17. 3. 2014 - 24. 3. 2014
motto týdne:
„Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.“
PONDĚLÍ 17.3.
Dan 9,4b-10 Lk 6,36-38
Komentář: Dan 9,4b-10
I ty, spolu s Danielem, přiznej svoji hříšnost, vyznej své viny, neposlouchání jeho hlasu – a zároveň přiznej Bohu, který zachovává smlouvu a milosrdenství, jeho spravedlnost a pros jej o odpuštění.
ÚTERÝ 18.3.
Iz 1,10.16-20 Mt 23,1-12
Komentář: Iz 1,10.16-20
Izaiáš promlouvá jasně: nestačí jen přestat jednat zle, ale učit se jednat dobře – „hledejte spravedlnost, přispějte utlačenému, sirotku pomozte k právu, zastaňte se vdovy“.
STŘEDA 19.3. slavnost sv. Josefa
2 Sam 7,4-5a.12-14a.16; Řím 4,13.16-18.22 Mt 1,16.18-21.24a / Lk 2,41-51a
Komentář: 2 Sam 7,4-5a.12-14a.16
Cesta naší spásy vede i skrze Josefa a jeho životní cestu, jeho následování Hospodina, jeho pečování a provázení dítěte Ježíše. Napodobuj jej – v následování i v péči o ty, kteří ti byli svěřeni.
ČTVRTEK 20.3.
Jer 17,5-10 Lk 16,19-31
Komentář: Jer 17,5-10
Na koho (co) spoléhám já? Doufám v Hospodina? Je to poznat z ovoce mých skutků?
PÁTEK 21.3.
Gn 37,3-4.12-13a.17b-28 Mt 21,33-43.45-46
Komentář: Gn 37,3-4.12-13a.17b-28
Boží cesty vedoucí k dobrým věcem, k jeho požehnání, vedou i přes ústrky, nelásku a protivenství od blízkých, přes lidské hříchy… Pro mne útěcha, když já jsem tou hříšnou překážkou Božího působení, a také naděje, když se potýkám s následky hříchů druhých.
SOBOTA 22.3.
Mich 7,14-15.18-20 Lk 15,1-3.11-32
Komentář: Mich 7,14-15.18-20
Pros i ty o Hospodinovo „pasení“. Pros o odpuštění nepravosti, prominutí hříchu, děkuj za jeho zálibu v milosrdenství…
3. neděle postní – cyklus A 23.3.2014
Tato neděle je zaměřena především na katechumeny, tedy ty, kdo budou o Velikonocích přijímat křest. Ti by měli přijmout tuto neděli tzv. skrutinia, tedy modlitbu za očištění mysli a ochranu před zlem. Proto se dnes čte v rámci evangelia téměř celá čtvrtá kapitola Janova evangelia, protože šlo o křestní katechezi. Doplňuje ji první čtení, které se ohlíží na události provázející vysvobození z otroctví v Egyptě, ale i druhé čtení doplňuje katechezi klíčovými dopady Ježíšovy oběti. Kroky víry katechumenů jsou i pro nás povzbuzením a důvodem oživení a obnovení naší vlastní víry.
1. ČTENÍ Izrael vyšel z egyptského otroctví. Je na poušti (13. stol. př. Kr.), ale lidé stále pochybují, zda je Bůh dokáže zachránit, i když zakusili mocné vítězství nad Egypťany v Rákosovém moři. Bůh jejich nouzi řeší a bude řešit i dále! Zanedlouho jim Bůh nabídne svoji smlouvu.
Ex 17,3-7 Lid žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Řekli: „Pročpak jsi nás vyvedl z Egypta? Abys zahubil nás, naše děti a náš dobytek žízní?“ Mojžíš volal k Hospodinu: „Co mám dělat s tímto lidem? Ještě trochu a ukamenují mě!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vyjdi před lid v doprovodu několika starců z Izraele, vezmi si do ruky hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi! Hle, já tam budu stát před tebou na Chorebu, udeříš do skály, vytryskne z ní voda a lid se napije.“ Mojžíš tak udělal před očima izraelských starců. Nazval pak jméno toho místa Massa a Meriba kvůli hádce izraelských synů a kvůli tomu, že pokoušeli Hospodina tím, že říkali: „Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?“
ŽALM 95 Žalm reflektuje události prvního čtení – nevěrnost Izraele a pochybnosti víry. Reaguje vyznáním víry a distancováním se od postoje pochybovače.
Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce!“
Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme Skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme! Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“
2. ČTENÍ List Římanům je asi nejkoncepčněji napsané pojednání Nového zákona, které vysvětluje důsledky Ježíšovy oběti. Klíčový je pojem ospravedlnění. Míní se tím možnost přistoupit před Boha, aniž by nás oddělovala naše nevěrnost. Toto ospravedlnění však není naší zásluhou či schopností!
Řím 5,1-2.5-8 Bratři! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého – možná, že se někdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky.
Zpěv před Evangeliem
Pane, ty jsi skutečně Spasitel světa; dej mi živou vodu, abych už nežíznila.
EVANGELIUM Ježíš putuje z Galileje k Jeruzalému. Na pozadí jednoduché zápletky otevírá evangelista křestní diskusi, která postupně odhaluje podstatu křtu, ale i podmínky udělení a proces obrácení. Samaritáni se od Židů oddělili snad v 8. stol. př. Kr., každopádně si postavili vlastní chrám. Jejich potomci vyznávali stejně jako Izraelité Boha, Tóru (Zákon), ale neuznávali Jeruzalémský chrám, jeho kněze a vládce.
Jan 4,5-42 Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se – tak jak byl – u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ – Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu. Samařská žena mu odpověděla: „Jak to? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?“ Židé se totiž se Samaritány nestýkají. Ježíš jí na to řekl: „Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: ‘Dej mi napít’, spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu.“ Žena mu namítla: „Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“ Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem.“ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí na to řekl: „Správně jsi odpověděla: ‘Nemám muže’; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu.“ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: ‘Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.’“ Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. Ale nastává hodina – ano, už je tady – kdy opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě.“ Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten, až přijde, oznámí nám všechno.“ Na to jí řekl Ježíš: „Já jsem to, který s tebou mluvím.“ Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: „Co jí chceš?“ nebo „Proč s ní mluvíš?“ Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?“ Vyšli tedy z města a šli k němu. Mezitím ho učedníci prosili: „Mistře, najez se!“ On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.“ Učedníci se mezi sebou ptali: „Přinesl mu někdo něco jíst?“ Ježíš jim řekl: „Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: ‘Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.’ Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: ‘Jiný rozsévá a jiný sklízí.’ Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte plody jejich práce.“ Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala.“ Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: „Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa.“
