4. 11. 2013 - 10. 11. 2013
motto týdne:
„Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých.“
PONDĚLÍ 4.11. Památka sv. Karla Boromejského, biskupa
Řím 11,29-36
Lk 14,12-14
Komentář: Lk 14,12-14
Vypočítavost nesmí být motivem mého jednání, mojí pomoci lidem kolem mne. Motivem musí být láska, která dává zadarmo – vždyť „zadarmo jste dostali, ...“. (Mt 10,8).
ÚTERÝ 5.11. sv. Bertily, abatyše OSB
Řím 12,5-16a
Lk 14,15-24
Komentář: Lk 14,15-24
Kdo z mého okolí je připraven přijmout pozvání na hostinu? Koho mám pozvat k nalezení Krista, kdo je blízko objevení radostné zvěsti?
STŘEDA 6.11. sv. Leonarda od Limoges, poustevníka
Řím 13,8-10
Lk 14,25-33
Komentář: Lk 14,25-33
Nelpět na věcech, zříci se všeho, aby mi to bylo vráceno uspořádané do „evangelijní“ hierarchie – Kristus ve všem a nade vším – i v mých každodenních těžkostech a bojích na cestě do jeho království.
ČTVRTEK 7.11. sv. Wilibrorda, arcibiskupa OSB
Řím 14,7-12
Lk 15,1-10
Komentář: Lk 15,1-10
Pozvání ke společné radosti – radosti z návratu, z odpuštění, z nalezení dalšího kroku, z prorůstání evangelia do srdcí, z objevení Boží lásky...
PÁTEK 8.11. blah. Marie Satellico, řeholnice
Řím 15,14-21
Lk 16,1-8
Komentář: Lk 16,1-8
Prozíravost jako jednání, které počítá s Bohem v mém životě, které zaměřuje všechno mé konání ke konečnému cíli (a tím je nikoli přežít – jako u správce, ale prožít svůj život s Bohem a žít s ním na věčnosti).
SOBOTA 9. 11. svátek Posvěcení lateránské baziliky
Ez 47,1-2.8-9.12 nebo 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22
Komentář: 1 Kor 3,9c-11.16-17
Patřím se všemi věřícími do církve, tvořím spolu se všemi svými spolufarníky Boží stavbu. Je to nárok na mé osobní chování (jako toho, který je Božím chrámem; a ve kterém bydlí Boží Duch) i nárok na zastávání se těch částí stavby, které jsou ohroženy, ničeny...
32. neděle v mezidobí – cyklus C 10.11.2013
Hlavní téma této neděle je vzkříšení mrtvých. S blížícím se koncem liturgického roku se soustředíme na eschatologická témata. Ale je pravda, že pro mnoho dnešních lidí pojem vzkříšení mrtvých vyznívá podivně. Docela snadno bychom ve slovech saduceů v dnešním evangeliu nalezli postoje současníků. Naopak až legendárně vyznívající příklad z prvního čtení nezapře touhu povzbudit ke statečnosti a odvahu jasně formulovat priority své vlastní životní filosofie.
1. ČTENÍ
Druhá kniha Makabejských popisuje hrůzné události kolem roku 167 př. Kr. spojené s nadvládou syrského krále Antiocha IV. Epifanese. Jeho vládnoucí dynastie souvisí s expanzí Alexandra Velikého (334 – 323 př. Kr.). Děj předznamenává protisyrské povstání Makabejských. Všimněme si víry ve vzkříšení!
2 Mak 7,1-2.9-14
Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso. Jeden z nich, který se stal jejich mluvčím, řekl: „Co se nás ptáš a o čem se chceš od nás poučit? Jsme odhodláni spíše zemřít než překročit božské zákony otců.“ Druhý pak v poslední chvíli řekl: „Ničemo, bereš nám přítomný život, ale král všehomíra vzkřísí nás k věčnému životu, protože umíráme za jeho zákony.“ Po něm byl týrán třetí. Když ho požádali, aby vyplázl jazyk, který mu chtěli uříznout, nebojácně vztáhl ruce na oheň a neohroženě řekl: „Dostal jsem je z nebe, ale kvůli Božím zákonům se o ně nestarám a doufám, že je znovu od něho obdržím.“ Sám král a jeho družina žasli nad duševní silou jinocha, který se vůbec nestaral o bolesti. Když zemřel, dali se do stejného mučení a týrání čtvrtého, který krátce před smrtí řekl: „Je dobré být poslán na smrt od lidí, když můžeme doufat od Boha, že znovu budeme od něho vzkříšeni. Pro tebe však vzkříšení k životu nebude!“
ŽALM 17
Téma vzkříšení probleskne i do žalmu a je také naší nezlomnou nadějí!
Odpověď: Až procitnu, Hospodine, nasytím se pohledem na tebe.
Slyš, Hospodine, spravedlivou žádost, – všimni si mého nářku, – popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů! Mé kroky pevně setrvaly na tvých stezkách, – nezakolísaly mé nohy. – Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, – popřej mi sluchu, slyš mé slovo! Opatruj mě jako zřítelnici oka, – do stínu svých perutí mě ukryj. – Já však ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, – až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
2. ČTENÍ
Od založení farní komunity zřejmě uplynula již nějaká doba. Někteří lidé očekávají druhý příchod Krista každým dnem a svými řečmi vzbuzují neklid a zmatek v komunitě. Ale Bůh svůj lid neopustí až do konce.
2 Sol 2,16 – 3,5
Bratři! Náš Pán Ježíš Kristus i Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději – on sám ať potěší vaše srdce a utvrdí v každém dobrém činu i slovu. A tak, bratři, modlete se za nás, aby se slovo Páně dále šířilo a bylo přijímáno s úctou, jak je tomu i u vás, a abychom byli osvobozeni od lidí zvrácených a zlých, neboť věřit není dáno všem. Ale Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého. Spoléháme na vás, že s pomocí Páně děláte a budete dělat, co vám nařizujeme. A Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ježíš Kristus je prvorozený z mrtvých, jemu buď sláva a vláda na věčné věky. Aleluja.
EVANGELIUM
Ježíš je již v Jeruzalémě. Za několik dní bude odsouzen na smrt. Nyní se vyhrocují spory s jednotlivými skupinami představitelů židovství. Saduceové byli kněží, dnes bychom je označili za konzervativní skupinu, která nepřijímá žádné novější výklady Písma, což se týká i vzkříšení mrtvých.
Lk 20,27-38
K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: ‘Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.’ Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak všech sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!“ Ježíš jim řekl: „Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovni andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení. A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Pána ‘Bohem Abrahámovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým’. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho.“
K ZAMYŠLENÍ
Vzkříšení mrtvých vyznívá trochu podivně v kontextu dnešních vědeckých znalostí o lidském těle, rozpadu hmoty či biochemii. Ale Ježíš neustoupí ani o kousek. Nejde totiž o biologické otázky, ale o princip vzkříšení. Plnost člověka souvisí s jeho tělem. Nelze dosáhnout plné radosti či štěstí, pokud by člověk zůstal bez těla. Avšak Ježíš jasně naznačuje, že vzkříšené tělo bude přeci jen odlišné od těla, resp. tělesnosti, kterou zakoušíme nyní. Mluvíme o těle oslaveném či zduchovnělém. Tato perspektiva je nejen otázkou teologie, ale klíčovou realitou, která se týká každého bez výjimky.
