ANKETA OHLEDNĚ TOHOTO WEBU FARNOSTI - prosím o vyplnění.

Příležitost ke svátosti smíření máte vždy v týdnu přede mší svatou. Někdy ale člověk potřebuje svátost smíření prožít ve větším klidu a v časové pohodě. Nebo se svěřit s životní či duchovní těžkostí. Nebo se spolu s knězem pomodlit za trápení, které Vás tíží. I když se snažím příliš "netoulat" a být k dispozici na faře, přesto Vám chci nabízet konkrétní příležitosti k osobnímu setkání. Více zde.

P. Petr Hofírek

Od 4/3/2013

clip_image002TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

4. 3. 2013 - 10. 3. 2013

motto týdne:

On odpouští všechny tvé viny.

PONDĚLÍ 4. 3. sv. Kazimíra, polského knížete, prince

2 Král 5,1-15a

Lk 4,24-30

Komentář: 2 Král 5,1-15a

Náman se po domluvě svých služebníků rozhodne opustit své představy (o tom, jak má správně vypadat jeho uzdravení) a je následně uzdraven. Jak se já chovám v podobných situacích, dokážu opustit své zažité představy, když Boží cesty pro mne vedou jinudy?

ÚTERÝ 5. 3. sv. Jana Gaetano, řeholníka

Dan 3,25.34-43

Mt 18,21-35

Komentář: Dan 3,25.34-43

Azariášova modlitba je modlitbou důvěry, spolehnutí se, odhodlání k následování, hledání Boží tváře, prosbou o vysvobození. Vlož tyto rozměry do své dnešní modlitby...

STŘEDA 6. 3. blah. Růženy z Viterbo, řeholnice

Dt 4,1.5-9

Mt 5,17-19

Komentář: Dt 4,1.5-9

Vyznej i ty, že nic ti není „tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh“ a vzývej ho, chval jej za jeho blízkost, za jeho jednání v tvém životě a pros o vytrvalost na cestě.

ČTVRTEK 7. 3. sv. Perpetua a Felicity, mučednic

Jer 7,23-28

Lk 11,14-23

Komentář: Jer 7,23-28

Bůh touží být tvým Bohem, být ti nablízku, vodit tě po svých cestách – odlož a vyznej všechny své nevěrnosti, které tě od Pána a z jeho cest odvádějí...

PÁTEK 8. 3. Jana z Boha, zakladatele řádu

Oz 14,2-10

Mk 12,28b-34

Komentář: Oz 14,2-10

„Vrať se ... k Hospodinu, svému Bohu.“ „Obraťte se k Hospodinu; řekněte mu: Odpusť každou nepravost.“

SOBOTA 9. 3. sv. Františky, mystičky a zakladatelky oblátek

Oz 6,1-6

Lk 18,9-14

Komentář: Oz 6,1-6

Láska (věrnost i milosrdenství) a poznání Hospodina jsou cestou k navrácení se k Bohu, který tě chce uzdravit, obvázat, dát ti život před svou tváří.

4. neděle postní – cyklus C 10.3.2013

Dnešní neděle jako by nám chtěla dát uprostřed postní doby okusit již první plody Velikonoc. Proto se v církevní tradici tato neděle nazývá „radostná“. Evangelijní perikopa připomene největší podobenství Boží lásky v Lukášově evangeliu, zatímco první čtení ukáže, že již v minulosti Bůh nechal uzrávat plody Velikonoc, které byly pro lid zcela zásadní – vysvobodil je k novému životu. A téma nového života se objeví i v druhém čtení, které odkazuje na základní zvěst Velikonoc – Boží lásku, která vede ke smíření.

1. ČTENÍ

Text popisuje dobu kolem roku 1300 př. Kr. Jíst z úrody země znamená, že Izraelité stanuli na okraji zaslíbené země po čtyřicetiletém putování pouští. Mojžíš je již mrtev a jeho roli ve vedení lidu převzal Jozue. Všimněme si, že Bůh plní své zaslíbení o zemi, která nasytí jeho lid. Toto znamení je vázáno na slavení Velikonoc.

Joz 5,9a.10-12

Hospodin pravil Jozuovi: „Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu.“ Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a slavili velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. Na druhý den po velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna. Téhož dne přestala padat mana. Byl to druhý den, když jedli z úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.

ŽALM 34

Chvála, oslava, chlouba, veselí jsou synonyma radosti z Božího jednání, které žalmista sám na sobě zakusil. Podobně jako Izrael zakusil, že Bůh skutečně dovedl svůj lid k zaslíbené zemi. Můžeme se i my připojit k této radosti? I v našem životě Bůh jedná?

Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Velebte se mnou Hospodina, – oslavujme spolu jeho jméno! – Hledal jsem Hospodina a vyslyšel mě, – vysvobodil mě ze všech mých obav. Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, – vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. – Hle, ubožák zavolal a Hospodin slyšel, – pomohl mu ve všech jeho strastech.

2. ČTENÍ

Svatý Pavel se v 5. kapitole 2 Kor brání nařčení, že sám sebe prosazuje. Tuto kapitolu ale završuje nikoli sebeobranou, ale upřeným pohledem na Krista. On ho povolal ke službě smíření, které sám Kristus připravil svojí obětí. To je důvod Pavlova jednání.

2 Kor 5,17-21

Bratři! Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh. Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.

Zpěv před Evangeliem

Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě.

EVANGELIUM

Patnáctá kapitola Lukášova evangelia je velkolepým středem této knihy. Je tvořena třemi podobenstvími – o ztracené ovci, ztracené minci a marnotratném synu. Klíč k našemu podobenství je uveden hned první větou. Pro správné pochopení je třeba nezůstat jen u příběhu prvního syna. Srovnání reakce otce a jednání obou synů je klíčovým momentem celého podobenství.

Lk 15,1-3.11-32

K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: ‘Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.’ On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. Tu šel do sebe a řekl: ‘Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!’ Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: ‘Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem.’ Ale otec nařídil služebníkům: ‘Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!’ A začali se veselit. Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: ‘Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.’ Tu se starší syn rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: ‘Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!’ Otec mu odpověděl: ‘Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.’“

K ZAMYŠLENÍ

Asi mnohokrát jsme se již zastavili nad podobenstvím o marnotratném synu. Obraz návratu zbídačeného syna domů, jeho přijetí a objímající lásky otce dává velkou naději klesajícím, selhávajícím… Starší syn je z jiného těsta. Je jistě věrný v plnění příkazů, ale jeho slova se musela otce dotknout úplně stejně jako odchod syna mladšího. Jeho srdce žije ve strachu a možná dokonce v závisti těm, kteří našli odvahu a utekli z otcova domu, anebo se těší, až mu otcovo dědictví připadne (starší syn byl dědicem otcova majetku). Není tak o nic spravedlivější než syn mladší. Ale toto podobenství směřuje ještě jinam. Mnohem více svědčí o jednání otce než o zmíněných synech. Ani jeden ze synů není de facto hodný otce. Mladší si to výslovně uvědomil. A přeci je otec oba miluje a s oběma láskyplně jedná. Avšak toto jednání může zůstat bez odpovědi. Proto rozhovor se starším synem nemá jasný závěr. Jak se tento na první pohled věrný a poctivý syn zachová? Tato otázka je směřována nám, čtenářům, kteří pravděpodobně patříme také k řadám „poctivých“. Není to však s námi stejné jako se starším synem?

Category: