TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
2. 9. 2013 - 8. 9. 2013
motto týdne:
„Kdo se povyšuje, bude ponížen.“
PONDĚLÍ 2.9. sv. Justa, biskupa
1 Sol 4,13-18
Lk 4,16-30
Komentář: Lk 4,16-30
I ty jsi pozván, abys spolu s Ježíšem přinášel „chudým radostnou zvěst …“. Jak toto pozvání – tuto výzvu budu uskutečňovat?
ÚTERÝ 3.9. Památka sv. Řehoře Velikého, papeže a učitele církve
1 Sol 5,1-6.9-11
Lk 4,31-37
Komentář: Lk 4,31-37
I já jistě dobře vím, kdo je Ježíš Nazaretský: „Svatý Boží“. Chovám se tak k němu, chovám se podle svého poznání? Mám v úctě a vážnosti jeho slova? Naplňuji je?
STŘEDA 4.9. sv. Mojžíše, proroka - vůdce starozákonního lidu
Kol 1,1-8
Lk 4,38-44
Komentář: Lk 4,38-44
Připomeň si uzdravení, která přinesl Ježíš do tvého života. A i dnes na ně nezapomínej odpovídat – svojí vděčností i svojí službou…
ČTVRTEK 5.9. blah. Terezy z Kalkaty, zakladatelky kongregace
Kol 1,9-14
Lk 5,1-11
Komentář: Lk 5,1-11
Jak bych asi jednal, kdyby mi někdo chtěl radit v oboru, kde jsem doma, v oblasti, které dobře rozumím? Kristus mne chce vyvádět z mých zajetých kolejí, má pro mne mnohem více, než si jsem schopen představit (i tam, kde tomu tak dobře rozumím).
PÁTEK 6.9. blah. Michala Jana Czartoryskeho, mučedníka
Kol 1,15-20
Lk 5,33-39
Komentář: Lk 5,33-39
Má zajetost ve starých kolejích, v dlouholetých zvycích, způsobech zbožnosti i jednání mi zabraňuje růst v poznání Krista, v prohlubování mé víry a v žití i hlásání jeho království.
SOBOTA 7.9. sv. Melichara Grodeckého, kněze a mučedníka
Kol 1,21-23
Lk 6,1-5
Komentář: Lk 6,1-5
Je pro mne neděle místem svobody, kdy nejen nemusím pracovat, ale kdy mohu být (a jsem) se svým Pánem a se svými blízkými?
23. neděle v mezidobí – cyklus C 8.9.2013
V mnoha situacích života člověk váhá a neví si rady. A tak se můžeme právě tuto neděli zastavit nad otázkou správné volby. První čtení je úryvkem prosby o moudrost. Druhé čtení je ukázkou přímluvy sv. Pavla za správné rozhodnutí ve velice vážné věci. A v evangeliu Ježíš nešetří posluchače. Příslovečně jim nalije čistého vína, když se dostane k otázce rozhodování.
1. ČTENÍ
Kniha vznikla v 1. stol. př. Kr. a je filosoficko-teologickým pojednáním o moudrosti. Autor jde tak daleko, že pojme moudrost jako zosobněnou Boží sílu, která činí z lidí Boží přátele (Mdr 7,27). Devátá kapitola je nádhernou modlitbou, chválou moudrosti i prosbou o ni.
Mdr 9,13-18
Kdo z lidí může poznat Boží úmysly, kdo pochopí, co chce Pán? Myšlenky smrtelníků jsou totiž nejisté a naše záměry vratké. Vždyť porušitelné tělo duši zatěžuje a pozemský příbytek utlačuje mysl plnou starostí. S námahou luštíme smysl pozemských věcí, nesnadno nalézáme to, co je nejvšednější. Kdo může vyzkoumat to, co je v nebi? Kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z výšin neposlal svého svatého ducha? A tak se upravilo chování těch, kdo jsou na zemi, lidé se naučili, co je ti milé, a moudrostí se zachránili.
ŽALM 90
Je tento žalm rozjímáním, úvahou, nebo modlitbou? Žalmy nás učí, jak je modlitba široký prostor. Připojíme se k žalmistově rozjímání?
Odpověď: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!
Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach – a pravíš: „Vraťte se, smrtelníci!“ – Neboť tisíc let je v tvých očích – jako včerejší den, který minul, – a jako noční hlídka. Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, – podobají se pučící trávě: – Zrána kvete a bují, – večer je skosena a vadne. Nauč nás počítat naše dny, – ať dojdeme k moudrosti srdce. – Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? – Slituj se nad svými služebníky! Nasyť nás brzy svou slitovností, – ať jásáme a radujeme se po celý život! – Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, – dej zdar práci našich rukou, – dej zdar práci našich rukou!
2. ČTENÍ
Nejkratší list Nového zákona je Pavlovou přímluvou za zběhlého otroka Onezima, který nyní uvěřil v Krista. Pavel prosí jeho pána Filemona, aby ho přijal zpět do služby a netrestal ho za jeho čin. Jde o praktickou ukázku, jak přijetí evangelia proměňuje vztahy.
Flm 9b-10.12-17
Mluví to Pavel, stařec, a nyní vězeň pro Krista Ježíše. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život tady v žaláři, Onezima. Posílám ti ho nazpátek, přijmi ho, jako by to bylo moje vlastní srdce. Nejraději bych si ho nechal u sebe, aby mi sloužil místo tebe tady ve vězení, které snáším pro hlásání evangelia. Ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého souhlasu, aby tvůj dobrý skutek nevypadal jako vynucený, nýbrž byl dobrovolný. Vždyť snad proto ti byl vzat na čas, abys ho dostal nazpátek navždycky, ne už jako otroka, ale jako něco více než otroka: jako drahého bratra. Když i mně je tolik milý, jak teprve tobě, jako člověk i jako křesťan. Jsi-li tedy přesvědčen, že já a ty patříme k sobě, přijmi ho, jako bych to byl já sám.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Jasnou tvář ukaž svému služebníku a nauč mě svým příkazům! Aleluja.
EVANGELIUM
Náš úryvek navazuje na vyprávění o hostině, kde si farizeové volili přední místa, a také na podobenství o hostině, z níž se kvůli koupi nového pole či svatbě pozvaní omlouvají. Na to naráží Ježíš, když vyslovuje bezpodmínečnost následování. Nejde o to vážit, zda máme či nemáme na cestu za Kristem. Jde o rozhodnutí, které není polovičaté.
Lk 14,25-33
Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: „Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano i sám sebe – až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by to viděli, a říkali by: ‘Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.’ Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci vojáků utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý král ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“
K ZAMYŠLENÍ
Rozhodnout se je často obtížné, zvláště pro některé povahy. Ježíš v evangeliu nesnižuje vážnost takového procesu. Ale poukazuje na jedno velké nebezpečí – polovičatost. Možná se v dnešní době setkáme s jiným problémem: strachem rozhodnout se vůbec. Mnozí léta odkládají zásadní životní rozhodnutí, až je pozdě. Evangelium mluví samozřejmě o následování Krista. Všimněme si však, jak v textu probleskuje důraz na přijetí našeho osobního života, i když to je někdy těžké. Ježíš nepřidává žádná další břemena, ale vyzývá, abychom přijali vlastní život a v něm se rozhodli pro cestu za Bohem. V tomto smyslu nejde stavět věž svého následování Krista jen trochu či napůl. Taková „bitva“ by byla předem odsouzena k prohře.
