TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
27. 1. 2014 - 2. 2. 2014
motto týdne:
„Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo.“
PONDĚLÍ 27.1. sv. Anděly Merici, panny
2 Sam 5,1-7.10
Mk 3,22-30
Komentář: Mk 3,22-30
„Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním.“ – počítej i ty s Hospodinovou přítomností ve svém životě, ve svém poslání, ve své službě...
ÚTERÝ 28.1. Památka sv. Tomáše Akvinského, kněze a učitele církve
2 Sam 6,12b-15.17-19
Mk 3,31-35
Komentář: 2 Sam 6,12b-15.17-19
Jásot při přenášení archy úmluvy je pozváním i pro tebe, pozváním k radosti a jásání nad Boží blízkostí, nad jeho přítomností ve tvém životě.
STŘEDA 29.1. blah. Boleslavy Lament, zakladatelky sester MSF
2 Sam 7,4-17
Mk 4,1-20
Komentář: 2 Sam 7,4-17
Chval Pána za Davidova potomka, za jeho Syna, jehož královský trůn trvá na věky a jehož království On upevňuje – navzdory všem našim hříchům a slabostem, navzdory zdánlivým vítězstvím zla ve světě.
ČTVRTEK 30.1. sv. Martiny, panny a mučednice
2 Sam 7,18-19.24-29
Mk 4,21-25
Komentář: 2 Sam 7,18-19.24-29
Předstup i ty dnes před svého Pána s pokornou modlitbou Davida: „Kdo jsem já, Pane, Hospodine, a co je můj dům …“
PÁTEK 31.1. Památka sv. Jana Bosco, kněze
2 Sam 11,1-4a.5-10a.13-17
Mk 4,26-34
Komentář: 2 Sam 11,1-4a.5-10a.13-17
David, Hospodinův miláček, mocný a obdarovaný, hřeší tak hrozným a velikým hříchem. I v tobě, Božím dítěti, je uhnízděna náklonnost ke hříchu. Pokorně ji vyznej a pros o vítězství Boží moci ve svém životě.
SOBOTA 1.2. sv. Jindřicha Morse, kněze a mučedníka
2 Sam 12,1-7a.10-17
Mk 4,35-41
Komentář: Mk 4,35-41
Kolikrát zažívám rozhořčení nad hříchy jiných? Nepotřebuji také nějakého „Nátana“, abych si uvědomil, že jsem to také já, kdo je vinen hříchem, kdo ničí vztahy, nejedná spravedlivě, kdo potřebuje Boží odpuštění a vysvobození?
Svátek Uvedení Páně do chrámu – cyklus A 2.2.2014
Na dnešní neděli připadá svátek Uvedení Páně do chrámu. Proto se nečtou čtení 4. neděle v mezidobí, ale ze svátku. Ve starých liturgiích se objevuje tento den pod názvem „Očišťování Panny Marie“. Jde o připomínku rituálu, kdy rodiče po čtyřiceti dnech od narození dítěte přicházeli do chrámu a rituálně byla matka očištěna obětí podle starozákonních předpisů. Při této příležitosti k Marii a Josefovi promlouvají proroci Simeon a Anna. Prohlašují Ježíše za „světlo národů“. Proto se na začátku této liturgie světí svíce.
1. ČTENÍ
Izraelité se na konci 6. stol. př. Kr. vrátili na své území. Země byla zničená, bez zázemí. Podobně i chrám. Prorok především kritizuje nepořádné vedení bohoslužeb v chrámě, který spravoval kmen Levi.
Mal 3,1-4
Toto praví Pán Bůh: „Hle, pošlu svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte. Hle, přichází – praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů! Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti. Zase bude Hospodinu příjemná oběť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let.“
ŽALM 24
Přichází vítězný král. K jeho příchodu se všechno chystá. A tímto vítězem je Bůh. Může vstoupit i do bran našeho srdce? A je zde vítaným králem?
Odpověď: Hospodin zástupů, on je král slávy!
Zdvihněte, brány, své klenby, – zvyšte se, prastaré vchody, – ať vejde král slávy! Kdo je ten král slávy? – Silný a mocný Hospodin, – Hospodin udatný v boji. Zdvihněte, brány, své klenby, – zvyšte se, prastaré vchody, – ať vejde král slávy! Kdo je ten král slávy? – Hospodin zástupů, – on je král slávy!
2. ČTENÍ
List Židům velmi pečlivě vysvětluje Židovským konvertitům ke křesťanství význam a smysl Kristovy oběti. Opírá se o tradiční autority (Písmo, anděly, Mojžíše...). V předchozích verších cituje autor Písmo, kde se říká „budu zvěstovat bratřím…“ Jestliže jsme bratry Krista, pak platí následující argumentace.
Žid 2,14-18
Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků. Proto se ve všem musel připodobnit svým bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pán je světlo národů. Pán je sláva svého lidu. Aleluja.
EVANGELIUM
Lukáš ve svém evangeliu představuje Ježíše jako nového Mojžíše. Proto věnuje velkou pozornost jeho narození. V úryvku různí lidé potvrdí Kristovo poslání. Náš text lze srovnat se zaslíbeními Starého zákona (viz 1. čtení nebo Iz 52,8-10…).
Lk 2,22-40
Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do chrámu, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: `Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!' Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“ Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“
Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužil Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.
K ZAMYŠLENÍ
Je velmi užitečné zkusit si představit souvislosti dnešního svátku. Maria i Josef jsou velice obyčejní a chudí lidé, kterým není věnována v chrámě pozornost. Takových přichází denně řada. A najednou se strhne kolem nich určitý rozruch. Zřejmě nešlo o nic obrovského, ale zazní zvláštní proroctví o dítěti: „On je světlo k osvícení pohanů.“ Ježíš má být světlem, které osvítí pohany! Tedy i nás. Simeon mluví o nás! Nakolik se naplnila jeho slova nejen v církvi, ale především v našem osobním životě? Lukáš zaznamenal tato slova pro nás. Vždyť jde o naši spásu.
