ANKETA OHLEDNĚ TOHOTO WEBU FARNOSTI - prosím o vyplnění.

Příležitost ke svátosti smíření máte vždy v týdnu přede mší svatou. Někdy ale člověk potřebuje svátost smíření prožít ve větším klidu a v časové pohodě. Nebo se svěřit s životní či duchovní těžkostí. Nebo se spolu s knězem pomodlit za trápení, které Vás tíží. I když se snažím příliš "netoulat" a být k dispozici na faře, přesto Vám chci nabízet konkrétní příležitosti k osobnímu setkání. Více zde.

P. Petr Hofírek

Od 27/8/2012

clip_image002TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

27. 8. 2012 - 2. 9. 2012

motto týdne:

„Pane, ke komu bychom šli..?“

PONDĚLÍ 27.8.

2 Sol 1,1-5.11b-12 Mt 23,13-22

Komentář: 2 Sol 1,1-5.11b-12

Děkuj za farnost (společenství), ve kterém žiješ, modli se za ni, aby se podobala obci soluňské, a přemýšlej, jak k tomu ty – právě dnes – můžeš být nápomocen.

ÚTERÝ 28.8.

2 Sol 2,1-3a.14-17 Mt 23,23-26

Komentář: 2 Sol 2,1-3a.14-17

„Nepomíjející útěchu a radostnou naději“ mám hledat jen u svého Pána, v modlitbě, v úzkém vztahu s ním – on sám potěší mé „srdce a utvrdí v každém dobrém činu i slovu“.

STŘEDA 29.8. památka Umučení sv. Jana Křtitele

Jer 1,17-19 Mk 6,17-29

Komentář: Mk 6,17-29

Jan si stál na svém – na pravdě, která platila pro všechny, i pro krále – i když ho to stálo život. Já nejspíš v ohrožení života nejsem, proto: Umím si stát za nepopulární, „nemoderní“ (nikoli jen svou, ale) Boží pravdou?

ČTVRTEK 30.8.

1 Kor 1,1-9 Mt 24,42-51

Komentář: Mt 24,42-51

Bdít neznamená jen čekat na příchod Pána, ale při bdělém čekání také naplňovat jeho vůli – to je znak věrného a rozvážného služebníka.

PÁTEK 31.8.

1 Kor 1,17-25 Mt 25,1-13

Komentář: Mt 25,1-13

I když nejsem pořád bdělý, mám každodenně uskutečňovat a přibližovat Boží království tam, kde žiji, a být připravený na jeho dovršení na konci časů.

SOBOTA 1.9.

1 Kor 1,26-31 Mt 25,14-30

Komentář: Mt 25,14-30

Jaké mi Pán dal hřivny? Nemohu se vymlouvat, že jsem nic nedostal – každý dostal alespoň jednu! Jak s nimi nakládám, co přináší pro Boží království?

22. neděle v mezidobí – cyklus B 2.9.2012

Dnešní neděle je zaměřena na pojem Zákona. Mnohdy se nám víra stává jen souborem nepříjemných povinností („musím se postit, musím…“). Ale to přeci nebyl cíl ani Mojžíšových předpisů, natož Ježíšova požadavku. Jde tedy o správné porozumění pojmu „norma“ či „pravidlo“. Příběh evangelia bude sice rozebírat jedno konkrétní pravidlo, ale jde tu o mnohem víc. Klíčem je otázka, proč to všechno máme dělat. Zkusme v této neděli najít odpověď na otázku „Proč?“, ale také objevit radost z pravidel, která vedou k životu (první čtení i žalm). V neposlední řadě jde také o odvahu věci měnit tak, aby naše jednání, symboly, projev byly v souladu s obsahem. Možná právě o této neděli máme najít odvahu ke změně…

1. ČTENÍ

Kniha Deuteronomium je shrnutím, ale i novou interpretací Mojžíšova zákona. Po úvodu (tři kapitoly) shrnujícím příchod do Izraele začíná naším textem opakování zákona. Slavnostní úvodní formule naznačuje význam dokumentu a jeho poslání.

