Jako lotr, který byl popraven spolu s Ježíšem, může čtenáři připadat autor této knihy, která není beletrií, ale deníkem z vězení. Deníkem, jehož autorem je muž, který se narodil v roce 1930 ve Francii, který v roce 1954 při loupežném přepadení zastřelí strážníka, je za to odsouzen k trestu smrti a 1. října 1957 popraven gilotinou. Deníkem, který píše své dceři Veronice, a který zachycuje poslední dva měsíce jeho života. Deníkem člověka, u kterého se přes těžký zločin, který spáchal, uvažuje v posledních letech o svatořečení.
Jacques byl člověk, který byl v dětství pokřtěn a který přistoupil k prvnímu svatému přijímání. Později však u něj nastává úplný odklon od víry. Když jej ve vězení po vraždě poprvé navštíví kněz, říká mu „nemám víru, nestojí to za námahu“. Nicméně časté návštěvy kněze a knihy, které mu přináší, znamenají, že po několika měsících vězení ztrácí nejprve důvody, kterými zdůvodňoval to proč nevěří, a za několik dalších měsíců již píše „velmi těžce jsem trpěl a během několika okamžiků jsem získal víru, absolutní jistotu“. Deník tedy píše již v době, kdy má tuto jistotu víry. I když ví, jaký osud jej za několik týdnů očekává, nejsou jeho řádky litováním sebe a odsuzováním těch, kteří jej odsoudili k smrti. Ví, že jeho čin byl špatný, lituje ho a nemá pocit nespravedlivého odsouzení. Den za dnem, jak se přibližuje jeho smrt, se strhující pravdivostí popisuje každodenní život ve vězení, zachycuje události a úvahy. Jeho obrácení je opravdové a myšlenky hluboké. Jsou to řádky, které – i když jsou napsány člověkem, který vraždil – nás mohou na mnoha místech oslovit a vést k zamyšlení.
Karmelitánské nakladatlství
Info a běžná cena: Brož., 235 str., 156 Kč
Vydáno: 1998
Objednat si můžete zde: http://goo.gl/C8TgG
