TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
25. 3. 2014 - 30. 3. 2014
motto týdne:
„Nezatvrzujte svá srdce!“
PONDĚLÍ 24.3.
2 Král 5,1-15a Lk 4,24-30
Komentář: 2 Král 5,1-15a
Pokořit se bývá těžké (jsem přece dospělý muž, známá žena, mám své postavení...). Pro Námana vede přijetí prorokova pokořujícího jednání (Elizeus ani nevyjde ven) a jeho vzkazu k uzdravení těla a k nalezení víry v Boha Izraele.
ÚTERÝ 25.3. slavnost Zvěstování Páně
Iz 7,10-14; Žid 10,4-10 Lk 1,26
Komentář: Žid 10,4-10
Kristova ochota (jejíž „začátek“ si dnešním svátkem připomínáme) plnit Boží vůli a obětovat se za nás je pozváním k vděčnosti, k hledání a naplňování Boží vůle v mém životě a k ochotě dávat (obětovat) se druhým...
STŘEDA 26.3.
Dt 4,1.5-9 Mt 5,17-19
Komentář: Dt 4,1.5-9
Jsi v očích svých sousedů a známých „moudrý a rozumný“? Mohou vnímat, že Hospodin, tvůj Bůh, je ti blízko a máš jeho „nařízení a ustanovení“ v srdci = přijal jsi je za své?
ČTVRTEK 27.3.
Jer 7,23-28 Lk 11,14-23
Komentář: Jer 7,23-28
Co říkal Hospodin tobě v poslední době? Co zaznívalo do tvého života, kam nebo k čemu tě zval? A jaká byla tvoje odpověď a tvé jednání – přijal jsi kázeň, byl jsi mu věrný?
PÁTEK 28.3.
Oz 14,2-10 Mk 12,28b-34
Komentář: Oz 14,2-10
Vrať se k Hospodinu, svému Bohu! Řekni mu: „Odpust každou nepravost.“ Vyznej, že „Asýrie nás nezachrání“, rozhodni se, že se nebudeš spoléhat na dílo lidských rukou, na modly, které se vloudily do tvého života na místo Hospodinovo...
SOBOTA 29.3.
Oz 6,1-6 Lk 18,9-14
Komentář: Oz 6,1-6
Hospodin „nás rozdrásal“ a zranil, „zabíjel slovy svých úst“ – abychom se od něj nechali uzdravit, „on nás obváže“ ... jeho „spravedlnost vyjde jako světlo“, protože chce lásku, touží po osobním vztahu se mnou.
4. neděle postní – cyklus A 30.3.2014
Během postní doby máme stále před očima katechumeny a jejich přípravu na křest, resp. vlastní obnovu víry křesťanů. Tato neděle však nese uprostřed postní doby radostné téma, a proto se také nazývá nedělí radostnou. Dnes se v evangeliu čte jedna z křestních katechezí, jak je zpracoval evangelista Jan. Hlavní téma této neděle je pojem světla v jeho symbolickém významu, v kontrastu k temnotě a slepotě.
1. ČTENÍ
Ocitáme se na konci 11. stol. př. Kr., před několika lety byl ustanoven první král Izraele – Saul. Život je do značné míry řízen rodovými tradicemi. Text čteme pro zmínku o pomazání olejem jako typického obřadu spojeného s vylitím Ducha svatého, ale i pro zmínku o Boží volbě, která je odlišná od lidských představ.
1 Sam 16,1b.6-7.10-13a
Hospodin řekl Samuelovi: „Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny.“ Když Samuel přišel a spatřil Eliaba, řekl si: „Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný.“ Hospodin však řekl Samuelovi: „Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin však vidí do srdce.“ Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: „Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho.“ A zeptal se: „Jsou to již všichni chlapci?“ Jesse odpověděl: „Ještě je nejmladší, ten pase stáda.“ Samuel tedy řekl Jesseovi: „Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde.“ Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho; to je on.“ Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch.
ŽALM 23
Snad nejznámější žalm je především modlitbou důvěry. Přidejme se k němu.
Odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, – dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, – vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, – občerstvuje mou duši. Vede mě po správných cestách – pro svoje jméno. – I kdybych šel temnotou rokle, – nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. – Tvůj kyj a tvá hůl, – ty jsou má útěcha. Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš olejem, – má číše přetéká. Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.
2. ČTENÍ
Autor listu ve čtvrté kapitole povzbuzoval křesťany, aby nežili jako pohané. V následující kapitole to konkretizuje. Prázdná slova ani smilstvo nejsou skutky světla. A pojem světla hraje roli i v našem textu.
Ef 5,8-14
Bratři! Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je veřejně odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Všechno totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé. Proto se říká v Písmu: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.“
Zpěv před Evangeliem
Já jsem světlo světa, praví Pán, kdo mě následuje, bude mít světlo života.
EVANGELIUM
V postní době čteme dlouhé pasáže z Janova evangelia, protože tvoří křestní katecheze. Dnešní je vysvětlením Ježíšova zvolání: „Já jsem světlo světa.“ Uzdravení ze slepoty je nejen zázrak fyzického uzdravení, ale i naplnění zaslíbení proroků. Zároveň je slepota symbolickým vyjádřením života bez víry. Na slepci sledujeme postupné zrání víry.
Jan 9,1-41
Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: „Jdi se umýt v rybníku Siloe“ – to slovo znamená „Poslaný“. Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, který tu sedával a žebral?“ Jedni tvrdili: „Je to on.“ Jiní říkali: „Není, ale je mu podobný.“ On řekl: „Jsem to já.“ Ptali se ho tedy: „Jak to, že teď vidíš?“ On odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: ‘Jdi k Siloe a umyj se!’ Šel jsem tedy, umyl se a vidím.“ Ptali se ho: „Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To nevím.“ Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On jim odpověděl: „Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“ Někteří farizeové říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní ale namítali: „Jak by mohl hříšný člověk dělat taková znamení!“ A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“ Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: „Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?“ Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe!“ To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagogy. Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý, zeptejte se jeho.“ Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: „Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník.“ On odpověděl: „Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím.“ Zeptali se ho tedy: „Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?“ Odpověděl jim: „Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“ Osopili se na něj: „Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“ Ten člověk jim odpověděl: „To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal.“ Řekli mu: „V hříších ses celý narodil a ty nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím, Pane!“ a padl před ním na kolena. Ježíš prohlásil: „Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli.“ Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: ‘Vidíme.’ Proto váš hřích trvá.“
K ZAMYŠLENÍ
Slepec v dnešním evangeliu je nejprve téměř náhodným svědkem zázraku. Ježíš zmizí v davu a slepec ani pořádně neví, kdo to byl. V průběhu času se ale drama více a více otevírá a bývalý slepec je více a více veden k porozumění celé události. Víra zraje a vede člověka k jednoznačnému rozhodnutí se pro Ježíše. V této postní době se to týká nejen katechumenů, ale každého křesťana. Věříme i my v Syna člověka?
