28. 10. 2013 - 3. 11. 2013
motto týdne:
„Modlitba chudého proniká oblaka.“
PONDĚLÍ 28.10. svátek sv. Šimona a Judy
Ef 2,19-22
Lk 6,12-19
Komentář: Ef 2,19-22
Spolu s apoštoly, jejichž svátek dnes slavíme, jsi členem Boží rodiny, máš zde své nezastupitelné místo (tak jako ostatní), svá práva i povinností. A Kristus tě, spolu s tvými bratry a sestrami, buduje působením Ducha – i dnes, právě teď.
ÚTERÝ 29.10. blah. Marie Restituty Kafkové, panny a mučednice
Řím 8,18-25
Lk 13,18-21
Komentář: Lk 13,18-21
I v tobě roste Boží království. Neroste z tvé moci, ale z moci Boží. A zároveň je samozřejmě jeho růst závislý i na tobě – jak moc je necháš kvasit ve svém životě, jak moc je necháš růst...
STŘEDA 30.10. blah. Angela de Acrio, kněze OFMCap
Řím 8,26-30
Lk 13,22-30
Komentář: Lk 13,22-30
Pouze formální, povrchní vztah ke Kristu (vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás) není cestou do Božího království. Ta vede přes rozhodnutí vstoupit úzkými dveřmi a přes každodenní naplňování tohoto rozhodnutí.
ČTVRTEK 31.10. sv. Wolfganga, biskupa
Řím 8,31b-39
Lk 13,31-35
Komentář: Lk 13,31-35
Ježíš, věrný svému poslání a pokračující na své cestě, je pro mne pozváním k vytrvalosti a věrnosti na cestě mé.
PÁTEK 1.11. slavnost Všech svatých
Zj 7,2-4.9-14
1 Jan 3,1-3; Mt 5,1-12a
Komentář: Zj 7,2-4.9-14
I ty vyznej, spolu s velikým zástupem, který by nikdo nespočítal: „Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!“ A s anděly, starci a bytostmi volej: „Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky! Amen.“
SOBOTA 2.11. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé
2 Mak 12,43-46
Řím 5,5-11; Lk 23,33.39-43
Komentář: 2 Mak 12,43-46
Modli se dnes za své blízké, kteří již zemřeli. Vyjádři svou vděčnost za vše, čím tě v tvém životě obdarovali, vyjádři svou lítost za to, co nebylo z tvé strany dobré vůči nim, dej jim své odpuštění za vše, co nebyli schopni ti dát nebo čím se proti tobě provinili.
31. neděle v mezidobí – cyklus C 3. 11. 2013
S koncem blížícího se liturgického roku bychom chtěli rekapitulovat vše, co jsme objevili a poznali. Evangelium toto shrnutí nabídne v podobě posledního příběhu před vjezdem Ježíše do Jeruzaléma. První čtení předloží Boží pohled na stvoření. Druhé čtení otevře téma apokalypsy a bude se obracet ke všem, kdo konec světa očekávají každým dnem...
1. ČTENÍ
Nejmladší kniha Starého zákona uvažuje o nesmyslnosti uctívání cizích božstev. V hlubokém vyznání víry v Hospodina vyjadřuje Starý zákon, jak vidí vztah Boha ke stvoření.
Mdr 11,22 – 12,2
Pane, celý svět je před tebou jako prášek na vahách, jako kapka rosy, která zrána padá na zem. Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání. Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to. Jak by něco mohlo trvat, kdybys to nechtěl, nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k bytí? Ale ty máš na všechno ohled, poněvadž je to tvé, vládce, milující život, neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem. Proto zbloudilé trestáš ponenáhlu a napomínáš tím, že jim vyčítáš to, čím hřešili, aby zbaveni své špatnosti věřili v tebe, Pane.
ŽALM 145
I my jsme dílo Boží, kterému vtiskl dech. Připojme se k chvalozpěvu celého stvoření.
Odpověď: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi.
Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, – budu velebit tvé jméno po všechny věky. – Každý den tě budu velebit – a chválit tvé jméno po všechny věky. Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory. Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí! – Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle. Věrný je Hospodin ve všech svých slibech – a svatý ve všech svých činech. – Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, – a pozvedá všechny sklíčené.
2. ČTENÍ
Po tři týdny budeme číst z druhého listu Soluňanům (též Tesalonickým). Vznikl zřejmě v pozdním období Nového zákona a důvodem napsání byla řada nejasností kolem druhého příchodu Pána. Křesťané očekávali Krista velmi záhy, a to se ukázalo jako omyl.
2 Sol 1,11 – 2,2
Bratři! Bez přestání se za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy budete oslaveni skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista. Pokud jde o dobu, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy se my u něho shromáždíme, prosíme vás: nenechte si tak snadno poplést hlavu, či se dokonce polekat nějakým proroctvím nebo listem prý od nás poslaným, jako by ten den Páně měl už nastat.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život. Aleluja.
EVANGELIUM
Dnešnímu textu předcházela vyprávění o příchodu člověka, o vytrvalosti, pokoře a bohatém mládenci. Nyní přišly dva burcující příklady: uzdravení slepého u Jericha a Zacheus. Řecké slovo „zéteo“ znamená „hledat“ a originál ho užívá jak ve vyjádření Zachea, že „by rád uviděl“, tak ve slovech o Synu člověka, který „přišel hledat, co zahynulo“.
Lk 19,1-10
Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby ho uviděl, protože tudy měl procházet. Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: „Vešel jako host k hříšníkovi!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo.“
K ZAMYŠLENÍ
Představa scény setkání Zachea s Ježíšem vyvolává mnoho úsměvů. Malý, možná obtloustlý muž lezoucí na strom, jehož následné odhalení bylo s jistotou komické a trapné. Skoro by se zachtělo zvolat: „Zaslouží si to.“ Ale Pánova reakce ukazuje zcela jinam. Zacheova touha po setkání s Ježíšem riskuje všechno. A právě proto zakusí záchranu, odpuštění, ale především se setká s živým Bohem. Ostatní kolemstojící se možná pobavili, ovšem nepoznali víc. Otázkou zůstává, kde v této scéně stojíme my.
