TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
24. 2. 2014 - 2. 3. 2014
motto týdne:
„Miluj svého bližního jako sebe.“
PONDĚLÍ 24.2. blah. Josefy Naval Girbés, panny
Jak 3,13-18
Mk 9,14-29
Komentář: Jak 3,13-18
Hořká nevraživost a sobeckost, falšování pravdy – to všechno narušuje vztahy i mezi křesťany. Neuhnízdilo se něco z toho i v mém srdci? Komu nepřeji úspěch, štěstí, Boží požehnání? A koho asi tak oslovím tímto svým jednáním?
ÚTERÝ 25.2. blah. Marie Pisani, abatyše OSB
Jak 4,1-10
Mk 9,30-37
Komentář: Jak 4,1-10
Jakubovo varování před pýchou, která rozkládá lidské vztahy a vede k bojům, nenávisti a nepřátelství. A proti tomu jeho výzva k pokoře a přiblížení se k Bohu, který se chce přiblížit ke mně. Čemu dávám ve svém životě přednost?
STŘEDA 26.2. sv. Alexandra, biskupa
Jak 4,13-17
Mk 9,38-40
Komentář: Jak 4,13-17
Být vydaný Pánu, záviset na něm, potřebovat jej pro svůj život. A nebo si plánovat svůj život sám, žít podle sebe, bez ohledu na Pána, nezávisle na něm?
ČTVRTEK 27.2. sv. Gabriela Possenti, řeholníka
Jak 5,1-6
Mk 9,41-50
Komentář: Jak 5,1-6
Nezneužívám svůj majetek, své postavení, svoji moc k získávání výhod či předností před těmi bezbrannými, před chudými tohoto světa?
PÁTEK 28.2. sv. Romana, opata
Jak 5,9-12
Mk 10,1-12
Komentář: Jak 5,9-12
Kde, na jakých místech, v jakých situacích mi nejde být čitelný, jasný? Kdy mi nejde říkat ano, ano, ne, ne a vyslovené dodržovat?
SOBOTA 29.2. sv. Albína, biskupa
Jak 5,13-20
Mk 10,13-16
Komentář: Jak 5,13-20
Jakub ti připomíná důležitost přímluvné modlitby spravedlivého. Je ve tvém modlitebním životě prostor pro přímluvu za druhé, za jejich potřeby a trápení? A usiluješ o to, abych žil spravedlivě? To je totiž podmínka účinné modlitby!
8. neděle v mezidobí – cyklus A 2.3.2014
Dnešní liturgie, poslední před začátkem postní doby, rozehrává téma Boží péče o člověka. První čtení předkládá nádherné přirovnání o Boží péči. Evangelium připojuje známou stať o spolehnutí se na Boha. Druhé čtení nás přivede do rozhádané komunity Korinťanů. Čím se svatý Pavel obhajuje proti svým odpůrcům?
1. ČTENÍ
Uprostřed babylónského zajetí (6. stol. př. Kr.) je Izrael na pokraji zoufalství. Opustil ho Hospodin? Bůh skrze proroka Izaiáše odpovídá, jaký je jeho skutečný vztah k Izraeli. (Tvrzení ještě zesílí šestnáctý verš téže kapitoly, pokud si ho sám najdeš.)
Iz 49,14-15
Sión řekl: „Hospodin mě opustil, Pán na mě zapomněl.“ Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu!
ŽALM 62
Bůh je naše útočiště i ztišení. Jsme pozváni zakusit to, co žalmista, a chválit Boha za jeho ochranu.
Odpověď: Jen v Bohu odpočívej, duše má.
Jen v Bohu odpočívá má duše, – od něho je má spása. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nic mnou nepohne. Jen v Bohu odpočívej, má duše, – od něho pochází to, v co doufám. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nepohnu se! U Boha je má spása a sláva, – má pevná skála: mé útočiště je v Bohu. – Lidé, doufejte v něho v každé době, – před ním vylejte své srdce.
2. ČTENÍ
Komunita Korinťanů je rozhádaná. Někteří se přiklonili k Pavlovi, jiní se staví za jiné učitele víry. Svatý Pavel ve svém dopise kárá jejich rozhádanost. Sám se obhajuje, protože byl nařčen, že jeho evangelium nestojí na filosofických základech (srov. 1 Kor 1,17-19; 3,11-13).
1 Kor 4,1-5
Bratři! Ať se každý na nás dívá jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. A když tedy někdo něco spravuje, požaduje se ovšem od něho, aby na něj bylo spolehnutí. Mně na tom pramálo záleží, abych byl posuzován od vás nebo od nějakého jiného lidského soudu. Ale ani já sám sebe neposuzuji. Moje svědomí mně sice nic nevyčítá, ale tím ještě nejsem ospravedlněn. Úsudek o mně patří Pánu. Proto nic nesuďte předčasně, než přijde Pán. On také vynese na světlo věci, které jsou dosud ukryty v temnotách, a učiní, že bude zřejmé, jaké měl kdo úmysly. A teprve tehdy může každý dostat od Boha chválu.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Boží slovo je plné života a síly a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Aleluja.
EVANGELIUM
Ocitáme se uprostřed Horského kázání – základního shrnutí Ježíšova pohledu na praxi víry. Po blahoslavenstvích a komentáři k některým přikázáním desatera Ježíš připojil poznámky ke třem prvkům askeze: prokazování dobrodiní, modlitbě, kterou rozvedl v Otčenáš, a postu. Na to navazuje otázkou zabezpečení se.
Mt 6,24-34
Ježíš řekl svým učedníkům: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku? A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: Nelopotí se, nepředou – a říkám vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je, a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní! Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení.“
K ZAMYŠLENÍ
Spolehnout se na Boha bývá nesnadný úkol. Máme se lehkovážně přestat starat o budoucnost? Ježíš používá často nadsázky. Dnešní evangelium nemíří k drobnostem a detailům každodenních starostí. Ale jde o princip. Naše starosti nás často hluboce zneklidňují. Asi nikdy nebudeme mít všechno, abychom si byli jisti zabezpečením. Takový neklid však může člověka zcela zničit. Ale jak to udělat, abychom zůstali pokojnými? Základním receptem je důvěra v Boha. A to lze jen tehdy, když uvěříme, že Bůh je dobrý a že není lhostejný k lidské nouzi. A v této víře a důvěře se vraťme k našim starostem. Dostávají zcela jiný rozměr. Vždyť jsou nahlíženy z Boží perspektivy.
