5. 8. 2013 - 11. 8. 2013
motto týdne:
„Chraňte se před každou chamtivostí.“
PONDĚLÍ 5.8. Posvěcení římské baziliky Panny Marie
Nm 11,4b-15
Mt 14,13-21
Komentář: Mt 14,13-21
Ježíš, toužící být sám a „zpracovat“ zprávu o smrti Jana Křtitele, má soucit s nemocnými a potřebnými. K nim se mohu zařadit i já, nechat se jím uzdravit, nechat se nasytit...
ÚTERÝ 6.8. svátek Proměnění Páně
Dan 7,9-10.13-14 nebo 2 Petr 1,16-19
Lk 9,28b-36
Komentář: 2 Petr 1,16-19
I ty si udržuj a připomínej ve svém srdci svá setkání s Kristem, ať ti „svítí v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka ti nevzejde v srdci“.
STŘEDA 7.8. sv. Kajetána, sv. Sixta II. a druhů
Nm 13,1-2a.25 – 14,1.26-29.34-35
Mt 15,21-28
Komentář: Mt 15,21-28
Jak bych se zachoval v situaci takového odmítnutí, ponížení? Kananejská žena dobře věděla, kým Ježíš je, že jí může pomoci, a tak vytrvala ve svých prosbách.
ČTVRTEK 8.8. sv. Dominika
Nm 20,1-13
Mt 16,13-23
Komentář: Mt 16,13-23
Mít na mysli věci božské – ne lidské. Vzít vážně ve svém životě Ježíšovu cestu, která vede přes kříž a „neúspěch“...
PÁTEK 9.8. svátek sv. Terezie Benedikty od Kříže
Oz 2,16b.17b.21-22
Mt 25,1-13
Komentář: Mt 25,1-13
Být prozíravý jako oněch pět panen. Být připravený na setkání s Kristem v každém okamžiku. Právě dnes může přijít, právě dnes se se mnou chce setkat...
SOBOTA 10.8. svátek sv. Vavřince
2 Kor 9,6-10
Jan 12,24-26
Komentář: Jan 12,24-26
I když mi to nemusí být příjemné, následování Krista znamená také nechat se použít – dát se do služby (padnout do země) a umírat sobě, ztrácet... Pak jako Kristův služebník, následuji svého Pána.
19. neděle v mezidobí – cyklus C 11.8.2013
Ježíš v evangeliu dál pokračuje v tématu závislosti na majetku, jak jsme ho již zaznamenali minulou neděli, ale posune důraz na otázku spolehnutí se na Boha. Tento důraz objevíme i v prvním čtení, které obdivuje ochotu spolehnout se na Boha u dávných předků Izraele. Druhé čtení otevře list Židům a také zde potkáme téma víry.
1. ČTENÍ
Kniha Moudrosti patří mezi nejmladší texty Starého zákona. V závěrečné části opakuje události vyjití z Egypta, které nastaly 1000 let před vznikem knihy. Izraelci (text je označuje jako „děti“) se spolehli na Boží zaslíbení a obětovali beránky na příkaz Hospodina jako znamení záchrany. A to je zachránilo.
Mdr 18,6-9
Ta noc, v níž byli pobiti prvorozenci Egypťanů, byla napřed oznámena našim otcům, aby byli dobré mysli, když bezpečně poznají, jakým přísahám uvěřili. Pak tvůj lid už očekával záchranu spravedlivých a zkázu nepřátel. Neboť čím jsi trestal protivníky, tím jsi oslavil nás, když jsi nás povolal. Vždyť skrytě obětovaly zbožné děti dobrých rodičů a svorně si uložily božský zákon, že svatí budou mít stejný podíl na stejných dobrech i stejných nebezpečích, když předtím zazpívali chvalozpěvy otců.
ŽALM 33
Spolehnutí se na Boha přináší bezpečí. Připojme se k žalmistovi a modleme se za odvahu a sílu důvěřovat našemu Bohu.
Odpověď: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.
Radujte se, spravedliví, z Hospodina, – sluší se, aby ho dobří chválili. – Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin, – blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu. Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.
2. ČTENÍ
Čtyři neděle se budeme věnovat 11. a 12. kapitole listu Židům, který je velkým povzbuzením k vytrvalosti, ale i teologickým výkladem Kristova kněžství (kap. 5 – 10). V závěru listu od 11. kapitoly začíná praktická část podtrhující význam víry pro naši záchranu. Náš text je skvělou definicí víry podloženou následnými příklady z historie Izraele.
Žid 11,1-2.8-19
Bratři! Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme. Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly. Protože Abrahám věřil, uposlechl Boží výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. Víra ho vedla k tomu, aby se usadil v zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu, podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo dědictvím stejného příslibu. Čekal totiž na město s pevnými základy, které sám Bůh vystaví a založí. I neplodná Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Tito všichni umírali s vírou, i když se nedočkali toho, co bylo slíbeno: jen zdáli to viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci. Když tak mluvili, dávali tím najevo, že pravou vlast teprve hledají. Kdyby měli na mysli tu, z které se odstěhovali, měli by přece dost času se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší vlasti, totiž nebeské. Proto se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem a připravil jim město. Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: ‘Od Izáka budeš mít potomky.’ On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Bděte a buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Aleluja.
EVANGELIUM
Když Ježíš ve 12. kapitole Lukášova evangelia začal mluvit o následování, otázal se ho kdosi na majetek a Ježíš rozvinul tuto otázku do známého „Nestarejte se… Hledejte nejprve Boží království a ostatní vám bude přidáno“. Na to navazuje náš text. Ježíš posune téma až k eschatologickým otázkám.
Lk 12,32-48
Ježíš řekl svým učedníkům: „Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království. Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ Petr se ho zeptal: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: ‘Můj pán hned tak nepřijde,’ a začal tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.“
K ZAMYŠLENÍ
Všimněme si Ježíšova povzbuzení. Jako by zahlédl úlek v očích učedníků, když jim říkal ono „nestarejte se“ (Lk 12,22). Je zřejmé, že všechno rozdat není pobídkou k nezodpovědnosti. Ježíš ale směřuje k odvaze spolehnout se na Boha. To je pro mnohé z nás opravdu těžké. Znovu a znovu se obáváme, že nás Bůh nepodrží, opustí nebo dokonce pochybujeme o něm vůbec. Ve víře však jde o všechno, vždyť se jedná o věčnost! Dokážeme Bohu uvěřit a spolehnout se na něj?