Dt 4,1-2.6-8

Mojžíš řekl lidu toto: „Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám přikazuji. Zachovávejte je a plňte, neboť tak budete v očích národů moudří a rozumní: uslyší o všech těchto nařízeních a řeknou: Skutečně moudrý a rozumný je tento velký národ! Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme? A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákonodárství, které já vám dnes prohlašuji?“

ŽALM 15

Kratičký Žalm 15 (jen 5 veršů) opěvuje základní přesvědčení: kdo žije v souladu s pravidly Božího zákona, je šťastný. Jistě jsou někdy okolnosti života komplikované, přesto však základní pravidla Božího zákona vedou ke štěstí a je skvělé, že je můžeme znát a žít podle nich.

Odpověď: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?

Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, – upřímně smýšlí ve svém srdci, – svým jazykem nepomlouvá. Nečiní příkoří svému bližnímu, – netupí svého souseda. – Nešlechetným člověkem pohrdá, – ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina. Kdo nelichvaří svými penězi – a nebere úplatky proti nevinnému. – Kdo takto jedná, – nikdy nezakolísá!

2. ČTENÍ

Jakubova epištola hned od prvních veršů začíná ostrým tónem. Jakub povzbuzuje zkoušené, ale ostře kárá ty, kdo se povyšují. Na to navazuje náš text. Je povzbuzením k pokoře, ale i k radosti z Božího a nikoli jen našeho díla.

Jak 1,17-18.21b-22.27

Bratři moji nejmilejší! Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel, u něhož není změna ani ztemnění, jaké je působeno u hvězd otáčením. On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši. To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe. Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Otec rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Aleluja.

EVANGELIUM

Od Mk 6,6 se v Markově evangeliu mění postoj Ježíš – farizeové – učedníci. Ježíš se soustředí na učedníky a prohlubuje se neporozumění farizeů. Ve vybraném textu jsou vypuštěny klíčové pasáže ukazující tento posun (v. 17). Popsaná scéna je přesto stěžejní pro pochopení Ježíšova postoje k Zákonu: Neruší Zákon ve smyslu anarchie. Naopak požaduje, aby jednotlivé příkazy byly v našem jednání naplněny vnitřním obsahem: víme, proč takto jednáme.

Mk 7,1-8.14-15.21-23

Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; po návratu z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou; a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?“ Odpověděl jim: „Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: ‘Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.’ Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.“ Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě, všichni, a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“

K ZAMYŠLENÍ

V jedné populární přednášce prof. Jan Sokol uvedl zajímavý příklad: „Zkusme si představit, jak by vypadal fotbal či šachy, kdyby hra neměla vůbec žádná pravidla. Po chvíli úplné anarchie by nás přestala bavit.“ Podobně je tomu ale i se situacemi ve společnosti, státu, na silnici, … Pravidla vedou k tomu, abychom mohli kvalitně žít. Izrael v době praotců (1800 př. n. l.) byl společenstvím kočovníků, kteří měli maximálně rodinná pravidla. Žádný soused je nedodržoval a Izraelité byli denně vystavováni nebezpečí smrti. Proto je dar Zákona skutečně život nesoucí. Bohužel s novými generacemi se snadno vytrácí obsah. Ježíš volá po plnosti obsahu! Mám-li se postit, pak to má být z lásky k Bohu. Mám-li povinnost nedělní mše, pak je to touha mého srdce být s Bohem ve společenství. Rituální čistota, kterou Ježíš napadl v dnešním evangeliu, je složitější téma. Ale i to známe, vždyť mnohdy naše liturgie či kostely nesou nějakou stopu minulosti, která v průběhu času ztratila obsah. Odvaha k vyhození starého koberce, koupi nového liturgického nádobí, změně textu písní, … nemusí být hned revolucí, ale naplněním obsahu. Je třeba jednat moudře, a církev proto určuje, které věci jsou v kostele či liturgii ponechány k svobodné úpravě. Ale nejde jen o kostel a liturgii – co když se podobně i náš život stal plný norem, které nemají obsah?

Category: