TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
22. 4. 2013 - 28. 4. 2013
motto týdne:
„Moje ovce slyší můj hlas.“
PONDĚLÍ 22. 4. sv. Leonida, mučedníka
Sk 11,1-18
Jan 10,1-10
Komentář: Jan 10,1-10
Raduj se ze života, který ti získal Ježíš, raduj se z hojnosti, kterou ti nový život už teď přináší, a pros o otevřené oči pro vnímání Božích darů.
ÚTERÝ 23. 4. svátek sv. Vojtěcha
Sk 13,46-49 nebo Kol 1,24-29; 2,4-8
Jan 10,11-16
Komentář: Kol 1,24-29; 2,4-8
Co utvrzuje moji víru, co posiluje moje spojení s Ježíšem? Co mohu dnes konkrétního udělat pro prohloubení svého vztahu s Kristem?
STŘEDA 24. 4. sv. Jiřího, mučedníka
Sk 12,24 – 13,5a
Jan 12,44-50
Komentář: Jan 12,44-50
Nemusíš zůstávat v temnotě, vždyť právě kvůli tomu Ježíš přišel na svět. Pojmenuj tmu ve svém životě a nech Krista, aby ji prosvítil svým světlem.
ČTVRTEK 25. 4. svátek sv. Marka
1 Petr 5,5b-14
Mk 16,15-20
Komentář: 1 Petr 5,5b-14
„Vždyť jemu na vás záleží.“ – Buď si jistý tímto Petrovým výrokem a spolehni se na Boha v dnešním dni, ve všem svém konání.
PÁTEK 26. 4. sv. Kléta, papeže
Sk 13,26-33
Jan 14,1-6
Komentář: Jan 14,1-6
Která z těchto tří Ježíšových charakteristik (cesta, pravda, život) je ti dnes nejbližší, která k tobě promlouvá? Setrvej u ní a čerpej z ní u svého Pána sílu pro dnešní den.
SOBOTA 27. 4. sv. Simeona Jeruzalémského, biskupa a mučedníka
Sk 13,44-52
Jan 14,7-14
Komentář: Jan 14,7-14
I dnes může růst tvé poznání Otce, i dnes může růst tvé poznání Ježíše. Bůh je přítomen v tvém životě a chce tě o tom přesvědčit. Otevři své oči, otevři své uši, připrav své srdce.
5. neděle velikonoční – cyklus C 28.4.2013
Dnešní neděle představí důležité povelikonoční téma: církev. Nejprve zaslechneme, jak sv. Pavel uzavírá svoji první misii mezi pohany. Nejde však jen o popis událostí. Všimněme si, jak autor klade důraz na Pavlovu vazbu na jeho domovskou komunitu (diecézi) v Antiochii. Žádný hlasatel nemůže být odtržen od místní církve! Druhé čtení bude o církvi mluvit ve zcela jiném světle: Co se s církví stane na konci věků? Kam jako celek směřuje? Jaká je její pravá tvář? A konečně evangelium se vrací do večeřadla. V proudu dramatických událostí mnoho podstatných věcí mohlo uniknout, jako např. slova tak důležitá právě pro život církve, jak je Jan zachytil a dnes si je s odstupem připomínáme.
1. ČTENÍ
Opět se setkáváme se svatým Pavlem a svatým Barnabášem, nyní na konci jejich první misijní cesty. Antiochia v severovýchodním cípu Středozemního moře byla domovem živé křesťanské komunity zřejmě již velice záhy a svatý Pavel zde nalezl své útočiště, když se obrátil. Odsud vyjíždí na první misijní cestu a sem se také vrací. Jde tedy o náznak jedné z prvních diecézí.
Sk 14,21b-27
Pavel a Barnabáš se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme. V jednotlivých církevních obcích jim po modlitbě a postu ustanovili starší a poručili je Pánu, v kterého uvěřili. Potom prošli Pisídií a Pamfýlií a hlásali slovo Páně v Perge. Pak odešli do Atálie. Odtamtud odpluli lodí do Antiochie, kde byli kdysi doporučeni milosti Boží k dílu, které teď ukončili. Když tam přišli, svolali církevní obec a vypravovali, co všechno Bůh s nimi vykonal a jak otevřel bránu k víře pohanům.
ŽALM 145
Zpěv chválí za požehnání vztažené zde na Pavlovo dílo misií. Připojme se k této chvále za celé dějinné dílo hlásání evangelia!
Odpověď: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory. Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí! – Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle! Aby poučili lidi o tvé moci, – o slávě tvé vznešené říše. – Tvé království je království všech věků – a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
2. ČTENÍ
Jsme v závěru celé Bible a také v závěru Apokalypsy. Po všech bojích ti, kdo obstáli, zakusí nádheru cíle připraveného Bohem. Dar nové země. V obrazné řeči se mísí jak biblická symbolika, tak i důraz na emoce. Obojí ale svědčí o jediném – velkolepém Božím daru, který pro nás Bůh připravil.
Zj 21,1-5a
Já, Jan, viděl jsem nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není. A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: „Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo.“ A ten, který seděl na trůně, řekl: „Hle – všechno tvořím nové!“
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Nové přikázání vám dávám, praví Pán, milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Aleluja.
EVANGELIUM
Jsme ve večeřadle, před malou chvilkou Ježíš umyl učedníkům nohy a začali slavit Poslední večeři. Ale text je vybrán především pro odkaz na základní princip fungování společenství církve. Ježíšovo slovo není jen dobrá rada, ale přikázání.
Jan 13,31-33a.34-35
Když Jidáš odešel, Ježíš řekl: „Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě; ano, hned ho oslaví. Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“
K ZAMYŠLENÍ
Církev je dnes slovo zatížené po mnoha stránkách. Mnozí vzpomínají množství nešvarů v minulosti, jiní poukazují na skandály současnosti a ještě jiným vadí jakákoli viditelná struktura a hierarchie. Nebylo by moudřejší církev rozpustit či opustit? Ale církev není lidským projektem. Je Božím dílem, ba co víc, má v Božím plánu nezastupitelné místo. Jednou se stane místem nové země. Ale již dnes lze mluvit o tom, že si církev Bůh svojí láskou připravil jako krásnou nevěstu a on sám ji učiní krásnou, svatou. Boží vklad milosti však nedovoluje, abychom sami rezignovali na vzájemnou lásku. Ač Bůh mnohé sám doplní, bez našeho napnutí sil to nepůjde.
