16. 12. 2013 - 22. 12. 2013
motto týdne:
„Bůh sám přijde a spasí nás!“
PONDĚLÍ 16.12.
Nm 24,2-7.15-17a
Mt 21,23-27
Komentář: Mt 21,23-27
Farizeové nechtějí naslouchat, ale pouze chytit Ježíše za slovo. Jak jsem na tom já s ochotou naslouchat – třeba těm, které znám tak dobře, u kterých vím (opravdu?), co mi budou říkat? A naslouchám doopravdy Kristu? Ptám se jej a čekám v tichu na jeho odpověď?
ÚTERÝ 17.12.
Gn 49,1a.2.8-10
Mt 1,1-17
Komentář: Mt 1,1-17
Ježíšův rodokmen, zahrnující i ty muže a ženy, o kterých víme z Bible, jak se potýkali s vlastními hříchy a slabostmi, je výpovědí o tom, že se Ježíš „neštítil“ přijít mezi hříšné lidi, včlenit se do našeho rodu a vykoupit nás. Týká se to i mne – hříšníka, ani mne se Ježíš neštítí, ale chce mne zachránit…
STŘEDA 18.12.
Jer 23,5-8
Mt 1,18-24
Komentář: Mt 1,18-24
Emanuel je tady, přichází. I ty můžeš zažít jeho přítomnost, pocítit jeho blízkost, jeho moc i pomoc. Připrav své srdce.
ČTVRTEK 19.12.
Sd 13,2-7.24-25a
Lk 1,5-25
Komentář: Lk 1,5-25
Není divu, že Zachariáš nedůvěřoval Gabrielovým slovům. Jistě dlouho prosil o potomka, doufal, až zestárl… Možná i tebe chce Zachariáš povzbudit k doufání a naději tam, kde už jsi dávno doufat přestal.
PÁTEK 20.12.
Iz 7,10-14
Lk 1,26-38
Komentář: Lk 1,26-38
„Neboj se … u Boha není nic nemožného.“ Vezmi si tato andělova slova do dnešního dne a v jejich síle, v Boží moci kráčej dnešním dnem.
SOBOTA 21.12.
Pís 2,8-14 nebo Sof 3,14-18a
Lk 1,39-45
Komentář: Lk 1,39-45
„Blahoslavená, která jsi uvěřila“ – Maria je pro mne výzvou, vzorem v tom, jak odpovídat na Boží pozvání, jak jej následovat, jak přinášet jeho zvěst dál. Právě dnes…
4. neděle adventní – cyklus A 22.12.2013
Poslední adventní neděle přesune pozornost od eschatologického příchodu Pána na konci věků na již bezprostřední pohled k událostem spojenými s narozením Ježíše. Evangelium načrtne zázračné početí a odvolá se na text, který uslyšíme i v prvním čtení. Druhé čtení pak nejen potvrdí Ježíšův původ z kmene Davidova, ale načrtne celý teologický význam a důsledek počátku Ježíšova života.
1. ČTENÍ
Ocitáme se před rokem 727 př. Kr. v dramatické situaci. Obrovská říše Asýrie se rozpíná a malé státy (Sýrie a Severní Izrael) se spojí do vojenské protikoalice. Pozvou i Judsko, které ovšem odmítne. A tak má judský král Achaz před branami koaliční vojska. Bůh však slibuje perspektivu – „panna počne a porodí“, tedy „budete zde i za devět měsíců…“ Teprve později dostane tento text mesiánský rozměr.
Iz 7,10-14
Hospodin promluvil k Achazovi skrze proroka Izaiáše: „Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí či nahoře na výšinách!“ Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“ Tu pravil Izaiáš: „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel, to je ‘Bůh s námi’.“
ŽALM 24
Bůh je mocnější než veškerá vláda, vojska a intriky. S touto nadějí se připojme k oslavnému zpěvu.
Odpověď: Ať vejde Hospodin, on je král slávy!
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, – svět i ti, kdo jej obývají. – Neboť on jej založil nad moři, – upevnil ho nad proudy vod. Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, – kdo smí stát na jeho svatém místě? – Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, – jehož duše nebaží po marnosti. Ten přijme požehnání od Hospodina, – odměnu od Boha, svého spasitele. – To je pokolení těch, kdo po něm touží, – kdo hledají tvář Jakubova Boha.
2. ČTENÍ
Úvodní pozdrav listu rozvádí sv. Pavel do velkolepé řeči. Okamžitě obrátí pozornost na Krista a odvolá se na Starý zákon. Ježíšův zmíněný původ je důvodem citování právě tohoto textu.
Řím 1,1-7
Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný za apoštola, určený k hlásání radostné zvěsti. Bůh ji už předem slíbil ústy svých proroků ve svatém Písmě o svém Synu. Ten pochází jako člověk z rodu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží Syn tím, že vstal z mrtvých: Ježíš Kristus, náš Pán. Od něho jsme dostali milost i apoštolské poslání, abychom na oslavu jeho jména přivedli k ochotnému přijetí víry všecky národy. K nim patříte i vy, protože si vás Ježíš Kristus povolal. Všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to znamená „Bůh s námi“. Aleluja.
EVANGELIUM
Text patří k samému začátku evangelia. V Izraeli měla svatba dvě fáze: 1) zasnoubení (ženy od 12 let, muži od 13 let) 2) teprve po roce někdy i více začínají manželé spolu bydlet. Náš text se odehrává po zasnoubení před tím, než spolu začali manželé bydlet. Vyhněme se biologicko-medicínským spekulacím a zaměřme se na teologický význam celé události.
Mt 1,18-24
S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít. Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“ To všechno se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel“, to znamená „Bůh s námi“. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.
K ZAMYŠLENÍ
Velmi často se čtenáři textů o početí Ježíše uchýlí ke zkoumání medicínských možností panenského početí. Ale to je velmi zrádné! Vždyť v tomto případě jde o zjevný zázrak, který pro Boha není problémem. Mnohem důležitější je otázka, proč si této skutečnosti první komunita křesťanů všimla a vypíchla ji? Vždyť z technického hlediska pro Boha jistě nebyl problém, aby byl Kristus dítětem přirozených rodičů. V odpovědi však opusťme biologii. Zde jde o zásadní sdělení naznačující vztah Boha Otce a Krista. Ježíš je vázán nesmírně úzkým poutem na Nebeského Otce. A přichází pro člověka a jeho spásu, aby nás učinil svatými, jak to shrnuje sv. Pavel ve druhém čtení.
