Jan 3,7-10
Jan 1,35-42
Komentář: 1 Jan 3,7-10
Jako narozený z Boha usiluj dnes o to, abys žil spravedlivě a miloval svého bratra či svoji sestru.
SOBOTA 5. 1.
1 Jan 3,11-21
Jan 1,43-51
Komentář: 1 Jan 3,11-21
„Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život…“ Pros Pána o otevřené srdce k potřebám svých bratří a sester, nech se jím vést a jednej („nemilujme jen slovem, ale činem!“).
Slavnost Zjevení Páně – cyklus C 6.1.2013
Církev dnes slaví zvláštní slavnost. V dějinách liturgie měla stejný, ba dokonce větší význam než slavnost narození Ježíše. Připomínají se zde tři zásadní události. Předně je to zjevení, resp. jakési představení Ježíše pohanským národům. Za druhé je to událost křtu Páně, který ovšem v současné liturgii má zvláštní svátek (oslavíme jej příští neděli) a zároveň první Ježíšův zázrak v Káně Galilejské (v současném liturgickém kalendáři se zvláště zdůrazní za čtrnáct dní o 2. neděli v mezidobí). Tyto tradiční významy mají jedno společné: umožňují poznání Ježíše a to nejen Židům a učedníkům, ale všem, kdo přicházejí s otevřeností. A o to právě jde i dnes. Připojit se jakoby k mudrcům, kteří putují možná z velké dálky, a spolu s nimi se Kristu poklonit – uznat, že je slíbený Zachránce.
1. ČTENÍ
Tento text patří do „trito-izaiášovské“ části této knihy. Vznikl snad po roce 538 př. Kr. Již od kapitoly 59 zní ujištění o Boží moci, která není krátká na záchranu. Náš text je proroctvím, které Lukáš nepřímo využívá ve svém evangeliu k dokreslení hodnověrnosti právě přicházejícího mesiáše – Krista. Všimněme si, že ti, kdo přicházejí, jsou i pohané! Sába, Midjan, Efa jsou pohanské země, i když jejich přesné umístění je obtížné identifikovat.
Iz 60,1-6
Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahalí zemi a temnota národy, nad tebou však zazáří Hospodin, jeho velebnost se zjeví nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcery. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, poklady národů přijdou k tobě. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu chválu.
ŽALM 72
Jde zřejmě o žalm, který sloužil při intronizaci krále. I zde se podobně jako v 1. čtení vzpomíná na krále, kteří přinesou své dary. Tento žalm se v Kristu naplnil. Pro nás je však i modlitbou, která se na nás může nyní naplnit. Prosíme, aby Bůh učinil Ježíše králem našich životů.
Odpověď: Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy.
Bože, svěř králi svou pravomoc, – svou spravedlnost královskému synu. – Ať vládne tvému lidu spravedlivě, – nestranně tvým ubohým. V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, – dokud nezanikne luna. – Bude vládnout od moře k moři, – od Řeky až do končin země. Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, – králové Arábie a Sáby zaplatí daně. – Všichni králové se mu budou klanět, – všechny národy mu budou sloužit. On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, – ubožáka, jehož se nikdo neujímá. – Smiluje se nad nuzným a chudým, – zachrání ubožákům život.
2. ČTENÍ
Svatý Pavel touží povzbudit posluchače – pohany. Proto jim předává tajemství, které sám přijal: pohané jsou „údy“ stejného těla, mají stejný podíl na spáse jako Židé. To je zásadní zvěst i pro nás.
Ef 3,2-3a.5-6
Bratři! Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. V dřívějších pokoleních to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Viděli jsme jeho hvězdu na východě a přišli jsme se poklonit Pánu. Aleluja.
EVANGELIUM
Příběh není ani tak poetickým zobrazením, jako náznakem zásadní zvěsti Matoušova evangelia: Izrael měl poznat narození narozeného mesiáše a přivítat ho s velkou oslavou. Ale místo Izraele poznali Zachránce pohané (Herodes byl totiž pohan). Sedm sloves charakterizuje proces poznání a přijetí (zaradovali se, vstoupili…), kterým pohané prošli, když mesiáše nalezli.
Mt 2,1-12
Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.“ Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: „V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: ‘A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.’“ Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“ Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle – hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.
K ZAMYŠLENÍ
Je zvláštní, že mudrci z východu se vydají na dlouhou cestu za nejistou hvězdou, protože mají naději na setkání s Králem Králů. Ale lidé, kteří jsou jen kousek od Betléma (do Jeruzaléma je to asi 7 km), nic netuší. Ba co více, když se dozví zprávu o narození Ježíše, uleknou se. Matouš zde otevírá důležité téma: Ježíš je mesiášem pro všechny národy, které jsou pozvány k účasti na záchraně. A naopak, ti, kdo odmítli, nepoznají nic a záchrana je tak míjí. Připomeňme si ještě zvyk světit křídu, vodu a kadidlo. Podobně jako kdysi Izraelité v Egyptě označili veřeje svých domů, i my si značíme své domy C+M+B (první písmena věty Christus mansionem benedicat, tedy „Ať Kristus žehná tomuto domu“) a zároveň kropíme svůj domov požehnanou vodou připomínající křest. Kadidlo bylo podobně jako voda znamením posvěcení a očištění, ale i modlitby, která stoupá k Bohu.
